Přeskočit na obsah

Zemianske Podhradie

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zemianske Podhradie
Evangelický kostel v Zemianském Podhradí
Evangelický kostel v Zemianském Podhradí
Zemianske Podhradie – znak
znak
Zemianske Podhradie – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice48°50′22″ s. š., 17°50′5″ v. d.
Nadmořská výška244 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajTrenčínský
OkresNové Mesto nad Váhom
Tradiční regionStřední Pováží
Zemianske Podhradie
Zemianske Podhradie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha8,2 km²
Počet obyvatel764 (2021)[1]
Hustota zalidnění92,8 obyv./km²
Správa
Statusobec
StarostaMiroslav Zámečník
Vznik1396 (první písemná zmínka)
Oficiální webwww.zemianske-podhradie.sk
Adresa obecního úřaduZemianské Podhradie 138
913 07 Bošáca
Telefonní předvolba032
PSČ913 07 (pošta Bošáca)
Označení vozidel (do r. 2022)NM
NUTS556441
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zemianske Podhradie (maďarsky Nemespodhrágy)[2] je obec na Slovensku v okrese Nové Mesto nad Váhom. Od okresního města je vzdálena asi 10 kilometrů severním směrem. Ve vzdálenosti přibližně 7 kilometrů severozápadně se od obce nachází státní hranice s Českou republikou. Sousedí s Bošácou, do které plynule přechází, a s Novou Bošácou. Obec leží na východních svazích Bílých Karpat v místech nazývaných Bošácká dolina.[p 1][4] Protéká jí potok Bošáčka, který sleduje silniční komunikaci číslo III/061024. Železniční trať tudy není vedena. Lokalita dnešní obce byla osídlena již v paleolitu (v blízkosti se nacházelo velké hradiště), ale první písemná zmínka je datována až k roku 1396.

Obec je rodištěm slovenského spisovatele a zakladatele slovenské bibliografie Ľudovíta Vladimíra Riznera. Jeho rodný dům spolu s blízkým atypickým kostelem (majícím elipsovitý půdorys) a sousední bývalou farou, ve které působil slovenský kazatel a národopisec Jozef Ľudovít Holuby, patří mezi místní kulturní památky. K nim se ještě řadí zdejší kaštel včetně parku, jež ho obklopuje, a Riznerův náhrobek na hřbitově.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Při první zmínce o obci je použito pojmenování Podhrady (roku 1396). Dále název přecházel přes Podhragye (1477), Podhradie (1484), Podhrady prenes Bsacz (1598) až po Zemanské Podhradie (1808).[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Kolorovaná mapa druhého vojenského mapování zachycuje obec Zemianske Podhradie a okolní krajinu
Zemianske Podhradie na mapě II. vojenského mapování (z první poloviny 19. století)

Okolí obce bylo osídleno již během paleolitu. Dokladem toho jsou archeologické nálezy pocházející z halštatské doby, avšak našly se vykopávky i z mladší doby bronzové, železné a kamenné. V té době se v místech dnešního Zemianského Podhradie nacházelo významné hospodářské a správní centrum.[5][6] Západním směrem v oblastech Hradiska, na Bašte a na Martákově skále se totiž našly pozůstatky rozsáhlých valů hradiště pocházející z období púchovské kultury.[2] První písemná zmínka o obci se datuje dokumentem z roku 1396.[6] Tou dobou majitel hradu Beckov a jemu přiléhajících panství Stibor ze Stibořic daroval své majetky v Podhradí svému bývalému kastelánovi a kapitánovi Jakušovi de Nosiljovi jako výraz vděku za jeho věrné služby. O rok později tuto změnu vlastníka obce potvrdil také král Zikmund Lucemburský, v jehož dokumentu je vesnice uváděná pod názvem „Podhrady“. Jakuš de Nosiljov byl prvním známým předkem zemanské rodiny Podhradských, kteří obec dlouho vlastnili.[5] Vystřídala je pak rodina Príleských a ty od začátku 19. století Ostrolučtí.[7]

Během 15. století se majitelé obce (rodina Podhradských) přiklonili na stranu husitů, což vedlo k evangelizaci obce během reformace v 16. století. Tou dobou se v obci nacházely tři obilné mlýny, cihelna, pila a čtyři pálenice. Obyvatelstvo získávalo svou obživu především zemědělstvím.[5]

