Důl Luční

Důl Luční
	Luční jáma, informační deska.
Základní údaje
Jiné názvy	Vizina
Typ díla	hlubinný důl, těžní, větrní jáma
Rozloha	8 ha
Maximální hloubka	223,4 m
Těžba	černé uhlí
Poloha
Stát	Česko
Kraj	Moravskoslezský
Revír	Ostravsko-karvinský
Souřadnice	49°50′37,05″ s. š., 18°18′47,91″ v. d.
Provozní údaje
Vlastník	Salomon Mayer Rothschild
Období těžby	1842–1897
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Luční (Wiesen Schacht) byl černouhelný důl, který se nacházel ve Slezské Ostravě na vrchu Jaklovec u křižovatky silnic Michálkovická a Heřmanická. Patřil mezi doly na Jaklovci.

Historie

Kutací práce

V důlním poli pozdějšího dolu Luční byly Franz Josephem hr. Wilczkem prováděny kutací práce. V místě pozdější jámy Luční byla původně vyhloubena kutací jáma s názvem Grabina^{[p. 1]}. Důlní míry v daném prostoru byly uděleny až později v roce 1842 na jinou kutací jámu U myslivny^{[p. 2]}.^[1]^[2]

Historie dolu Luční

Vlastní jáma Luční, která byla základem mělkého dolu Luční, byla založena v roce 1842 a měla funkci těžní jámy. Zakladatelem dolu byl Salomon Mayer Rothschild, výstavba dolu probíhala pod vedením Alberta Andréého. Důl byl místními obyvateli označován jako Vizina, což je odvozenina z německého názvu. V roce 1863 měla jáma hloubku 113,8 m. V 60. létech 19. století byl přebudován na důl hlubinný.

Ve vzdálenosti 290 m na sever od jámy Luční byl založen větrní vrt č. 15 o průměru 0,95 m, hluboký 104,78 m. Vrt byl u sloje Leopold spojen s hlavním překopem dolu Luční a sloužil k větrání. Z hlediska společného větrání a odvodňování byla patra dolu Luční propojena s doly Terezie a Jindřich.

Po ukončení rekonstrukce dolu Terezie^[2] v letech 1878 až 1883 a vybavením novým těžním strojem, byla na jámě Luční v roce 1879 ukončena těžba uhlí, důlní pole bylo i s těžbou převedeno pod důl Terezie. Jáma Luční, hluboká 223,4 m, byla přebudována na jámu větrní. Po převedení těžní jámy Jindřich na větrní byl na jámě Luční v roce 1883 ukončen provoz.

Současný stav

Důl Luční byl opuštěn v létech 1886 nebo 1887. Dne 10. srpna 1900 se propadl zásyp v jámě o 43 m. Kráter byl dosypán a asanován.

Jámy a strojní a technické zařízení

Pro těžbu byla těžní jáma Luční vybavena v roce 1863 parním strojem o výkonu 20 HP a byla postavena kotelna. Po přebudování jámy těžní na jámu větrní byla jáma vybavena ventilátorem soustavy Pelzer o výkonu 420 m³/minutu,^{[p. 3]} který byl poháněn parním strojem s ležmým válcem o výkonu 30 HP.

Těžba uhlí

Dobývaly se sloje jaklovecké vrstvy ostravského souvrství.^[1] Uhlí bylo dobýváno z hloubky 225 m, měl 2 jámy a 4 patra.

Údaje dolu Luční Slezská Ostrava.

Název	Druh jámy	Založení	hloubka jámy [m]	těžba	vytěženo	likvidace	dobývací pole [ha]	poznámka
Luční	těžní, větrní	1842	223,4	1842 - 1879	těžba nevykazována odděleně	1887	8	v roce 1900 se zásyp jámy propadl o 43 m.
Vrt č. 15	větrní	1858	104,8			1880

Ubytování

Po zrušení Jámy Lučina v roce 1887 bylo v areálu 5 jednopatrových domů. Jeden pro rodinné bydlení, 3 domy jako ubytovna a jeden jako vývařovna a jídelna. Při propadu zásypu v jámě roku 1900 byl poškozen jeden dům, který byl opraven a nadále užíván. Kolem roku 1935 v areálu byla čs. armáda. Domy byly od poloviny 60. let do 90. let 20. století postupně zbourány.

Související články

Odkazy

Poznámky

↑ Doba kutání není jasná, uvádí se rok 1836 nebo 1838. Také se uvádí délka štoly 69 m.
↑ Hloubka dolu 69 m, likvidace 1860
↑ Průměr oběžného kola byl 3 000 mm.

Reference

↑ ^a ^b Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 45, 50, 51.
↑ ^a ^b MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 15, 31–33, 158, 193.

Literatura

Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram 2003, s.209

[1] Doba kutání není jasná, uvádí se rok 1836 nebo 1838. Také se uvádí délka štoly 69 m.

[2] Hloubka dolu 69 m, likvidace 1860

[5] Průměr oběžného kola byl 3 000 mm.

[:2-3] Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 45, 50, 51.

[:0-4] MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 15, 31–33, 158, 193.

[p. 1]