Přeskočit na obsah

Petropavlovsk (1894)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petropavlovsk v Kronštadtu v roce 1899
Petropavlovsk v Kronštadtu v roce 1899
Základní údaje
Vlajka
Typpredreadnought
Třídatřída Petropavlovsk
UživateléRuské carské námořnictvo
Jméno podleObležení Petropavlovsku
Objednánapetrohradských loděnicích
Zahájení stavbykvěten 1893
Spuštěna na vodu9. listopadu 1894
Uvedena do služby1899
Osudpotopena minou u Port Arthuru 13. dubna 1904
Takticko-technická data
Výtlak11 354 t
Délka112,47 m (na vodorysce)
Šířka21,34 m
Ponor7,77 m
Pohon14 cylindrických parních kotlů
2 parní stroje s trojnásobnou expanzí
2 lodní šrouby
11 250 ihp
Palivo1500 t uhlí
Rychlost16,5 uzlu
Dosah3790 námořních mil
Posádka632
Výzbroj4× 305mm kanón (2×2)
12× 152mm kanón (4×2, 4×1)
12× 47mm kanón (12×1)
28× 37mm kanón
6× 450mm torpédomet

Petropavlovsk (rusky Петропавловск) byla bitevní loď (typu predreadnought) Ruského carského námořnictva třídy Petropavlovsk. Ve službě byla v letech 1899–1904. Byla potopena za rusko-japonské války.

Fotografie zániku bitevní lodě Petropavlovsk

Bitevní loď byla postavena v petrohradských loděnicích. Stavba byla zahájena v květnu 1893, na vodu byla spuštěna 9. listopadu 1894 a do služby byla přijata v roce 1899.[1]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 305mm kanóny ve dvoudělových věžích. Sekundární výzbrojí bylo dvanáct 152mm kanónů, z nichž bylo osm umístěno ve dvoudělových věžích a čtyři v kasematách. Lehkou výzbroj představovalo dvanáct 47mm kanónů a dvacet osm 37mm kanónů. Dále bylo neseno šest 450mm torpédometů. Pohonný systém tvořilo čtrnáct cylindrických parních kotlů a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 11 250 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,5 uzlu.[1]

Ilustrace zániku bitevní lodě Petropavlovsk

V roce 1901, v souvislosti s růstem napětí mezi Ruskem a Japonskem, byla loď včleněna do ruské tichomořské eskadry, jejíž se stala vlajkovou lodí. Dne 13. dubna 1904 najela blízko Port Arthuru na miny a potopila se. Na palubě zahynulo 27 důstojníků a 652 námořníků včetně admirála Stěpana Makarova a známého ruského malíře Vasilije Věreščagina.

  1. a b GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 181. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]