Na schodech před vstupem do oranžově omítnuté budovy školy strhává zády stojící Ivan Gašparovič látku, která zakrývala desku s podobiznou Ľudovíta Vladimíra Riznera. Zleva mu přihlíží starosta Zemianského Podhradí Miroslav Zámečník, zprava starosta Bošáce Daniel Juráček a ředitelka školy Daniela Záhorová.
Slovenský prezident Ivan Gašparovič odhaluje v říjnu 2013 pamětní desku Ľudovíta Vladimíra Riznera na bošácké škole nesoucí Riznerovo jméno

Pojmenování sídla Zemianske Podhradie se v dokumentech poprvé objevuje roku 1618. O čtyři roky později došlo k rozdělení obce na dvě části, a sice zemanskou a poddanskou. Každá z částí měla také svůj vlastní znak. Ke sloučení obou částí do jedné obce došlo až roku 1848, tedy až po více než dvou a čtvrt stoletích.[5] Tou dobou již v obci stál atypický kostel s elipsovitým půdorysem.[8] Až do roku 1922 pak obec spadala do Dolnotrenčianského okresu, který byl součástí Trenčianské župy.[5] Roku 1930 byl založen zdejší dobrovolný hasičský sbor.[9] Dne 25. října roku 1942 se konala ustavující schůze místního včelařského spolku, jenž je od té doby stále činný.[10] Nacistická okupace a boje druhé světové války si vyžádaly život sedmi zemianskopodhradských občanů.[p 2] Po válce se obec stala součástí sousední Bošáci.[5][6] Od roku 1952 existuje v obci domov důchodců, který sídlí ve zdejším kaštele.[11] Roku 1965 se dokončila rekonstrukce a přestavba místní požární zbrojnice, která byla ten rok slavnostně otevřena.[9] Po sametové revoluci závěrem roku 1989 se obec opětovně osamostatnila a následně se zde začalo rozvíjet soukromé podnikání.[5] Během intenzivních červencových dešťů se v roce 1997 ze svého koryta vylil potok Bošáčka a zaplavil část obce. Naopak během such začátkem září 2003 potok dokonce vyschl.[12] V polovině října 2013 si obec dvoudenními oslavami připomínala sté výročí úmrtí svého rodáka Ľudovíta Vladimíra Riznera, devadesáté výročí úmrtí zdejšího faráře Jozefa Ľudovíta Holubyho a dvacáté výročí otevření pamětního domu s expozicí upomínající na tyto dvě osobnosti. První den oslav obec navštívil i tehdejší prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič a na škole v sousední Bošáci, která nese Riznerovo jméno, odhalil spolu s oběma starosty (bošáckým Danielem Juráčkem a zemianskopodhradským Miroslavem Zámečníkem) pamětní desku s Riznerovou podobiznou.[13]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Geologická stavba, reliéf a půdy

[editovat | editovat zdroj]

Z geologického hlediska se ve středu obce podél vodního toku nacházejí kvartérní fluviální sedimenty. Vrcholy východním i západním směrem od obce jsou tvořeny druhohorními pískovci, slepenci a břidlicemi. Oproti tomu vrcholy jižně od Zemianského Podhradí tvoří jemnozrnné jílovité vápence a vápenné jílovce. Horopisně se zdejší oblast řadí do provincie Západní Karpaty, respektive její subprovincie Vnější Západní Karpaty. Je součástí její geomorfologické oblasti Slovensko-moravské Karpaty, v níž se řadí k Bielým Karpatám. Severně od obce se nachází vrch Roháčová (668 m n. m.) a jihozápadním směrem za Novou Bošácou hraniční vrch Velký Lopeník (911 m n. m.) s rozhlednou na vrcholu. V katastru obce se nachází krasové útvary s veřejnosti nepřístupnou jeskyní Landrovec. Ta je díky své délce (235 metrů) druhou nejdelší jeskyní bradlového pásma na Slovensku.[5] Z pedologického hlediska se na území obce a severozápadně od ní nachází kambizemě. Oproti tomu v jihovýchodních partiích katastrálního území jsou modální rendziny, kultizemě a litozemě.

