První prototypy TIE Defenderu byly dokončeny nedlouho před bitvou u Endoru. Ještě za svých testů zasahovala letka těchto strojů při pokusu admirála Zaarina o únos Císaře, při čemž se ukázala jejich síla a účinnost. Toto plavidlo představovalo radikální odklon od designu běžných TIE. A to především uplatněním tří solárních panelů rozmístěných rovnoměrně kolem kokpitu. Mocné a početné zbraně Defenderu si dokázaly v kombinaci s výkonnými motory poradit se značnou přesilou nepřátel a jeho hypermotor jej činil nazávyslým na zásobovacích lodích a transportérech. Díky své o 40 procent vyšší rychlosti oproti ostatním TIE byl jedním z nejrychlejších plavidel Imperiální flotily.