File:Kašperk - panoramio.jpg

Hrad Kašperk. Traduje se že na vyčnívajících kamenných překladech přeskakovali odsouzenci na smrt. Měli zavázané oči a úspěšné přeskočení všech kamenů kolem dokola je mělo omilostnit. Povedlo se to prý jen jednomu, ten se však při následné oslavě upil k smrti.

Šumavský hrad Kašperk se může pochlubit jedním primátem: ze všech našich zpřístupněných hradů a zámků, tedy objektů, které jsou “pod zámkem”, je nejvýše položený. Stojí na skalnatém výběžku hory Ždánova v nadmořské výšce 886 metrů a tvoří zdaleka viditelnou, s ničím nezaměnitelnou dominantu širokého okolí. Přesto však jeho poloha není ze strategického hlediska právě ideální – v jeho blízkosti se totiž zvedají kopce, které hradní vrch ještě převyšují, což mohlo být nebezpečné především od chvíle, kdy do historie válečnictví vstoupily s plnou vervou těžké palné zbraně. Především proto vyrostla ve druhé polovině patnáctého století na výšině jihovýchodně od hradu mohutná předsunutá bašta – věžovitá stavba s břitem, která měla za úkol střežit toto nebezpečné místo a bránit případným nepřátelům, aby tu umístili děla. Bašta, nazývaná Pustý hrádek, je dnes volně přístupnou zříceninou

Samotný Kašperk byl vystavěn po roce 1356 z příkazu českého krále Karla IV. Měl za úkol chránit blízké obchodní cesty, procházející tudy šumavskými hvozdy, a poskytovat bezpečí blízkým dolům na zlato. Jak bylo panovníkovým zvykem, kázal pojmenovat hrad podle sebe, tedy Karlsberg – Karlova hora. Organizátorem stavby byl specialista na královské hrady na jihu a západě Čech Vít Hedvábný, stavbu vedl Michal Parléř, zřejmě bratr známého Petra Parléře, stavitele Svatovítského chrámu a Karlova mostu v Praze. Již za panovníkova života byl Kašperk často dáván do zástavy české šlechtě, vystřídali se tu Švamberkové, Roupovští i Kinští. Až v roce 1617 koupilo hrad nedaleké horní město Bergreichenstein, zbohatlé výtěžky ze zlatých dolů; podle něj se pak začalo nazývat Kašperské Hory. Šlo však spíše o symbolické gesto – hradní areál se už v té době označoval jako pustý, navíc byl po skončení třicetileté války v roce 1655 z císařského rozkazu o likvidaci některých hradů pobořen, aby se nemohl stát opěrným bodem nepřátel.

Hradní areál Kašperku byl velmi dlouhý a úzký, obklopený obvodovou hradbou, na východní straně i příkopem a valem. Vstup strážily dvě brány, z nichž se dochovala pouze druhá – západní. Na ni pak navazovaly úzké prostory, vyplněné hospodářskými objekty. Vnitřní hrad na nejvyšším místě ostrohu tvořil velký obdélný palác, dosahující výšky dvou pater, na východě a západě doplněný o mohutné hranolové věže, s nimiž tvořil jediný stavební celek. Toto řešení bylo pro české hradní stavby čtrnáctého století typické a velmi se podobalo jinému Karlovu královskému hradu – Radyni u Plzně. Opevnění bylo poněkud méně důkladné než u jiných středověkých staveb. Stavitelé dbali především na pohodlí a reprezentaci, otázka bezpečnosti byla až na druhém místě. Zřícený a pobořený hrad byl částečně opraven v devatenáctém století, v nedávných letech pak proběhla jeho dlouhodobá rekonstrukce, která zabránila dalšímu chátrání. V objektu bývalého purkrabství byla umístěna stálá expozice, věnovaná historii a stavebnímu vývoji hradu, k vidění jsou tu i ukázky uměleckých děl doby Karla IV. a Václava IV. a exponáty zaměřené na bývalou těžbu zlata. Východní věž byla upravena na rozhlednu.

Kašperk patří k našim nejstrašidelnějším hradům; zdá se, že různým nadpřirozeným bytostem se tady mimořádně líbí. I za bílého dne tu můžeme občas zaslechnout drkotání vozů, práskání bičem a zvuky koňských kopyt, tepajících do dláždění. V hradních sklepeních se ukrývá poklad, který střeží šedivý stařec. Jednou si z něj pořádně “ukrojil” jistý mladý řezník, který se v noci před výročním trhem v Kašperských Horách rozhodl strávit noc ve zříceninách. Stařec ho dovedl k hromadě zlaťáků a přikázal, aby ji rozdělil na tři stejné díly. Mladíkovi nakonec zbyl jediný zlaťák – neváhal, vzal širočinu a peníz rozťal na tři části. Odměnou mu byla třetina pokladu. Jiným kašperskými strašidly jsou kostlivci, kteří v jedné z komůrek popíjejí o půlnoci víno a pak se začínají prát. Snad nejstrašidelnějším zdejším zjevením je můra Swiza, přízrak ženy oblečený do vlčí kůže a s parožím na hlavě. Kdo ji spatří, toho potká něco zlého, a ten, kdo jí pohlédne přímo do očí, zkamení.