Vodstvo a podnebí

[editovat | editovat zdroj]

Oblast Zemianského Podhradí patří k úmoří Černého moře, neboť ji odvodňuje řeka Váh, která se levostranně vlévá do Dunaje. Vlastní obcí protéká potok Bošáčka, jenž je jedním z pravostranných přítoků Váhu. Bošáčka pramení v České republice na úbočí vrchu Kobylec (845 m n. m.), kde je ale označována jako Hrubár (pojmem Bošáčka je nazývána až na území Slovenska). Na území katastru se do Bošáčky vlévají potoky pramenící na úbočí Roháčové. Klimaticky je oblast zařazena do regionu označovaného číslem 07, který je charakterizován jako mírně teplý a mírně vlhký. V této oblasti minimálně ve 215 dnech po dobu jednoho roku překročí teplota vzduchu +5 °C. Lednové průměrné teploty dosahují –2 až +5 °C a během vegetačního období dosahují průměrné teploty +13 až +15 °C.[14]

Flóra a fauna

[editovat | editovat zdroj]
Vzrostlý listnatý strom, jehož zelené větve dosahují až k zemi, stojí na zelené louce. V pozadí neidentifikovatelné listnaté stromy. Nad nimi modrá obloha.
Ze stromů zde roste také dub zimní

Nejrozšířenější dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica). Objevuje se však také dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus) a výjimečně také javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) či jeřáb muk (Sorbus aria). Z křovin se zde vyskytují dřín obecný (Cornus mas), zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus). Objevuje se také líska obecná (Corylus avellana), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a svída krvavá (Swida sanguinea).[15]

Jedinec lišky obecné sedí na travou a polním kvítím zarostlé zelené louce.
Je zde možné potkat lišku obecnou

V oblasti je možné zahlédnout perleťovce dvouřadého (Brenthis hecate) či modráska bahenního (Maculinea nausithous). Na loukách žije ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria), užovka obojková (Natrix natrix), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Nad oblastí poletují chřástal polní (Crex crex), strnad obecný (Emberiza citrinella), linduška lesní (Anthus trivialis), křepelka polní (Coturnix coturnix) či pěnice vlašská (Sylvia nisoria). Z drobnějších zvířat tady žije myšice lesní (Apodemus flavicollis) nebo rejsek obecný (Sorex araneus) a z větších zvířat to jsou jezevec lesní (Meles meles), liška obecná (Vulpes vulpes), kuny lesní (Martes martes) i skalní (Martes foina), zajíc polní (Lepus europaeus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a jelen evropský (Cervus elaphus).[15]

Ochrana životního prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Severním a západním směrem od obce směrem ke státní hranici s Českou republikou se nachází chráněná krajinná oblast Biele Karpaty, na kterou na české straně plynule navazuje stejnojmenná chráněná krajinná oblast. Mezi roky 1985 a 2009 byl chráněným areálem také park v okolí zdejšího kaštelu.[16]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Ke konci roku 2011 žilo v Zemianském Podhradí celkem 761 obyvatel, z čehož bylo 414, tedy asi 55 % žen. Šedesát procent ze všech obyvatel obce tvořili lidé v produktivním věku.[p 3][17]

Z hlediska náboženského vyznání převažují v obci protestanti. Podle sčítání lidu z let 1991, 2001 a 2011 se přibližně polovina obyvatelstva hlásila k evangelické církvi augsburského vyznání. Podíl těchto věřících má klesající tendenci; ve zmíněných censech se jednalo o 56 %, 51 %, respektive 47 % obyvatel.[18][19] Druhou nejvíce zastoupeno skupinou jsou římští katolíci. V roce 1991 se k nim hlásilo 34,7 % obyvatel, v roce 2001 podíl stoupl na 41,6 %, zatímco v roce 2011 se již jednalo o 29 %. K ostatním náboženským vyznáním se v roce 2011 hlásilo 1,3 % obyvatel. Šlo o stoupence církve pravoslavné, řeckokatolické, evangelicko-metodistické a Křesťanských sborů. Celkem 9 % obyvatel bylo ke stejnému roku bez vyznání a 14 % na otázku neodpovědělo.[19] Přímo v Zemianském Podhradí je sídlo sboru Evangelické církve augsburského vyznání.[20] Římskokatoličtí věřící patří do sboru v Bošáci.[21]

Obecní správa a politika

[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území, členství ve sdruženích

