Podstatné jméno

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů. Je hlavním (i když ne jediným) slovním druhem, který ve větě vystupuje jako argument slovesa.

Podle významu lze rozlišovat podstatná jména:^[zdroj?]

• konkrétní (konkréta, sg. konkrétum^[1]) – označují názvy osob, zvířat a věcí; lze je dělit na:
  • 1. obecná (apelativa)
  • 2. vlastní (propria)
• abstraktní (abstrakta, sg. abstraktum^[2]) – vyjadřují názvy vlastností, dějů, činností a stavů.

Podstatná jména slovesná jsou odvozena ze slovesného tvaru:^[zdroj?]

• u sloves, která nemají příčestí trpné, za pomoci přípony -nutí (např. procitnout – procitnutí, stárnout – stárnutí apod.),
• u sloves s příčestím trpným končícím na -en za pomoci přípony -ení (např. nalezen – nalezení, ukraden – ukradení, zasažen – zasažení apod.).

Substantiva obvykle vyjadřují jednotné číslo i množné číslo. Existují však skupiny substantiv, u nichž je tvoření obou čísel omezené. Lze je rozdělit na singularia a pluralia.^[3]

Singularia tvoří výhradně nebo převážně jednotné číslo. Označují obvykle jevy, vnímané jako nestrukturované, neohraničené, jedinečné. Množné číslo, pokud se vyskytuje, slouží k označení druhové různosti, intenzity nebo opakování. Je jich několik druhů:

• jména látková – označují jednolitý materiální jev, vnitřně nečleněné kontinuum – potraviny, chemické prvky, soudržné materiály apod.: voda, olej, písek, mouka. Plurál označuje jasně vymezený celek (dvě vody – tj. lahve vody) nebo intenzitu (rozbouřené vody).
• jména hromadná – označují fyzicky členitelný jev, který je ovšem vnímán jako jev jednolitý: nádobí, listí, žactvo, vojsko, mládež, borůvčí, stádo, roj. Plurál se u nich vyskytuje, pokud chceme kvantifikovat několik jasně vymezených celků (znepřátelené armády, vlčí smečky).
• abstrakta – singularita vyplývá z jejich povahy – označují nefyzické jevy: nebezpečí, lakomost, demokracie. Pokud dochází k jejich konkretizaci, mohou snadno plurál tvořit: pronášená moudra, zapomenuté lásky.
• unika – slova označující jednotlivé jevy: vesmír, svět. S nimi úzce souvisí vlastní jména (propria), která označují jednotlivou osobu (místo, jev). Jména míst mají často gramatický tvar množného čísla (Kravaře, Postoloprty). Plurál u proprií a unik vzniká výjimečně, ale nikoli nesystémově: v naší třídě jsou tři Lukášové – znám několik Lhot – je více Prah, jedna nahoře, jedna dole. Plurál také někdy může signalizovat významový posun (malí Einsteinové; pátrejte, Sherlockové) nebo označení značky (dvě Toyoty). Zmnožení se někdy používá také pro deindividualizaci, které má označovanou osobu znevážit: A další, né 600, milión, dva milióny berou Jandové a jiní, každý rok.

Pluralia neboli jména pomnožná mají tvar množného čísla, i když označují jedinou věc. Patří sem především názvy předmětů skládajících se ze dvou stejných částí (nůžky, kleště, brýle), některé běžné předměty, u nichž je původní motivace složení z více částí již skryta (dveře, kamna), části těla (záda), nemoci (spalničky, neštovice), svátky (Vánoce, Velikonoce, Hromnice) aj. Některá z nich mohou jednotné číslo tvořit ve specifických případech (roztržená kalhota).

U podstatných jmen určujeme následující kategorie: pád, číslo, rod a vzor.

