Chorvatština

Chorvatština (hrvatski jezik)
	Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Chorvatsko, Rakousko, Bosna a Hercegovina, Maďarsko, Itálie
Počet mluvčích	5,6 milionů
Klasifikace	Indoevropské jazyky Slovanské jazyky Jihoslovanské jazyky; ; ;
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	Rada pro normalizaci standardního chorvatského jazyka
Úřední jazyk	Bosna a Hercegovina; Chorvatsko; ; Burgenland; Rakousko; Itálie (Molise)
Kódy
ISO 639-1	hr
ISO 639-2	scr (B); hrv (T)
ISO 639-3	hrv
Ethnologue	CRX
Wikipedie
	hr.wikipedia.org
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chorvatština je standardizovaná varieta srbochorvatského^[2] pluricentrického jazyka^[3]^[4]^[5]^[6]^[7]^[8] používaná hlavně Chorvaty.^[9] Je národním úředním jazykem a spisovnou normou Chorvatska, jedním z úředních jazyků Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, srbské provincie Vojvodina, Evropské unie a uznávaným menšinovým jazykem jinde v Srbsku a dalších sousedních zemích.

V polovině 18. století začaly první pokusy poskytnout chorvatskou literární normu na základě novoštokavského dialektu, který sloužil jako nadregionální lingua franca – k potlačování regionálních čakavských, kajkavských a štokavských vernakulárních jazyků.^[10] Rozhodující roli sehráli chorvatští vukovci, kteří kromě návrhu fonologického pravopisu upevnili na konci 19. a na počátku 20. století používání ijekavské novoštokavštiny jako spisovné normy.^[11] Chorvatština se píše Gajovou latinskou abecedou.^[12]

Kromě štokavského dialektu, na kterém je založena standardní chorvatština, existují na území Chorvatska další dva hlavní naddialekty, čakavština a kajkavština. Tyto naddialekty a čtyři národní standardy jsou obvykle zahrnuty pod termín „srbochorvatština“; tento termín je pro rodilé mluvčí kontroverzní^[13] a názvy jako „Bosensko-chorvatsko-černohorsko-srbské“ (BCMS) se snaží používat lingvisté a filologové v 21. století.^[14]

Historie

Chorvatština je spolu se slovinštinou, bosenštinou a srbštinou jedním z několika jazyků západní větve jihoslovanských jazyků. Její rozvoj byl ovlivněn cizími jazyky, například italštinou (převážně v dialektech čakavského nářečí), němčinou, maďarštinou, či srbštinou. Za významné chorvatské literární památky jsou považovány také i právní texty, stejně jako mnohá díla vzniklá v atmosféře vrcholného středověku. V 19. století procházelo území dnešního Chorvatska obrozeneckým procesem. Tzv. ilyrské hnutí prosazovalo myšlenku jednotného jihoslovanského jazyka. Pojem ilyrský brzy nahradil chorvatský a ještě později v souvislosti s dalšími událostmi pak srbochorvatský. V roce 1850 podepsali chorvatští jazykovědci spolu se srbskými vídeňskou jazykovou dohodu, na základě které měl vzniknout jeden jazyk jak pro Chorvaty, tak i Srby. Její realizaci však umožnilo až politické sjednocení obou zemí po první světové válce v roce 1918.

V rámci srbochorvatského jazyka, který jako konstrukt disponoval bohatou hierarchickou strukturou dialektů, nářečí a forem tvořil dnešní chorvatský jazyk tzv. „západní variantu“. V 2. polovině 20. století se však s chladnutím srbsko-chorvatských vztahů myšlenka jednoho jazyka ukázala jako velmi problematická. Srbové a Chorvati si sice vzájemně rozumí a lexikální, či morfologické odlišnosti jsou velmi malé,^[15] nicméně existují a přesahují ty, které by bylo možné považovat za rozdíly nářeční. Během tzv. chorvatského jara požadovali četní intelektuálové ustanovení samotného chorvatského jazyka. Dokument, který vyšel pod názvem deklarace o názvu a postavení chorvatského spisovného jazyka^[16] se stal jejich hlavní zbraní proti politice bratrství a jednoty komunistické Jugoslávie. Chorvaté do ústavy své svazové republiky ukotvili v roce 1974 jako oficiální jazyk chorvatský s tím, že to je lidový jazyk jak Chorvatů tak i Srbů v zemi. Koncem 80. let dostala myšlenka společného srbochorvatského jazyka ohromné rány a po válkách v 90. letech a rozpadu Jugoslávie byla kodifikována samotná chorvatština.