[editovat | editovat zdroj]

Obec se skládá z jednoho katastrálního území. Sousedními katastrálními územími jsou Bošáca a Nová Bošáca. Spolu se sousedními obcemi nacházejícími se na toku potoka Bošáčka, tedy Novou Bošácou, Bošácou, a dalšími dvěma obcemi na toku tohoto potoka, to jest Haluzicemi a Trenčianskými Bohuslavicemi, je obec součástí mikroregionu Bošáčka,[p 4] který pečuje o rozvoj členských obcí a spolupracuje také s podobnými uskupeními jak na Slovensku, tak i v České republice.[3]

Zastupitelstvo a starosta

[editovat | editovat zdroj]
přízemní světle omítnutá budova s tmavě červenou střechou. U vchodu do objektu vlají dva prapory, jedním je slovenská vlajka, druhým vlajka Zemianského Podhradí. Před objektem se nachází oplocená zatravněná plocha se dvěma nástěnkami a informační tabulí.
Budova místního obecního úřadu

Obec má osmičlenné zastupitelstvo.[22] Od jeho zvolení v roce 2010 je starostou obce Miroslav Zámečník,[23] jehož zástupcem je od roku 2014 je Rastislav Dzurák, jenž na této pozici vystřídal Marii Macejkovou.[22]

Od roku 1991 byl po dvě funkční období starostou obce Stanislav Zamec,[23] jehož po volbách roku 1998 vystřídal Slavomír Kusenda (z Hnutie za demokratické Slovensko[24]).[23] Starostou zůstal i po volbách v roce 2006.[25] Po komunálních volbách roku 2010 jej vystřídal Miroslav Zámečník, který kandidoval jako nezávislý.[26] Zámečník svůj mandát obhájil jak o čtyři roky později (2014),[27] tak rovněž i ve volbách v roce 2018.[28]

Znak a vlajka

[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. února 1997 na základě usnesení OZ–3/1997 získala obec svůj znak, jehož autory jsou Jaroslav Kocka a Miroslav Ďurža. Ve znaku je v modrém štítovém poli zlatý dvouocasý lev ve stříbrné zbroji, jenž má zakloněnou hlavu a červený jazyk. V obou tlapách drží po jednom zlatém trnovém stonku, na jehož konci je velká červená růže se zlatým středem i kalíšky. Základem znaku je obecní pečeť používaná na začátku 18. století, jejíž podoba vycházela ze znaku rodu Podhradských, který také obsahoval figuru lva. Současný používaný znak obce je v Heraldickém registru Slovenské republiky veden pod signaturou Z–49/97.[29]

Vlajka obce vychází z barev užitých na obecním znaku. Skládá se ze tří vodorovných barevných pruhů (svrchu žlutý, červený a modrý). Strany vlajky jsou v poměru 2:3 a celá je ukončena třemi cípy.[30]

Hospodářství a doprava

[editovat | editovat zdroj]

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Na území obce není žádný průmyslový podnik. K větším firmám patří společnost výrobce plastových oken a dveří Kusenda.[31] Dále v Zemianském Podhradí působí konzultační a návrhová firma interierového designu[32] a o produkci na hudebních zábavách se stará místní DJ Miroslav Švehla.[33] V provozu je též prodejna potravin a spotřebního zboží provozovaná řetězcem COOP Jednota.[34]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]
Silniční komunikace, po její levé straně jsou vzrostlé stromy, napravo chodník, který je od vozovky oddělen travnatým pásem. Po pravé straně chodníku zděný (betonový) plot. Přes vozovku přechází přechod pro chodce, který je uvozen dopravní značkou, za níž stojí dřevěný sloup elektrického vedení s tabulkou ukazující k památnému domu J. Ľ. Holubyho a Ľ. V. Riznera.
Silnice číslo III/061024 v obci

Obcí prochází silnice číslo III/061024, která obec spojuje s Bošácou a Novou Bošácou. Na tuto komunikaci na české straně navazuje silnice III/06124 do Březové. Po slovenské III/061024 jsou vedeny autobusové linky, které v obci zajišťují veřejnou dopravu osob. K roku 2013 má obec zajištěno autobusové spojení vedle sousedních obcí Bošáca a Nová Bošáca také s krajským Trenčínem, okresním Novým Mestem nad Váhom, dále Trenčianskými Bohuslavicemi, Moravským Lieskovým a Starou Turou. Autobusové spoje zajišťuje společnost SAD Trenčín.[35]

