Škoda 24FC

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Škoda 24FC
Škoda 24FC na Mezinárodním strojírenském veletrhu Brno 2010
Typ	Škoda 24FC
Výrobce	Ústav jaderného výzkumu
Výroba v letech	2009
Technické údaje
Délka	11 990 mm
Šířka	2 500 mm
Pohotovostní hmotnost	14 000 kg
Motory a převodovky
Elektromotor	asynchronní Škoda
Výkon elektromotoru	120 kW
multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.

Škoda 24FC (obchodním jménem TriHyBus, původně H2bus) je český hybridní autobus na vodíkový pohon, elektrobus čerpající energii z palivových článků, který byl vyvíjen od roku 2006 Ústavem jaderného výzkumu v Řeži.^[1] Prototyp byl dokončen v polovině roku 2009 a do provozu má být nasazen u firmy Nerabus (skupina Veolia Transport Česká republika) na lince městské hromadné dopravy v Neratovicích,^[1] případně na dalších linkách.^[2]

Evropská unie založila v lednu 2004 speciální technologickou platformu pro podporu výzkumu a vývoje vodíkového pohonu (existuje i obdobná česká platforma^[3]). Ústav jaderného výzkumu v Řeži je hlavním řešitelem projektu českého vodíkového autobusu.^[1] Podle BUSportálu.cz se má jednat o první autobus s touto technologií v České republice i v nových zemích EU, ačkoliv již v roce 2005 existovalo na světě kolem 600 prototypů vodíkových automobilů, v roce 2009 kolem tisíce.^[1] Předpokládá se, že v roce 2030 bude nejméně třetina vyráběných automobilů mít vodíkový pohon.^[1] V západní Evropě (Barcelona, Berlín, Londýn či Reykjavík) již vodíkové autobusy na některých linkách experimentálně jezdí.^[4] Česká verze má však mít vyšší účinnost a delší dojezd,^[5] protože má být první ve využití elektrické energie ze tří zdrojů.^[6]

Technologická zařízení pro vodíkový pohon vozidla vyvíjí od roku 2006 Ústav jaderného výzkumu v Řeži, vývojový tým vede Luděk Janík a na vývoji pracují ještě další tři pracovníci ÚJV.^[1] Cílem projektu s názvem FCZ-H2BUS^[2] (způsob psaní spojovníku v názvu projektu se různí, píše se též FCZ-H2-BUS nebo FCZ H2-BUS) je představit vodíkový pohon veřejnosti a tím napomoci jeho širšímu využití v dopravě.^[1] Náklady na vývoj a úpravu autobusu na vodíkový pohon jsou asi 30 milionů Kč. Na financování autobusu i čerpací stanice se podílejí i strukturální fondy Evropské unie (operační fond Infrastruktura^[7]) a Ministerstvo dopravy České republiky (z kapitoly pro rozvoj alternativních paliv^[7]),^[8] které se dohromady podílí na celém projektu 75 %,^[9] a to 56 % Evropská unie a 19 % Ministerstvo dopravy ČR, zbytek hradí partneři projektu.^[10]

Karoserii typu Citelis 12M dodala společnost Irisbus Iveco^[8] Elektrický pohon a řídicí systém dodala Škoda Electric.^[1] Palivový článek, nádrže a další vodíkovou infrastrukturu dodává společnost Proton Motor z bavorského Puchheimu.^[1] Na projektu dále spolupracuje IFE Halden z Norska, JRC Petten z Nizozemska, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze a dopravní společnost Nerabus s. r. o. Konečnou kompletaci a uvedení do chodu má provést Škoda Electric.^[11]

V polovině února 2009 ÚJV oznámil, že vozidlo již zkušebně jezdí na elektřinu z akumulátorů a ultrakapacitorů a vodíková část technologie má být dokončena do dvou měsíců.^[1]

Vzhledem k propagačnímu účelu prototypu má být se zavedením vozidla spojena propagační kampaň a prostor pro cestující bude vybaven LCD monitorem MMI, který bude zobrazovat aktuální energetické procesy během jízdy.^[5][7][11]

Prototyp má být od poloviny roku 2009 nasazen do zkušebního provozu u firmy Nerabus (skupina Veolia Transport Česká republika) na lince městské hromadné dopravy v Neratovicích.^[1]