V 90. letech v souvislosti s vypjatou nacionální rétorikou nabyly v chorvatském jazyce na významu puristické trendy;^[17] mnohé staré výrazy začaly být nahrazovány nově vytvářenými s odůvodněním, že je třeba očistit jazyk jak od slov původu neslovanského, tak ale i srbského.^[18] Řada z těchto nových výrazů se v běžné každodenní řeči ujala, jiné nikoliv.

Nářečí

Chorvatština má celou řadu podob: tři nářečí (čakavština, kajkavština a štokavština – poslední uvedená je základem moderního spisovného jazyka) a tři reflexy staroslověnské hlásky jať – ijekavský (dominantní), ikavský (v oblasti Dalmácie) a ekavský (v oblasti východní Slavonie, k srbským hranicím). Každé ze tří uvedených nářečí se ještě dělí na celou řadu dalších. Rozdíly mezi jednotlivými dialekty jsou obrovské; oficiální podoba jazyka se od lidové mluvy v některých regionech velmi odlišuje a například Chorvat z Dubrovníka si s Chorvatem z okolí Bratislavy (kde žije na rakouském území méně početná chorvatská menšina) ne zcela rozumí. Chorvati v italské Molise hovoří molisko-chorvatským nářečím.

Užití

Chorvatština je úředním jazykem Chorvatska a jeho masmédií (televize HRT 1, HRT 2, nova, TV Jadran a RTL – překládána do chorvatštiny). Kromě toho je jedním z oficiálních jazyků Bosny a Hercegoviny a užívá se také i ve Vojvodině, kde žije chorvatská menšina.

Pravopis

Psaní velkých a malých písmen

Oproti češtině se zde pravidla neliší.

Lidská jména

Osobní jména a příjmení se píší s velkým písmenem: Stjepan Radić, Ivan Krstitelj Tkalčić, Gaj Julije Cezar; Tomo, Katica, Pero Rovněž ženská příjmení se nepřechylují: Ivan Tomić, Jadranka Tomić
Jména, která určují vlastnost osoby, se také píší s velkým písmenem: Ivan Grozni, Crni Petar, Karlo Veliki
Jména zobecněná, která představují věc či fyzikální veličinu, se píší s malým písmenem: mercedes, pascal, rentgen

Tituly

Tituly se píší s malým písmenem: kralj Tomislav, sveti Stjepan, profesor Jurić, doktor Margetić

Zvířata

Jména zvířat a pohádkových bytostí se píší s velkým písmenem: Kleopatra, Reks…
Obecné názvy druhů zvířat píšeme s malým písmenem: čivava, dalmatinac, sijamska mačka

Příslušníci národů, kontinentů a států

S velkým písmenem se píší:
Příslušníci kontinentů – Amerikanka, Afrikanac, Azijatkinja, Australac (Australijanac nepřipadá v úvahu)
Příslušníci států a národů – Hrvatica, Danac, Bolivijka, Egipćanin, Židovka
Příslušníci regionů – Međimurac, Rabljanka, Provansalka, Bavarac
Příslušníci žup, krajů – Zagrepčanka, Varaždinac, Grožnjanka, Njujorčanin (nebo Newyorčanin)

Přídavná jména odvozená od vlastních jmen a přivlastňovací

Přídavná jména přivlastňovací s koncovkou -ov nebo -in se píší s velkým písmenem: Terezin, Hrvatov, Josipov, Njemičin (od Njemica)
Obyčejná přídavná jména s koncovkou -ki se píší s malým písmenem: karlovački, creski, hrvatski, američki, vatikanski

Zeměpis

Názvy kontinentů začínají velkým písmenem: Europa, Australija
Názvy států začínají velkým písmenem: Narodna Republika Kina, Papua Nova Gvineja
Ostrovy, poloostrovy a jiné zeměpisné názvy: Baranja, Flandrija, Štajerska, Bliski istok, Gorski kotar
Přírodní úkazy se píší s velkým: Samoborsko gorje, Dugi otok, Krbavsko polje, Postojnska jama, Plitvička jezera, Jadransko more, Tihi ocean, Mars, Zemlja, Sunce, Sunčev sustav, Mliječna staza
Pokud píšete o slunci či měsíci, který je vidět na obloze, pište malé písmeno: Ogrijalo me sunce. Nad morem se digao mjesec. Stojim s obje noge na zemlji.
Názvy všech ulic, částí města i vesnic pište s velkým písmenem: Maksimir, Kaptol, Dolac, Gundulićeva ulica, Cvjetni trg, Trg bana Josipa Jelačića, Trg žrtava fašizma, Nova cesta, Gornji grad