Železniční trať obcí není vedena. Nejbližší železniční zastávka se nachází jihovýchodním směrem ve vzdálenosti asi 5,5 kilometru (vzdušnou čarou) v údolí řeky Váh. Stanice leží v Trenčianských Bohuslavicích na dvoukolejné elektrifikované trati číslo 120 vedoucí z Bratislavy do Žiliny.[36]

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází jednotřídní mateřská škola se slovenským vyučovacím jazykem. Do ní ve školním roce 2012/2013 chodilo celkem 24 dětí, o které pečovaly dvě učitelky.[37][38] Základní škola je buď v Bošáci (tam je „Základní škola s mateřskou školou Ľudovíta Vladimíra Riznera“)[39] nebo v Nové Bošáci.[40] Od roku 1930 působí v obci hasiči, kteří zvláště v padesátých a šedesátých letech 20. století pořádali pro zdejší obyvatele divadelní představení. Secvičili například Ženský zákon od Jozefa Gregora-Tajovského, Vojnarku Aloise Jiráska, Starého zaľúbence Gustáva Kazimíra Zechentera-Laskomerského či Kamenný chodníček Ferka Urbánka.[9] Místní přívržence fotbalu sdružuje klub „FK 1972 Zemianske Podhradie“, který hraje slovenskou III. třídu skupinu Sever.[41] Svá domácí utkání hraje na místním fotbalovém hřišti nacházejícím se ve středu obce severně od kaštelu. Středem Podhradí je také vedena cyklotrasa číslo 020. Pro své obyvatele obce Bošáca a Zemianske Podhradie společně čtvrtletně vydávají časopis pojmenovaný „Prameň“.[42]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Na území obce se nachází celkem osm kulturních památek Slovenské republiky.[43]

Kostel

[editovat | editovat zdroj]

Místní kostel patří evangelické církvi a je postaven v klasicistním stylu v místech původního močálu. Základem stavby jsou dubové pylony, které byly do močálu zasazovány. Půdorys kostela je elipsovitého tvaru s osami o délkách 12 a 14 metrů, což stavbu činí výjimečnou v rámci střední Evropy, kde se nacházejí pouze dvě takové sakrální stavby (tento a jeden v Německu). Projektantkou a mecenáškou stavby byla roku 1784 grófka (hraběnka) Ester Príleská.[6][8]

Kruhová stavba kostela. Budova je ve světle žluté barvě a její střecha je tmavá. Před kostelem je zelený trávník, na němž na snímku vpravo parkují osobní automobily.
Zemianskopodhradský kostel

Pokládání základů kostela proběhlo v roce 1785 a za šest let (roku 1801) byl celý dostavěn. Stavba je kruhová a po celém jejím vnějším obvodu stojí arkádové sloupořadí. Celý objekt včetně sloupořadí zakrývá mansardová střecha ve tvaru kužele. Do interiéru kostela vedou čtvery dveře, z každé světové strany jedny, přičemž ani jedny nejsou hlavní. Uvnitř stavby se nachází kruhová dřevěná empora, oltář a varhany. Vše pochází z doby výstavby kostela, jen mramorové malování je z roku 1868. Oltář je dvoupatrový sloupový a před ním stojí mřížová ohrada s kazatelnou. Uprostřed oltáře je ústřední obraz zachycující Ježíše Krista spolu s dvanácti apoštoly. Varhanní skříň, v níž se nacházejí píšťaly, je také zdobená sloupy. Během roku 2012 prošel tento hudební nástroj generální opravou.[7][8]

Směrem k hlavní silnici vede v ambitu dřevěný žebřík na půdu kostela. Na ní se skrýval politik a jazykovědec Ľudovít Štúr v období, kdy byl pronásledován císařským vojskem. Sem za ním také chodila jeho láska Adela Ostrolúcka.[8]

Stavba, v níž každý týden dodnes probíhají bohoslužby,[44] je slovenskou kulturní památkou.[8][45]

Zámek (kaštel)