Vodíková čerpací stanice za asi 20 milionů Kč, první na území České republiky,^[2] byla vybudována v areálu společnosti Nerabus a provozuje ji společnost Linde Gas,^[1] která po světě provozuje již několik desítek takových stanic.^[8] Vodík je do stanice dovážen z Ostravy,^[8] ačkoliv původně byl projekt zacílen na Neratovice kvůli přebytku vodíku produkovaného Spolanou Neratovice^[7] při parním reformingu zemního plynu^[12] a informace o použití neratovického vodíku se objevují dosud.^[12][13] Stanice, první svého druhu v Česku a střední a východní Evropě, byla slavnostně otevřena 5. listopadu 2009.^[14][15]

Společnost Linde Gas a. s. byla vybrána ve výběrovém řízení a smlouvu s ÚJV uzavřela v říjnu 2007.^[2] Stanice je na vzdálenost dojezdu od nejbližší další vodíkové čerpací stanice v Drážďanech, což umožní využití i zahraničním vodíkovým automobilům.^[9]

Autobus má karoserii Irisbus Citelis o délce 12 metrů.^[5][6] Pohotovostní hmotnost celého vozidla má být 14 tun, celková hmotnost 18 tun.^[5][6] Maximální rychlost má být 65 km/h.^[5][6]

Hnací asynchronní elektromotor má výkon 120 kW^[5][6][12] (některé zdroje psaly o výkonu 50 kW^[1][12]).

Energetické zdroje mají mít celkový výkon přes 200 kW.^[12] Zdrojem elektrické energie mají být

• palivové články 48 kW PEM^[5][6] (původně se uváděl výkon asi 100 kW^[11])
• trakční akumulátor shromažďující rekuperovanou brzdnou energii, typ Li-Ion (max. 100 kW, 26 kWh, 422V, LiFePO4),^[5][6] původně byl zmiňován akumulátor NiCd^[11]
• ultrakapacitory pokrývající proudové špičky při rozjezdu^[1] (celkem 17, 8F, 780V, max. 200 kW, využitelná energie 0,32 kWh)^[5][6]

Vodík má být umístěn v plynném stavu pod tlakem 35 MPa v tlakových lahvích na střeše autobusu,^[11] a to čtyři nádoby s celkovým objemem 820 litrů,^[5][6] které mají pojmout až 20 kg vodíku.^[1] Některé zdroje psaly v roce 2007 o 8 nádobách po 205 litrech, celkem pro 41 kg vodíku.^[11][16]

Spotřeba se odhaduje asi na 7,5 kg^[5][6] nebo 8 kg vodíku na 100 kilometrů.^[9] Původně se psalo o dojezdu 400 až 500 kilometrů,^[7] později o dojezdu 250 kilometrů^[5] nebo necelých 300 kilometrů.^[1]

Náklady na kilometr jízdy mají být srovnatelné s naftovými autobusy,^[9] vodíkové vozidlo však emituje jen vodní páru. Na vodík se zatím na rozdíl od jiných paliv nevztahuje spotřební daň.^[13]

• Jan Veselý: Vodíkový autobus v ČR, Autobusové noviny. 30. 10. 2007, jako zdroj uveden článek na H2webu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Škoda 24FC na Wikimedia Commons
• Vodíkový autobus s palivovými články Archivováno 25. 6. 2010 na Wayback Machine., oficiální web prvního vodíkového autobusu v ČR (web spuštěn 15. července 2008)
• Téma měsíce: Vodíkový autobus z Neratovic, Český rozhlas, 29. 4. 2006, Zdeněk Vališ
• Vodíkový autobus v ČR - poslední informace, H2web, 13. 2. 2007, zdroj: ÚJV Řež
• Od května budeme tankovat vodík. Ústav jaderného výzkumu a Linde Gas dokončují první vodíkovou pumpu v České republice., Hospodářské noviny, 28. 1. 2009
• Zeptali jsme se na podrobnosti k projektu prvního českého „h2busu“, BUSportál.cz, 3. 2. 2009
• J. L. M.: První autobus na vodíkové palivové články míří do finiše, BUSportál.cz, 19. 2. 2009
• V Česku se začne jezdit na vodík, Český rozhlas, 19. 2. 2009, Zdeněk Vališ
• Škoda Electric pokročila ve vývoji vodíkového autobusu, EnviWeb.cz, 19. 2. 2009
• První vodíková čerpací stanice v ČR