Luhyové

Luhyové jsou africkým bantuským etnikem. Jsou druhou nejpočetnější etnickou skupinou v Keni a v Ugandě a dělí se do dvaceti kulturně a jazykově diferencovaných klanů.^[1] Mezi Luhyi byla běžná polygynie. Vlivem šíření křesťanství se tato praxe začala opouštět, ovšem nikoli zcela, neboť šíření islámu polygynii naopak upevňovalo. Dnes je mezi Luhyi polygynie praktikována v menšině, a to luhyjskými muslimy a vyznavači tradičního náboženství.^[2]

Většina Luhyů se hlásí ke křesťanství v mnoha denominacích. Někteří zároveň ctí tradiční náboženství předků (vícečetná náboženská identita).^[3] Nejvyšší Bůh v tradičním luhyjském náboženství se jmenuje Nyasaye. Mezi křesťanskými Luhyi je Nyasaye chápán jako Bůh Otec.^[2] Na konci 18. století přišli mezi Luhye kvakerští misionáři a otevřeli základnu v Kaimosi. Následovali je misionáři z Církve Boží, kteří své centrum vybudovali v Bunyore. V tomtéž období dorazila mezi Luhye také katolická misie. Anglikáni začali mezi Luhyi působit v roce 1906. V roce 1924 začala svou misijní činnost letniční křesťané z Kanady, zejména v Nyan’gori. Armáda spásy přišla do oblasti v roce 1936. Baptisté datují počátek činnosti v oblasti do roku 1960.^[2]

Mezi Luhyi vznikl v roce 1948 náboženský kult Dini ya Msambwa. Toto společenství vyznávalo boha Bukusu sídlícího na hoře Elgon, zároveň ovšem ctilo Bibli jako svatou knihu a v úctě chovalo tradiční čaroděje.^[4]

Mezi Luhyi byla v minulosti běžná mužská i ženská obřízka. Tento zvyk silně ustupoval s rozšiřováním křesťanství, ovšem následně opět upevňoval s příchodem islámské misie. Dnes je mužská i ženská obřízka u luhyjských křesťanů dobrovolná, u luhyjských muslimů je běžná, stejně jako u vyznavačů původního luhyjského náboženství.^[2]

Mužská obřízka je součástí přechodového rituálu dospělosti.^[1] Luhyové tento přechodový rituál chlapců v muže praktikují vždy po dvou letech. Iniciováni jsou chlapci ve věku 11 až 14 let. Součástí rituálu je povinnost přežít určitou dobu o samotě v divočině. V modernizovaných oblastech probíhá obřízka v nemocnici a povinnost přežít o samotě v divočině většinou není vyžadována. Po obřízce následuje rodinná hostina.^[2]