[editovat | editovat zdroj]
Čelní pohled na patrový kaštel. Po obou krajních stranách objektu jsou veže zakončené cibulovitou střechou. Mezi nimi stojí v čele přední strany objektu šest sloupů. Zcela vpravo je zděná brána jako vstup do areálu kaštelu.
Kaštel (čelní pohled)

Místní kaštel patří k nejstarším památkám v obci. Vybudován byl v renesančním stylu během 17. století jako opevněná dvojvěžová stavba, následně po roce 1710 upraven a v době klasicismu na počátku 19. století přestavěn spolu s parkem v jeho okolí.[7] Ve 20. století navíc proběhla obnova objektu.[6] Jeho majiteli postupně byly rodiny Podhradských, Príleských a Ostrolúckych.[16] Za posledních dvou rodů vznikla v kaštelu knihovna, v níž krátký čas působili také Ľudovít Štúr či Matej Bel.[7] Kaštel se objevuje v knize Ľuda Zúbeka Jar Adely Ostrolúckej.[16]

Dvoukřídlý objekt kaštela (o půdorysu písmene „U“) má dvě podlaží se dvěma hranolovými věžemi umístěnými v nárožích. Jednotlivé místnosti jsou přístupné z okružní chodby. Během roku 1744 došlo v jednom z křídel k vybudování malé kaple. Na průčelí přivráceném k hlavní obecní silnici se mezi věžemi nachází iónské sloupořadí. Ostatní fasády jsou z doby empíru. Během 20. století došlo k obnově kaštelu a slouží jako dům sociálních služeb.[7][16]

Betonová zeď, za ní vykukují ze zahrady zelené stromy. Před zdí vede chodník. Na zdi je namalovaný, leč vandaly poničený, obraz Ľudevíta Vladimíra Riznera.
Betonová zeď s obrazy místních rodáků (zde vandaly poničený obraz Ľudovíta Riznera)

Okolo stavby se rozkládá park o rozloze 3,3 hektaru. Rostou v něm vzácné staré dřeviny. Od silnice je park oddělen zděnou stěnou, na níž jsou vykresleni místní rodáci. Park mezi roky 1985 a 2009 patřil k chráněným areálům na Slovensku.[16] Stavba spolu s parkem je zařazena mezi slovenské kulturní památky.[46][47]

Rodné domy

[editovat | editovat zdroj]

Dalšími stavbami, které jsou chráněné jako kulturní památky, patří v Zemianském Podhradí dva domy. Oba stojí v těsné blízkosti kostela. Severozápadně je situována bývalá evangelická fara, tedy působiště botanika a zdejšího faráře Jozefa Ľudovíta Holubyho,[6][48] a naproti ní, jihovýchodně od kostela, je rodný dům Ľudovíta Vladimíra Riznera.[6][49] Památkově chráněné jsou nejenom oba objekty, ale také pamětní tabule, které na těchto stavbách obě osobnosti připomínají.[50][51]

V bývalé evangelické faře byla během října 1994 (dle jiných zdrojů již v roce 1993)[13] otevřena muzejní expozice věnující se především Holubym s Riznerem.[7][52] Vedle nich ale ještě seznamuje i s dalšími osobnostmi, které zde působily, tedy o Pavlu Doležalovi, Ladislavu Paulínym, Samuelu Štúrovi, Jozefu Škultétym, Peterovi Michalu Bohúňovi a též o rodině Ostrolúcké.[52]

Riznerův náhrobek

[editovat | editovat zdroj]
Oplocený hrob na hřbitově. V zadní části hrobu je náhrobek s bělostnou bustou pohřbeného Ľudevíta Vladimíra Riznera.
Riznerův hrob

Na východní straně obce se nachází jeden ze dvou zdejších hřbitovů. Na vršku u východní strany hřbitova je Riznerův hrob, u něhož stojí náhrobek obrácený k jihu. Na náhrobku je umístěna busta vyvedená z bíle zbarveného kamene. Okolo hrobu je nízký kovový plot. Hrob se řadí mezi kulturní památky Slovenské republiky.[53]

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Mezi osobnosti, které jsou spjaty se Zemianským Podhradím, patří:

