o-Toluidin

o-toluidin
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název	2-methylanilin
Ostatní názvy	2-methylbenzen-1-amin, 1-amino-2-methylbenzen, o-toluidin
Sumární vzorec	C7H9N
Vzhled	bezbarvá až nažloutlá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS	95-53-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	202-429-0
PubChem	7242
SMILES	CC1=CC=CC=C1N[1]
InChI	InChI=1/C7H9N/c1-6-4-2-3-5-7(6)8/h2-5H,8H2,1H3
Číslo RTECS	XU2975000
Vlastnosti
Molární hmotnost	107,20 g/mol
Teplota tání	−16,3 °C (256,8 K)[1]
Teplota varu	200,3 °C (473,4 K)[1]
Hustota	0,998 g/cm3 (20 °C)[1]
Viskozita	3,823 mPas[1]
Disociační konstanta pKa	4,44 (konjugovaná kyselina)[1]
Rozpustnost ve vodě	1,66 g/100 ml[1]
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	rozpustný v ethanolu[1]
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	rozpustný v diethyletheru a tetrachlormethanu[1]
Tlak páry	34,5 kPa[1]
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−6,3 kJ/mol[1]
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp	−40,3 MJ/mol[1]
Bezpečnost
GHS06 GHS07 GHS08 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
H-věty	H301 H319 H331 H350 H400[1]
P-věty	P201 P202 P261 P264 P270 P271 P273 P280 P281 P301+310 P304+340 P305+351+338 P308+313 P311 P321 P330 P337+313 P391 P403+233 P405 P501[1]
Teplota vzplanutí	85 °C (358 K)[1]
Teplota vznícení	482 °C (755 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

o-Toluidin (systematický název 2-methylanilin) je organická sloučenina, aminovaný derivát toluenu. Jedná se o nejvýznamnější látku ze skupiny toluidinů, monoaromatických uhlovodíků, které mají na benzenové jádro navázanou jednu aminovou a jednu methylovou skupinu. V čisté podobě se jedná o bezbarvou kapalinu, běžně prodávané vzorky jsou často nažloutlé. Používá se na výrobu herbicidů metolachloru a acetochloru.^[2]

o-Toluidin se vyrábí nitrací toluenu, při které vniká směs nitrotoluenů, přičemž mezi produkty převažuje o-izomer. Z této směsi se destilací oddělí 2-nitrotoluen, který je následně hydrogenován na o-toluidin.^[2]

Přeměnu o-toluidinu na diazoniovou sůl lze použít k získání 2-brom, 2-kyano- a 2-chlortoluenu.^[3][4][5] Byla také popsána N-acetylace.^[6]

o-Toluidin se do těla může dostat vdechnutím nebo přes kůži. Byla pozorována absorpce této látky trávicí soustavou.^{[7][7][8][9][10]} Většina o-toluidinu se vylučuje močí, přičemž z toho až třetina v nezměněné podobě. Hlavním metabolitem je 4-amino-m-krezol a v menším množství se tvoří také N-acetyl-4-amino-m-krezol,^[9] azoxytoluen, o-nitrosotoluen, N-acetyl-o-toluidin, N-acetyl-o-aminobenzylalkohol, kyselina anthranilová, kyselina N-acetyl-anthranilová, 2-amino-m-krezol a p-hydroxy-o-toluidin. Nejčastější konjugáty jsou ty se síranovými ionty, jež se vytvářejí v přibližně šestkrát větším množství než glukuronidové. Metabolismus o-toluidinu se skládá z řady aktivačních i deaktivačních procesů, jako jsou N-acetylace, N-oxidace a N-hydroxylace, oxidace cyklu.^[11] U krys jsou nejvýznamnějšími způsoby metabolizace 4-hydroxylace a N-acetylace. Primární metabolismus o-toluidinu probíhá v endoplazmatickém retikulu. Vystavení organismu o-toluidinu vede ke zvýšení mikrozomální aktivitu arylhydroxylázy, NADPH—cytochrom-c2 reduktázy a množství cytochromu P-450. BV játrech probíhá cytochromem P450 řízená N-hydroxylace na N-hydroxy-o-toluidin, který je karcinogenní. N-Hydroxy-o-toluidin může být metabolizován na o-nitrosotoluen i konjugován s kyselinou glukuronovou i sírany krví se dostat do močového měchýře. kde dochází k uvolnění N-hydroxy-o-toluidinu v kyselém prostředí a ten může přímo reagovat s DNA nebo být aktivován sulfatací či acetylací cytozolovými sulfotransferázami nebo N-acetyltransferázami (hlavně NAT1).^[12] Předpokládaná aktivní forma, N-acetoxy-o-toluidin, je reaktivní ester. který vytváří elektrofilní arylnitreniové ionty, jež se mohou vázat DNA.^[11][13][14] Dalšími způsoby aktivace jsou peroxidační reakce vedoucí ke vzniku reaktivních metabolitů (chinoniminů vznikajících z nekonjugovaných fenolových metabolitů). Tyto metabolity mohou vytvářet reaktivní formy kyslíku, což vede k oxidativnímu poškození buněk.^[15][16] Tento mechanismus podporují pozorování o-toluidinem způsobených poškození DNA u uměle pěstovaných buněk lidského močového měchýře a buněk krys a myší vystavených in vivo o-toluidinu.^[17][18]

Metabolity o-toluidinu se u krys vážou na hemoglobin;^[19] příslušným metabolitem je pravděpodobně o-nitrosotoluen,^[14][20] který je pro krysy karcinogenní.^[21] Nitrosotoluen přeměňuje hemoglobin na methemoglobin, čímž způsobuje methemoglobinémii.^[22][23] Byly nalezeny důkazy o tom, že podobně je o-toluidin metabolizován i u člověka.^[11]

I když mechanismus karcinogenity o-toluidinu není zcela popsán, tak z dostupných dat vyplývá, že je složitý a skládá se z několika dílčích procesů, jako je metabolická aktivace vedoucí k vazbě reaktivních metabolitů na DNA a bílkoviny, mutagenita, oxidativní poškozování DNA a cytotoxicita.^[15][16]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku o-Toluidine na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu o-toluidin na Wikimedia Commons