Přeskočit na obsah

Ťuhýkovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxŤuhýkovití
alternativní popis obrázku chybí
ťuhýk šedý (Lanius excubitor) s kořistí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďťuhýkovití (Laniidae)
Rafinesque, 1815
Rody
  • Lanius
  • Eurocephalus
  • Corvinella
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ještěr ulovený a na trn napíchnutý ťuhýkem pustinným
Hnízdo ťuhýka obecného

Ťuhýkovití (Laniidae) je čeleď čítající na 30 druhů malých pěvců dělených do třech rodů. Nejpočetnějším je rod Lanius, jehož odborný název je odvozen z latinského výrazu pro řezníka, který odkazuje na jejich typické chování – napichování ulovené potravy v podobě hmyzu, malých ptáků či savců na trny keřů, kde si je skladují na pozdější období a pravidelně se k nim vrací.[1] Zřejmě to však dělají jen krátkodobě a neplní podobnou funkci jako podzemní zásobárny, které známe u hlodavců.[2]

Ťuhýkovití jsou většinou malí ptáci s šedě, hnědě, černě či bíle zbarveným opeřením, některé druhy však mohou dosáhnout velikosti až 50 cm. Jejich zobáky jsou na konci mírně zahnuté podobně jako u dravých ptáků.

Obývají otevřené krajiny s keři na velkém území Evropy, Asie, Afriky a v podobě dvou zástupců i Severní Ameriky (ťuhýk šedý a ťuhýk americký). V Evropě je jejich typickým zástupcem ťuhýk obecný. Jsou monogamní a teritoriální a na svou kořist číhají z vhodné pozorovatelny. Hnízdo staví z malých větví a travin dobře ukryté uvnitř trnitých keřů, případně nízko na stromech.

Evoluce skupiny

[editovat | editovat zdroj]

Podle biomolekulárních výzkumů vznikla tato čeleď na území Afriky v době před 9 až 7 miliony let, tedy v pozdním miocénu. Jejich diverzifikace tak byla velmi rychlá a souvisela nejspíš s rozšířením travnatých stepí. Následně zástupci skupiny opakovaně migrovali do dalších částí světa.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shrike na anglické Wikipedii.

  1. Forshaw, Joseph. Encyclopaedia of Animals: Birds. London: Merehurst Press, 1991. ISBN 1-85391-186-0. S. 180. 
  2. Archivovaná kopie. elibrary.unm.edu [online]. [cit. 2009-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-15. 
  3. Jérôme Fuchs; et al. (2019). Miocene diversification of an open‐habitat predatorial passerine radiation, the shrikes (Aves: Passeriformes: Laniidae). Zoologica Scripta (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/zsc.12363

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]