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Bošácká dolina je součástí Bílých Karpat a táhne se v délce 20 kilometrů od vrcholu Velký Lopeník až po ústí potoka Bošáčky do Váhu v Trenčianských Bohuslaviciach.[3]
  2. ↑ Podle jmen na pomníku u bošácké základní školy ze Zemianského Podhradí ve válce padli Štefan Mažár, Juraj Janušík, Ján Zámečník, Ján Beňovič, Štefan Katrinec, Pavol Jarábek a Martin Gerža.
  3. ↑ Produktivní věk je na Slovensku brán u žen od 15 do 54 let věku, u mužů až do 59 let života.[17]
  4. ↑ Pojmenování mikroregionu je odvozeno od názvu protékajícího potoka.[3]
  5. ↑ Rizner napsal dílo Bibliografie písemnictví slovenského do roku 1900 (v originále Bibliografia písomníctva slovenského na spôsob slovníka od najstarších čias do konca roku 1900), která vyšla až 30 let po jeho smrti (zemřel roku 1913) a obsahuje více než 50 000 hesel ze Slovenska a o Slovensku.[7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky.
  2. ↑ a b c Zemianske Podhradie [online]. Žilina: Decus [cit. 2013-07-20]. Kapitola Popis. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ a b c Členské obce [online]. Bošáca: Združenie obcí mikroregión Bošáčka, 2021-04-19 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ Z dejín Bošáca [online]. Bošáca: Obecný úrad, 2019-05-28, rev. 2021-04-14 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ a b c d e f g h História obce Zemianske Podhradie [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2013-04-05, rev. 2013-04-07 [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ a b c d e f g h i Biele Karpaty – Trenčín. 2. vyd. Harmanec: Vojenský kartografický ústav, 2000. 2 s. ISBN 80-8042-191-9. Kapitola Zemianske Podhradie, s. 2. (slovensky) Turistická mapa. 
  7. ↑ a b c d e f g KRESÁNEK, Peter. Slovensko. Bratislava: Simplicissimus, 2009. 983 s. ISBN 978-80-969839-0-2. Kapitola Zemianske Podhradie, s. 230–231. (slovensky) 
  8. ↑ a b c d e Kostol evanjelickej cirkvi a. v. [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2013-04-05, rev. 2013-04-08 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. ↑ a b c História Dobrovoľného hasičského zboru Zemianske Podhradie [online]. Zemianske Podhradie: Dobrovoľný hasičský zbor, 2012 [cit. 2013-07-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. ↑ DUGÁČKOVÁ, Blažena. Včelári jubilujú. Prameň. 2012, s. 5. Dostupné online. (slovensky) 
  11. ↑ História zariadenia [online]. Zemianske Podhradie: Domov sociálnych služieb – Zemianske Podhradie [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. ↑ BRADÁČ, D. Veľa vody, málo vody. Prameň. 2010, s. 7–8. Dostupné online. (slovensky) 
  13. ↑ a b I. Gašparovič navštívil spomienkovú slávnosť v Bošáci a Z. Podhradí. Teraz [online]. 2013-10-12 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  14. ↑ Zastúpenie klimatických regiónov [online]. Bratislava: Výskumný ústav pôdoznalectva a ochrany pôdy, 2013-07-09 [cit. 2013-07-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  15. ↑ a b Prírodné pomery [online]. Nemšová: Správa Chránenej krajinnej oblasti Biele Karpaty, 2007 [cit. 2013-07-20]. Kapitola Vegetácia, lesy a fauna. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-06. (slovensky) 
  16. ↑ a b c d e Kaštieľ [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. ↑ a b Zemianske Podhradie [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Kapitola Demografia. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  18. ↑ Zemianske Podhradie [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Kapitola Vybrané výsledky zo sčítania v roku 1991 a 2001. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  19. ↑ a b Obyvateľstvo trvalo bývajúce v obciach SR podľa náboženského vyznania [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-08-16]. Kapitola Nové Mesto nad Váhom, s. 27–28. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-21. (slovensky) 
  20. ↑ Farský úrad [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2013-04-03, rev. 2013-04-04 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  21. ↑ JAKUBÍK, Tomáš. Farnosť Bošáca [online]. Bošáca: Rímskokatolická farnosť [cit. 2013-07-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  22. ↑ a b Poslanci [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (slovensky) 
  23. ↑ a b c Starosta obce [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad Zemianske Podhradie [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (slovensky) 
  24. ↑ Zvolení starostovia obcí, primátori miest, starostovia mestských častí [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  25. ↑ Zoznam zvolených starostov obcí, mestských častí a primátorov miest vo voľbách do orgánov samosprávy obcí – december 2006 [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2006-12-03 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (slovensky) 
  26. ↑ Zoznam zvolených starostov obcí, mestských častí a primátorov miest vo voľbách do orgánov samosprávy obcí [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2010-11-28 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (slovensky) 