Mluvnický pád je mluvnická kategorie, kterou flektivní jazyky obvykle vyjadřují vztah mluvnických jmen (podstatná, přídavná jména, zájmena, číslovky) k přísudku či jiným větným členům. Pády zpravidla mění tato jména podle koncovek, někdy i uvnitř slova (vnitřní flexe, ohýbání). V jednotlivých jazycích existuje různé množství pádů s rozličnými funkcemi.

Počet pádů v některých jazycích

02: bulharština, angličtina, švédština

04: němčina

06: latina, slovenština, ruština

07: čeština, polština, ukrajinština, dříve i slovenština

14: estonština

15: finština

Pády v češtině

1. nominativ s pádovými otázkami (kdo, co)
2. genitiv (koho, čeho)
3. dativ (komu, čemu)
4. akuzativ (koho, co)
5. vokativ (oslovujeme, voláme)
6. lokál (kom, čem)
7. instrumentál (kým, čím)

Číslo je mluvnická kategorie, která udává počet účastníků děje. Ve většině jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti – mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Vedle jednotného čísla (singulár) a množného čísla (plurál) se nejčastěji vyskytuje dvojné číslo (duál), z evropských jazyků např. ve slovinštině nebo lužické srbštině. Pozůstatky duálu najdeme také v češtině. Podstatná jména látková, hromadná a pomnožná mají pouze jedno číslo.

Pojem „gramatický rod“ je bohužel přetížený: víceznačný. Rod podstatných jmen často souvisí jak s pohlavím, tak i s životností či neživotností. Tyto dva pojmy se tedy překrývají, každý však řeší své vlastní téma.

Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie, která ovlivňuje skloňování podstatných jmen.

Ve většině indoevropských jazyků existují tři rody: rod mužský (maskulinum), rod ženský (femininum) a rod střední (neutrum). Rod mluvnický však nemusí vždy odpovídat rodu přirozenému:^[zdroj?] Např. v češtině mohou být neživé věci jak rodu středního, tak i mužského nebo ženského.

Některé jazyky kategorii rodů podstatných jmen neznají – např. angličtina rozlišuje rody pouze u zájmen. Jiné jazyky mají rozsah jmenných rodů omezený, např. švédština rozlišuje pouze dva rody: společný a střední. Některé jazyky mohou mít rodů i více.^[zdroj?]

Mj. i v češtině a v ruštině se v mužském rodě rozlišuje ještě rod životný (lat. animatum) a neživotný (inanimatum). Například polština má množné číslo jinak.

Jiné jazyky pak sice také řeší podobnou vlastnost, nicméně z poněkud jiného úhlu: Nemusí jít o jednoznačný ekvivalent, podobnost je pak pro studenta spíše na obtíž.

Vzor je podstatné jméno určené jako ukázka pro skloňování (deklinaci) dalších podstatných jmen stejného typu. Každý jazyk má vlastní inventář skloňovacích vzorů. V češtině se vyskytují následující hlavní vzory:

• čtyři vzory pro rod mužský životný – pán, muž, předseda, soudce,
• dva vzory pro rod mužský neživotný – hrad, stroj,
• čtyři vzory pro rod ženský – žena, růže, píseň, kost,
• čtyři vzory pro rod střední – město, moře, kuře, stavení.

Kromě toho ke každému vzoru existuje několik podvzorů, dále existují vzory pro zpodstatnělá přídavná jména (hajný, průvodčí, zlatý, bytná, vstupné, hovězí), a některá jména se skloňují nepravidelně (idea).

Několik podstatných jmen je v češtině úplně nesklonných (kupé, atašé). Vyjádření slovního pádu, ohýbání, však lze řešit přidáním opisného slova, které skloňování přijímá na sebe a mluva tak zůstává gramaticky pravidelná: „s panem atašé“, "v železničním kupé".

• vyjmenovaná slova
• skloňování
• podmět
• české skloňování
• česká podstatná jména
• seznam latinských gramatických pojmů

• Slovníkové heslo podstatné jméno ve Wikislovníku
• Kategorie Substantiva ve Wikislovníku