Vítkov (Pražská plošina)
| Vítkov | |
|---|---|
 Vrch Vítkov | |
| Vrchol | 271 m n. m. |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Pohoří | Pražská plošina / Říčanská plošina / Úvalská plošina |
| Souřadnice | 50°5′21″ s. š., 14°27′8″ v. d. |
  Vítkov | |
| Povodí | Vltava |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vítkov, nazývaný též Žižkov (německy Sankt Veitsberg),[1] je protáhlý vrch v Praze, v pravobřežní části města. Svou hmotou odděluje čtvrti Karlín a Žižkov, katastrálně patří k Žižkovu.
V prostoru před Národním památníkem dosahuje vrch nadmořské výšky 260,9 m, na severním konci pak 270,4 m. Svahy kopce jsou částečně zarostlé divoce rostoucím a jen velmi málo udržovaným lesním porostem, který ve východní části postupně přechází v lesopark a poté i v park. Po hřebeni vede od křižovatky Ohrada k Národnímu památníku zpevněná komunikace, pro pěší existují další přístupy z jižní a západní strany. Ze severní strany (od Karlína) je vrch přístupný po schodišti.
Odehrála se zde 14. července 1420 jedna z nejvýznamnějších bitev husitských válek – bitva na Vítkově.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kopec Vítkov byl pojmenován v polovině 14. století[2] po pražském měšťanovi Vítkovi z Hory, který zde měl svou vinici.
Do historického povědomí se vrch Vítkov dostal datem 14. července 1420, kdy na Vítkově husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova zvítězili nad křižáky v Bitvě na Vítkově. Název Žižkov (který později převzala pražská čtvrť) či Žižkova hora je uváděn již ve středověkých textech z 1. poloviny 15. století.[3]
Funkcionalistický památník byl vybudován v letech 1928 až 1932. Měl připomínat a byl zasvěcen vzniku československého státu a hrdinům a činům legionářů v první světové válce. Tehdy tam byl mimo jiné pochován legionářský hrdina plukovník Josef Jiří Švec. Po úmrtí prezidenta Masaryka usilovala Československá obec legionářská o uložení jeho ostatků v Památníku; sám Masaryk si však přál být pohřben po boku manželky Charlotty v Lánech a návrh legionářů se neuskutečnil.[4]
V roce 1990 byly některé ostatky komunistických představitelů vráceny rodinám, a nevyzvednuté (včetně Klementa Gottwalda) byly uloženy do společného hrobu na Olšanských hřbitovech v Praze.
Stavby
[editovat | editovat zdroj]Dominantou Vítkova je Památník národního osvobození, jehož součástí je bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova (je to aktuálně druhá největší jezdecká socha na světě).[5] Na úpatí Vítkova v ulici U Památníku se nachází Armádní muzeum Žižkov.
Západně od Národního památníku stojí památkově chráněný vyhlídkový pavilon.[6] Ve východní části je fotbalové hřiště, restaurace a další sportoviště.
Národní památník
[editovat | editovat zdroj]Památník byl jako Památník Národního osvobození vystavěn v letech 1929–1938 k poctě československých legionářů. Za druhé světové války zde bylo skladiště Wehrmachtu. Po roce 1948 byl památník zneužit k propagaci komunistického režimu. Byli tu pohřbíváni významní představitelé komunistické strany. V roce 1953 tu bylo otevřeno mauzoleum Klementa Gottwalda, zrušené v roce 1962. Po Sametové revoluci v roce 1989 byly ostatky členů komunistické strany odvezeny.
V rekonstruovaném památníku je stálá expozice Křižovatky české a československé státnosti.[7] Zachycuje bodové okamžiky naší země. Například vznik československé republiky v roce 1918, podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 a doby protektorátu, komunistický převrat z roku 1948, Invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a následná federalizace Československa, pád socialismu stejně tak jako zánik Československa roku 1992. K dispozici je také vyhlídka ze střechy Památníku. Konají se zde další dočasné výstavy.
Národní památník procházel rekonstrukcí a revitalizací, která byla dokončena v roce 2009 a stála celkově 321 milionů korun.[8]
Tunely a železnice
[editovat | editovat zdroj]Pod vrchem Vítkovem se nacházejí čtyři tunelové stavby. Svažitý tunel pro pěší z roku 1953 spojuje Žižkov s Karlínem v severojižním směru. Ten je spojen s podzemním krytem z roku 1942.
Po severním úpatí kopce vede od roku 1845 dvojkolejná Severní státní dráha. Od roku 1872 až do roku 2005 z ní odbočovala k dnešnímu hlavnímu nádraží jednokolejná tzv. hrabovská spojka, součást Pražské spojovací dráhy.
Rovněž roku 1872 byla po jižním úbočí západovýchodním směrem zavedena jednokolejná turnovsko-kralupsko-pražská dráha, která přicházela od nádra��í Praha-Vysočany, procházela Vítkovským tunelem a končila na hlavním nádraží; úseku po úbočí Vítkova se říkalo Vítkovská trať. Po dokončení Nového spojení byla na bývalém tělese této trati včetně tunelu vybudována cyklostezka. Roku 1926 byla Vítkovská trať spojkou napojena směrem k nádraží Praha-Libeň na kolínskou trať.
Nově jsou vybudovány dva paralelní dvojkolejné tunely, součást Nového spojení z hlavního nádraží do Vysočan, Libně a Holešovic.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pohled z Vítkova na Žižkovský vysílač -
Vítkov s Invalidovnou v roce 1803 -
Bohumil Kafka: Jan Žižka z Trocnova -
Severní cesta z Karlína na Vítkov, pohled ze schodiště k Invalidovně
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Žižkov: XI., web Obce Velké Prahy v r. 1929, Bičloch. Zdrojem je publikace Franta Žáček a František Stehlík: Historický a orientační průvodce Prahou, nakladatelství Františka Stehlíka, 1929.
- ↑ VLK, Jan. www.praha3.cz [online]. praha3.cz, 2022 [cit. 2024-08-11]. Dostupné online.
- ↑ ČORNEJ, Petr. Jan Žižka. [s.l.]: Paseka, 2019. ISBN 978-80-7432-990-6. Kapitola Spory o bitvu, s. 293.
- ↑ NOVÁK, Arne. Zápas o hrob. S. 37–39. Lumír [online]. 1937-12-15 [cit. 2020-09-13]. Čís. 1/1937-1938, s. 37–39. Dostupné online.
- ↑ BURDOVÁ, Michaela. Po stopách tichého majestátu [online]. Equichannel.cz, 2013-02-22 [cit. 2020-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog: Vyhlídkový pavilon [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-09-13]. Dostupné online.
- ↑ Národní muzeum, oficiální webová stránka Historického muzea s expozicí Křižovatky české a československé státnosti.
- ↑ Na Vítkově byl slavnostně otevřen opravený Národní památník. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-11-30]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Památník Národního Osvobození. Praha: Sbor pro zbudování Památníku národního osvobození a pomníku Jana Žižky z Trocnova, 1928. Dostupné online.
