vysvětlit
vysvětlit (Tschechisch)
[Bearbeiten]| Aspekt | ||
| imperfektives Verb | perfektives Verb | |
|---|---|---|
| vysvětlovat | vysvětlit | |
| Zeitform | Wortform | |
| Futur | 1. Person Sg. | vysvětlím |
| 2. Person Sg. | vysvětlíš | |
| 3. Person Sg. | vysvětlí | |
| 1. Person Pl. | vysvětlíme | |
| 2. Person Pl. | vysvětlíte | |
| 3. Person Pl. | vysvětlí | |
| Präteritum | m | vysvětlil |
| f | vysvětlila | |
| Partizip Perfekt | vysvětlil | |
| Partizip Passiv | vysvětlen | |
| Imperativ Singular | vysvětli | |
| Alle weiteren Formen: Flexion:vysvětlit | ||
Anmerkung zum Aspekt:
- Dieses perfektive, vollendete Verb wird dort verwendet, wo die Handlung abgeschlossen ist und nur einmalig stattfindet. Siehe auch Aspekt tschechischer Verben.
Worttrennung:
- vy·svět·lit
Aussprache:
- IPA: [ˈvɪsvjɛtlɪt]
- Hörbeispiele:
vysvětlit (Info)
Bedeutungen:
Beispiele:
- [1] Musíte nám vysvětlit, jak se odtud dostaneme pryč.
- Sie müssen uns erklären, wie wir von hier wegkommen.
- [1] Je těžké jim vysvětlit, že těhotná žena není nemocná.
- Es ist schwer, ihnen zu erklären, dass die schwangere Frau nicht krank ist.
- [1] Tak mi vysvětli, jak se to stalo!
- Erklär mir doch, wie es passiert ist!
Wortfamilie:
Übersetzungen
[Bearbeiten]- [1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „vysvětlit“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „vysvětliti“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „vysvětliti“