Události, období a instituce

Názvy století, styly vlády nebo slohy pište s malým písmenem: antika, srednji vijek, renesansa, devetnaesto stoljeće, ilirski pokret, komunizam, fašizam, moderno doba
Názvy událostí pište s velkým písmenem: Prvi svjetski rat, Francuska revolucija
Všechny státní svátky se píší s velkým písmenem: Božić, Uskrs, Nova godina, Tri kralja, Kurban bajram, Dan državnosti, Dan domovinske zahvalnosti
U názvů politických stran se píše velké písmeno: Hrvatska demokratska zajednica

Roky

Každé datum, kde je uveden rok, se píše s tečkou.

1987.
7. srpnja 2004.

Někdy se také píše zkratka „g.“ (= roku …), např. 15. ožujka 1995. g.

Přechylování příjmení

V chorvatštině se nepřechylují ženská příjmení zakončena na souhlásku (starší, posesivní koncovka -ova vymizela v 18.–19. století).

České příjmení: Václav Havel a Dagmar Havlová
Chorvatské příjmení: Ivo Ravlić a Ivanka Ravlić

Běžně se přechylují příjmení v mužském rodě zakončena na -ski.

Abeceda

A a	B b	C c	Č č	Ć ć	D d	Đ đ
Dž dž	E e	F f	G g	H h	I i	J j
K k	L l	Lj lj	M m	N n	Nj nj	O o
P p	R r	S s	Š š	T t	U u	V v
Z z	Ž ž	(ie)	(ŕ)

Výslovnost

Výslovnost chorvatské abecedy je podobná jako v češtině. Zápis nicméně více odpovídá výslovnosti. Například slovo „otac“ (česky „otec“) se ve druhém pádě píše i čte „oca“, srov. české „otce“. Na rozdíl od češtiny zde psaná podoba následuje hláskovou redukci mluveného jazyka.

Chorvatština používá písmen latinky a přidané znaky: ž š č ć đ (+ spřežku dž)

ć měkké vyšší „č“

č tvrdé nižší „č“

đ se čte jako měkčí „dž“

dž se čte jako tvrdé „dž“

h se čte jako „ch“ (chorvatština nezná „h“), v Kajkavštině se vyhlovuje "h"

i měkké I je psáno všude v textu, chorvatština nemá tvrdé Y. Chorvatské I se nevyslovuje ani měkce ani tvrdě, ale podobně jako v němčině např. slovo: niemand. Toto I nezměkčuje souhlásky, po kterých následuje (jako čeština) – di, ti, ni – čteme jako dy, ty, ny.

nj se čte jako „ň“

lj se čte jako „ľ“

Gramatika

Podstatná jména

Skloňování

Chorvatština má sedm pádů stejně jako čeština.

jednotné číslo

		datum	voják	žena	moudrost	slovo	vesnice
Pád		maskulinum	maskulinum	femininum	femininum	femininum	neutrum
1.	Nominativ	datum	vojnik	žena	mudrost	riječ	selo
2.	Genitiv	datuma	vojnika	žene	mudrosti	riječi	sela
3.	Dativ	datumu	vojniku	ženi	mudrosti	riječi	selu
4.	Akuzativ	datum	vojnika	ženu	mudrost	riječ	selo
5.	Vokativ	datume	vojniče	ženo	mudrosti	riječi	selo
6.	Lokál	o datumu	o vojniku	o ženi	o mudrosti	o riječi	o selu
7.	Instrumentál	s datumom	s vojnikom	sa ženom	s mudrosti/-ošću	s riječi/riječju	sa selom

množné číslo

	data	vojáci	ženy	moudrosti	slova	vesnice
	maskulinum	maskulinum	femininum	femininum	femininum	neutrum
Nominativ	datumi	vojnici	žene	mudrosti	riječi	sela
Genitiv	datuma	vojnika	žena	mudrosti	riječi	sela
Dativ	datumima	vojnicima	ženama	mudrostima	riječima	selima
Akuzativ	datume	vojnike	žene	mudrosti	riječi	sela
Vokativ	datumi	vojnici	žene	mudrosti	riječi	sela
Lokál	o datumima	o vojnicima	o ženama	o mudrostima	o riječima	o selima
Instrumentál	s datumima	s vojnicima	sa ženama	s mudrostima	s riječima	sa selima

