Ketř

Ketř ; Kietrz
	Morový sloup a bývalé náměstí
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	50°4′45″ s. š., 18°0′32″ v. d.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Polsko
Vojvodství	Opolské
Okres	Hlubčice
Gmina	Ketř
	Ketř
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	18,74 km²
Počet obyvatel	5 951
Hustota zalidnění	317,56 obyv./km²
Etnické složení	Poláci, Slezané, Němci a další
Náboženské složení	římští katolíci, luteráni, pravoslavní a další
Správa
Starosta	Dorota Przysiężna-Bator
Oficiální web	www.kietrz.pl
Telefonní předvolba	+48 77
PSČ	48-130
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ketř^[2]^[3]^[4] (polsky Kietrz, německy Katscher) je město v jižním Polsku v Opolském vojvodství v okrese Hlubčice, sídlo stejnojmenné gminy. Leží na řece Troji a jejím pravostranném přítoku potoka Morawa v bezprostřední blízkosti státní hranice s Českou republikou – hraničí s obcí Třebom. Z hlediska historického zemského dělení se jedná o jednu z moravských enkláv ve Slezsku, část tzv. Pruské Moravy. Z geomorfologického pohledu se rozkládá v Opavské pahorkatině. V prosinci 2019 zde žilo 5 951 obyvatel.^[1]

Dějiny

Území města se nachází v oblasti úrodné Opavské pahorkatiny, na severním vyústění Moravské brány, tedy v oblasti velmi příhodné k osídlení. O tom svědčí množství archeologických nálezů ze všech období pravěku, pohřebišť i sídlišť, jejichž výzkumu se věnovali především archeologové z Jagellonské univerzity v Krakově. Je doloženo paleolitické osídlení z doby před 20 000 lety, i osady prvních zemědělců z mladší doby kamenné. Na katastru obce bylo odkryto rozsáhlé pohřebiště kultury popelnicových polí z pozdní doby bronzové (kolem roku 1000 př. n. l.) a také cca 30 hrobů náležející keltské nekropoli z doby laténské (3. století př. n. l).

První zmínka o Ketři pochází z roku 1266. Německé jméno města Katscher zcela pravděpodobně souvisí se slovanským či českým výrazem „kačer“.^[5] Přemysl Otakar II. vyčlenil území, kde byly v té době založeny kromě Ketře osady Kněžpole (Knispel), Kozlůvky (Kösling), Langov (Langenau) a Tlustomosty (Stolzmütz), z nově vzniklého Opavského vévodství a daroval jej olomouckému biskupovi Brunovi ze Schauenburku. Ketřské panství tak nadále zůstalo součástí Moravy a tvořilo pak jednou z moravských enkláv ve Slezsku. Roku 1557 jej získal šlechtický rod Gašinských z Gašina (Gaschinsky von Gaschin) a následně roku 1887 Henckelové z Donnersmarku. Po první slezské válce v roce 1742 připadlo Prusku a od té doby bylo známo jako Pruská Morava. Politicky patřilo hlubčickému okresu, zdejší katolické farnosti však jako tzv. komisariát Ketř spadaly pod olomouckou arcidiecézi až do roku 1972.

V roce 1321 biskup Konrád I. Bavor povýšil Ketř na město. Časem se z něj stalo významné středisko tkalcovství a soukenictví. Již v roce 1539 je zde zmiňováno bratrstvo tkalcovských tovaryšů a v roce 1569 vznikl tkalcovský cech. V 18. století byl Ketř součástí daňové inspekce v Prudníku.^[6] V roce 1784 bydlelo v Ketři 46 pláteníků a 3 soukeníci, v roce 1840 se již v 350 dílnách tkal len a bavlna a v 36 dílnách vlna. V roce 1870 zde berlínská společnost Davistan AG vybudovala továrnu na plyš a koberce, kterou roku 1939 získal podnikatel Wilhelm Schaeffler a po druhé světové válce se z ní stala Továrna na výrobu dekoračních tkanin Welur. Ta ve svých nejlepších časech zaměstnávala na dva tisíce lidí a je v širokém povědomí s Ketří nerozlučně spjata. V současnosti podnik již neexistuje a tradici textilní výroby převzala B. K. Fabryka Dywanów.^[5] V roce 1896 byla zprovozněna místní dráha Ketř – Velké Petrovice, čímž město získalo železniční spojení i s Ratiboří. Osobní provoz na trati byl trvale zastaven roku 1993.^[7]

Válečné a mimoválečné aktivity Rudé armády, která obsadila Ketř 31. března 1945, vedly k naprostému zpustošení města. Celkově bylo zničeno 80 % zástavby^[8], přičemž z historického jádra zbyly pouze: farní kostel sv. Tomáše i s farou, hřbitovní kaple sv. Kříže (1784), barokní morový sloup (1730) a socha svatého Floriana (1734) na bývalém náměstí, novorenesanční radnice (1887), hasičská zbrojnice a sedm obytných domů. Po druhé světové válce se Ketř stala součástí socialistického Polska a většina německy mluvícího obyvatelstva byla odsunuta. Nahradili jej polští přesídlenci z východních území postoupených Sovětskému svazu a přistěhovalci z centrálního Polska. Někdejší historické centrum bylo částečně nahrazeno panelovým sídlištěm a částečně ponecháno jako nezastavěná plocha. Počet obyvatel už nikdy nedosáhl předválečné úrovně – v roce 2019 žilo v Ketři necelých 6 tisíc lidí^[1] oproti 8 tisícům ve 30. letech^[9].

V roce 1961 vznikl Zemědělský kombinát Ketř (Kombinat Rolny Kietrz), do kterého bylo začleněno devět okolních zemědělských družstev. I po ekonomické transformaci zůstal v majetku státu a je tak označován za „poslední polský státní statek“. V roce 2020 podnik obhospodařovával 8,5 tisíc ha půdy v Ketři a dalších obcích podél česko-polské hranice, choval na 9 tisíc kusů dobytka a zaměstnával kolem 300 pracovníků.^[10]

V Ketři dospívala na přelomu 70. a 80. let a vychodila zdejší střední školu Olga Tokarczuková, polská spisovatelka a nobelistka za literaturu 2018.

Partnerské obce

Bílovec (Česko, Moravskoslezský kraj)
Oldřišov (Česko, Moravskoslezský kraj)
Sudice (Česko, Moravskoslezský kraj)
Tysmenycja (Ukrajina, Ivanofrankivská oblast)

Odkazy

Dějiny

Partnerské obce

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy