Melchior von Diepenbrock
| Jeho Eminence Melchior von Diepenbrock | |
|---|---|
| kardinál, arcibiskup vratislavský | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | vratislavská |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 27. prosince 1823[1] světitel Johann Michael Sailer |
| Biskupské svěcení | 8. června 1845 světitel Bedřich Schwarzenberg |
| Kardinálská kreace | 30. srpna 1850[1] |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Melchior Ferdinand Josef von Diepenbrock (Melchior Ferdinand Josef von Diepenbrock) |
| Datum narození | 6. ledna 1798 |
| Místo narození | Bocholt,  Svatá říše římská |
| Křest | 9. ledna 1798[1] |
| Datum úmrtí | 20. ledna 1853 (ve věku 55 let) |
| Místo úmrtí | zámek Jánský Vrch,  Rakouské císařství |
| Příčina úmrtí | rakovina střev |
| Místo pohřbení | Katedrála sv. Jana Křtitele[1] |
| Povolání | katolický kněz, politik a katolický biskup |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Melchior von Diepenbrock (6. ledna 1798, Bocholt[2] – 20. ledna 1853, Jánský Vrch[3]) byl německý římskokatolický biskup a kardinál. V letech 1845–1853 stál jako biskup v čele vratislavské diecéze. Byl také politicky aktivní jako poslanec frankfurtského parlamentu a člen Slezského zemského sněmu.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Melchior von Diepenbrock se narodil roku 1798 do aristokratické rodiny. Vystudoval vojenskou akademii v Bonnu a jako důstojník se zúčastnil tažení proti Francii v roce 1815. Po návratu se dal na studium veřejných financí na univerzitě v Landshutu, kde v té době působil jako profesor jeho rodinný přítel Johann Michael Sailer. Když se Sailer stal řezenským biskupem, Diepenbrock jej následoval do Řezna a dal se na studium teologie. Roku 1823 byl vysvěcen na kněze a roku 1830 se stal kanovníkem.
V roce 1835 postoupil na pozici děkana a od roku 1842 byl generálním vikářem řezenské kapituly. Jeho znalosti moderních jazyků, administrativní schopnosti a askeze mu vydláždily cestu na vratislavský biskupský stolec. Na místo vratislavského biskupa byl zvolen 15. ledna 1845. Zprvu tuto poctu odmítal, ovšem nakonec z poslušnosti vůči papeži Řehoři XVI. do čela vratislavské diecéze usedl.
Během celého svého života hájil nezávislost církve na státu, podporoval chudé a osudem zkoušené lidi a prosazoval kvalitní vzdělávání studentů. Bojoval proti německému katolickému hnutí, jehož členy nechal exkomunikovat z církve. Během revoluce v roce 1848 varoval před použitím násilí. V této době se ukázal jako neoblomný obhájce vlády, práva a pořádku. Pastýřský list, který při této příležitosti vydal, byl na rozkaz krále čten ve všech protestantských kostelích v říši.
V roce 1849 se stal apoštolským nunciem pruské armády. Na papežské konzistoři 30. srpna 1850 byl kreován kardinálem. Brzy poté kardinál těžce onemocněl a zemřel 20. ledna 1853. Titul kardinála nikdy nepřevzal.[1] V poslední vůli odkázal veškerý svůj majetek diecézi. Jeho ostatky jsou uloženy ve vratislavské katedrále.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e MIRANDA, Salvador. http://www2.fiu.edu/~mirandas/bios1850.htm#Diepenbrock [online]. Florida: Florida International University [cit. 2014-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Diepenbrock, Melchior Freiherr von - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Autorinnen & Autoren - Melchior von Diepenbrock. www.literaturportal-bayern.de [online]. [cit. 2016-11-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Melchior von Diepenbrock na Wikimedia Commons - Diepenbrock na stránkách Catholic Hierarchy (anglicky)
- Diepenbrock na stránkách GCatholic.org (anglicky)
| Předchůdce: Josef Knauer |
|
Vratislavský biskup 1845–1853 |
|
Nástupce: Jindřich Förster |