  27. ↑ Zoznam zvolených starostov a primátorov podľa obcí, miest a mestských častí [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (slovensky) 
  28. ↑ Počet a podiel platných hlasov pre kandidátov na starostu obce [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (slovensky) 
  29. ↑ Zemianske Podhradie [online]. Bratislava: Ministerstvo vnitra Slovenské republiky [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  30. ↑ Erby a symbolika [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad [cit. 2023-01-23]. Kapitola Vlajka obce. Dostupné online. (slovensky) 
  31. ↑ KUSENDA – plastové okná [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2019-05-20 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  32. ↑ Interiérový dizajn [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2019-05-20 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  33. ↑ MIRO - VÁŠ DJ [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2019-05-20 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  34. ↑ COOP Jednota [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2020-07-23 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  35. ↑ Celoštátny informačný systém o cestovných poriadkoch [online]. Žilina: Inprop [cit. 2013-07-18]. Kapitola Zemianske Podhradie. Dostupné online. (slovensky) 
  36. ↑ Cestovný poriadok vlakov osobnej dopravy 2022/2023 [online]. Bratislava: Železnice Slovenskej republiky, 2023-06-11 [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  37. ↑ Materská škola [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  38. ↑ Trenčiansky kraj [online]. Bratislava: Ústav informácií a prognóz školstva [cit. 2013-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-09. (slovensky) 
  39. ↑ Čestný názov školy [online]. Bošáca: Základná škola s materskou školou Ľudovíta Vladimíra Riznera [cit. 2013-07-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  40. ↑ Základná škola Nová Bošáca [online]. Nová Bošáca: Základná škola s materskou školu Nová Bošáca [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  41. ↑ III. trieda Sever – Zoznam klubov a kontaktné osoby [online]. Trenčín: Oblastný futbalový zväz Trenčín [cit. 2013-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (slovensky) 
  42. ↑ Časopis Prameň [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  43. ↑ Register nehnuteľných NKP [online]. Bratislava: Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  44. ↑ Zemianske podhradie [online]. Bratislava: Evanjelická cirkev augsburského vyznania na Slovensku [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. (slovensky) 
  45. ↑ Kostol [online]. Bratislava: Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  46. ↑ Kaštieľ [online]. Bratislava: Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  47. ↑ Park [online]. Bratislava: Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  48. ↑ Fara pamätná [online]. Bratislava: Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  49. ↑ Dom pamätný [online]. Bratislava: Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  50. ↑ Tabuľa pamätná (Ľ. V. Rizner) [online]. Bratislava: Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  51. ↑ Tabuľa pamätná (J. Ľ. Holuby) [online]. Bratislava: Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  52. ↑ a b Pamätný dom [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2019-05-13 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  53. ↑ Náhrobník [online]. Bratislava: Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  54. ↑ Ľudovít Vladimír Rizner 1849–1913 [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2019-05-13 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  55. ↑ Jozef Ľudovít Holuby 1836–1923 [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2013-04-06, rev. 2013-04-07 [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  56. ↑ Cyril Holuby [online]. Luhačovice: Tomáš Vlk a Jiří Eischmann, 2001-07-25 [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. 
  57. ↑ Samuel Štúr 1818–1861 [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2019-05-13 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  58. ↑ Ladislav Paulíny 1815–1906 [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2019-05-13 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  59. ↑ Žigmund Paulíny 1750–1831 [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2019-05-13 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  60. ↑ Pavel Doležal 1700–1778 [online]. Zemianske Podhradie: Obecní úřad, 2019-05-13 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MACHALA, Drahoslav. Zemianske Podhradie v histórii. Zemianske Podhradie: Obecni úrad, 1993. 8 s. (slovensky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Růžice kompasu Nová Bošáca Zabudišová Růžice kompasu
Bučkovec Sever
Západ   Zemianske Podhradie   Východ
Jih
Dolné Srnie Bošáca
Města a obce okresu Nové Mesto nad Váhom

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zemianske_Podhradie&oldid=24285422“