Zájmena

Osobní zájmena

	já	ty	on/ono	ona	my	vy	oni/ony/ona
Nominativ	ja	ti	on/ono	ona	mi	vi	oni/one/ona
Genitiv	mene, me	tebe, te	njega, ga	nje, je	nas	vas	njih, ih
Dativ	meni, mi	tebi, ti	njemu, mu	njoj, joj	nama, nam	vama, vam	njima, im
Akuzativ	mene, me	tebe, te	njega, ga	nju, ju, je	nas	vas	njih, ih
Vokativ	–	ti	–	–	–	vi	–
Lokál	meni	tebi	njemu	njoj, joj	nama	vama	njima
Instrumentál	mnom	tobom	njim(e)	njom(e)	nama	vama	njima

Číslovky

Chorvatsky	Česky
jedan	jeden
dva	dva
tri	tři
četiri	čtyři
pet	pět
šest	šest
sedam	sedm
osam	osm
devet	devět
deset	deset

Slovesa

Infinitiv

koncovky -ti, -ći (reći – říct, čitati – číst)

Příčestí minulé

koncovky -o, -la, -lo, -li, -le, -la
příklad (ići – jít, jet): išao (šel), išla (šla), išlo (šlo), išli (šli), išle (šly), išla (šla)

Pomocná slovesa

Sponová – biti (být), htjeti (chtít)
Modální – moći (moci), morati (muset), trebati (potřebovat), smjeti (smět), željeti (přát si; htjeti – chtít)
Fázová – (za)početi (začít), (za)počinjati (začínat), prestati (přestat), prestajati (přestávat)

biti – být

	Přítomný čas	Minulý čas	Budoucí čas
ja	sam (jesam)	sam bio/bila/bilo	ću biti
ti	si (jesi)	si bio/bila/bilo	ćeš biti
on, ona, ono	je (jest)	je bio/bila/bilo	će biti

mi	smo (jesmo)	smo bili/bile/bila	ćemo biti
vi	ste (jeste)	ste bili/bile/bila	ćete biti
oni	su (jesu)	su bili/bile/bila	će biti

htjeti – chtít

	Přítomný čas	Minulý čas	Budoucí čas
ja	ću (hoću)	sam htio/htjela/htjelo	ću htjeti
ti	ćeš (hoćeš)	si htio/htjela/htjelo	ćeš htjeti
on, ona, ono	će (hoće)	je htio/htjela/htjelo	će htjeti

mi	ćemo (hoćemo)	smo htjeli/htjele/htjela	ćemo htjeti
vi	ćete (hoćete)	ste htjeli/htjele/htjela	ćete htjeti
oni	ću (hoću)	su htjeli/htjele/htjela	će htjeti

moći – moci

	Přítomný čas	Minulý čas	Budoucí čas
ja	mogu	sam mogao/mogla/moglo	ću moći
ti	možeš	si mogao/mogla/moglo	ćeš moći
on, ona, ono	može	je mogao/mogla/moglo	će moći

mi	možemo	smo mogli/mogle/mogla	ćemo moći
vi	možete	ste mogli/mogle/mogla	ćete moći
oni	mogu	su mogli/mogle/mogla	će moći

morati – muset

	Přítomný čas	Minulý čas	Budoucí čas
ja	moram	sam morao/morala/moralo	ću morati
ti	moraš	si morao/morala/moralo	ćeš morati
on, ona, ono	mora	je morao/morala/moralo	će morati

mi	moramo	smo morali/morale/morala	ćemo morati
vi	morate	ste morali/morale/morala	ćete morati
oni	moraju	su morali/morale/morala	će morati

smjeti – smět

	Přítomný čas	Minulý čas	Budoucí čas
ja	smijem	sam smio/smjela/smjelo	ću smjeti
ti	smiješ	si smio/smjela/smjelo	ćeš smjeti
on, ona, ono	smije	je smio/smjela/smjelo	će smjeti

mi	smijemo	smo smjeli/smjele/smjela	ćemo smjeti
vi	smijete	ste smjeli/smjele/smjela	ćete smjeti
oni	smiju	su smjeli/smjele/smjela	će smjeti

željeti – přát si

	Přítomný čas	Minulý čas	Budoucí čas
ja	želim	sam želio/željela/željelo	ću željeti
ti	želiš	si želio/željela/željelo	ćeš željeti
on, ona, ono	želi	je želio/željela/željelo	će željeti

mi	želimo	smo željeli/željele/željela	ćemo željeti
vi	želite	ste željeli/željele/željela	ćete željeti
oni	žele	su željeli/željele/željela	će željeti

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

chorvatsky	Sva ljudska bića rađaju se slobodna i jednaka u dostojanstvu i pravima. Ona su obdarena razumom i sviješću i trebaju jedno prema drugome postupati u duhu bratstva.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy

Reference

↑ http://www.ethnologue.com/18/language/hrv/
↑ KORDIĆ, Snježana. Nationale Varietäten der serbokroatischen Sprache. In: GOLUBOVIĆ, Biljana; RAECKE, Jochen. Bosnisch - Kroatisch - Serbisch als Fremdsprachen an den Universitäten der Welt. München: Sagner, 2008. Dostupné online. ISBN 978-3-86688-032-0. S. 93–102. (němčina)
↑ DALBY, David. Linguasphere. [s.l.]: Linguasphere Observatory, 1999. (53-AAA-g. Srpski+Hrvatski, Serbo-Croatian). S. 445.
↑ Benjamin W. Fortson IV. Indo-European Language and Culture: An Introduction. 2nd. vyd. [s.l.]: Blackwell, 2010. S. 431.
↑ BLAŽEK, Václav. On the Internal Classification of Indo-European Languages: Survey. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 15–16.
↑ ŠIPKA, Danko. Lexical layers of identity: words, meaning, and culture in the Slavic languages. New York: Cambridge University Press, 2019. ISBN 978-953-313-086-6. DOI 10.1017/9781108685795. S2CID 150383965. OCLC 1061308790 S. 206.
↑ ĆALIĆ, Jelena. Pluricentricity in the classroom: the Serbo-Croatian language issue for foreign language teaching at higher education institutions worldwide. Sociolinguistica: European Journal of Sociolinguistics. De Gruyter, 2021, s. 113–140. ISSN 0933-1883. DOI 10.1515/soci-2021-0007. S2CID 244134335.
↑ KORDIĆ, Snježana. Languages and Nationalism Instead of Empires. Redakce Nomachi Motoki. London: Routledge, 2024. (Routledge Histories of Central and Eastern Europe). ISBN 978-0-367-47191-0. DOI 10.4324/9781003034025-11. S2CID 259576119. OCLC 1390118985 Šablona:COBISS.SR. Šablona:COBISS. Kapitola Ideology Against Language: The Current Situation in South Slavic Countries, s. 168–169. (anglicky)
↑ E.C. Hawkesworth. Encyclopedia of Language and Linguistics. 2nd. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2006. Kapitola Serbian-Croatian-Bosnian Linguistic Complex.
↑ Šablona:Harvcoltxt
↑ Šablona:Harvcoltxt
↑ Croatia: Themes, Authors, Books [online]. 2009-11-16 [cit. 2010-10-27]. Dostupné online.
↑ CVETKOVIC, Ljudmila. Serbian, Croatian, Bosnian, Or Montenegrin? Or Just 'Our Language'? – Radio Free Europe / Radio Liberty [online]. Rferl.org, 2010 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online.
↑ Bosnian-Croatian-Montenegrin-Serbian language (BCMS) [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online.
↑ KORDIĆ, Snježana. Policentrični standardni jezik. In: BADURINA, Lada; PRANJKOVIĆ, Ivo; SILIĆ, Josip. Jezični varijeteti i nacionalni identiteti. Zagreb: Disput, 2009. Dostupné online. ISBN 978-953-260-054-4. S. 85–89. (chorvatština)
↑ SOS ili tek alibi za nasilje nad jezikom. Forum. Zagreb: 16. březen 2012, roč. 1, čís. 27, s. 38–39. Dostupné online. ISSN 1848-204X. (chorvatština)
↑ KORDIĆ, Snježana. Jezik i nacionalizam. Zagreb: Durieux, 2010. 430 s. (Rotulus Universitas). Dostupné online. ISBN 978-953-188-311-5. DOI 10.2139/ssrn.3467646. OCLC 729837512 (chorvatština)
↑ KORDIĆ, Snježana. Što je (ne)standardno za kroatiste?. In: BIERICH, Alexander. Varietäten im Slavischen. Frankfurt am Main: Lang, 2009. Dostupné online. ISBN 978-3-631-57010-4. S. 313–330. (chorvatština)

Literatura

TUTSCHKE, Günther. Langenscheidts Taschenwörterbuch Kroatisch-Deutsch. München: Langenscheidt Verlag, 1995. ISBN 3-468-10310-7.
ŽORIČOVÁ, Marcela; ŽORIČ, Radovan. Chorvatsky zn. Ihned. Olomouc: Infoa, 2009. ISBN 978-80-7240-418-6.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu chorvatština na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo chorvatština ve Wikislovníku

[1] ttp://www.ethnologue.com/18/language/hrv/

[2] KORDIĆ, Snježana. Nationale Varietäten der serbokroatischen Sprache. In: GOLUBOVIĆ, Biljana; RAECKE, Jochen. Bosnisch - Kroatisch - Serbisch als Fremdsprachen an den Universitäten der Welt. München: Sagner, 2008. Dostupné online. ISBN 978-3-86688-032-0. S. 93–102. (němčina)

[3] DALBY, David. Linguasphere. [s.l.]: Linguasphere Observatory, 1999. (53-AAA-g. Srpski+Hrvatski, Serbo-Croatian). S. 445.

[4] Benjamin W. Fortson IV. Indo-European Language and Culture: An Introduction. 2nd. vyd. [s.l.]: Blackwell, 2010. S. 431.

[5] BLAŽEK, Václav. On the Internal Classification of Indo-European Languages: Survey. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 15–16.

[6] ŠIPKA, Danko. Lexical layers of identity: words, meaning, and culture in the Slavic languages. New York: Cambridge University Press, 2019. ISBN 978-953-313-086-6. DOI 10.1017/9781108685795. S2CID 150383965. OCLC 1061308790 S. 206.

[7] ĆALIĆ, Jelena. Pluricentricity in the classroom: the Serbo-Croatian language issue for foreign language teaching at higher education institutions worldwide. Sociolinguistica: European Journal of Sociolinguistics. De Gruyter, 2021, s. 113–140. ISSN 0933-1883. DOI 10.1515/soci-2021-0007. S2CID 244134335.

[8] KORDIĆ, Snježana. Languages and Nationalism Instead of Empires. Redakce Nomachi Motoki. London: Routledge, 2024. (Routledge Histories of Central and Eastern Europe). ISBN 978-0-367-47191-0. DOI 10.4324/9781003034025-11. S2CID 259576119. OCLC 1390118985 Šablona:COBISS.SR. Šablona:COBISS. Kapitola Ideology Against Language: The Current Situation in South Slavic Countries, s. 168–169. (anglicky)

[9] E.C. Hawkesworth. Encyclopedia of Language and Linguistics. 2nd. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2006. Kapitola Serbian-Croatian-Bosnian Linguistic Complex.

[10] Šablona:Harvcoltxt

[11] Šablona:Harvcoltxt

[12] Croatia: Themes, Authors, Books [online]. 2009-11-16 [cit. 2010-10-27]. Dostupné online.

[rferl-13] CVETKOVIC, Ljudmila. Serbian, Croatian, Bosnian, Or Montenegrin? Or Just 'Our Language'? – Radio Free Europe / Radio Liberty [online]. Rferl.org, 2010 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online.

[14] Bosnian-Croatian-Montenegrin-Serbian language (BCMS) [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online.

[15] KORDIĆ, Snježana. Policentrični standardni jezik. In: BADURINA, Lada; PRANJKOVIĆ, Ivo; SILIĆ, Josip. Jezični varijeteti i nacionalni identiteti. Zagreb: Disput, 2009. Dostupné online. ISBN 978-953-260-054-4. S. 85–89. (chorvatština)

[16] SOS ili tek alibi za nasilje nad jezikom. Forum. Zagreb: 16. březen 2012, roč. 1, čís. 27, s. 38–39. Dostupné online. ISSN 1848-204X. (chorvatština)

[17] KORDIĆ, Snježana. Jezik i nacionalizam. Zagreb: Durieux, 2010. 430 s. (Rotulus Universitas). Dostupné online. ISBN 978-953-188-311-5. DOI 10.2139/ssrn.3467646. OCLC 729837512 (chorvatština)

[18] KORDIĆ, Snježana. Što je (ne)standardno za kroatiste?. In: BIERICH, Alexander. Varietäten im Slavischen. Frankfurt am Main: Lang, 2009. Dostupné online. ISBN 978-3-631-57010-4. S. 313–330. (chorvatština)

[1]