Kyjev

Kyjev ; Київ
	Ukrajinská metropole Kyjev:; - Nahoře: Kyjevskopečerská lávra; - Vlevo 1: Bessarabské náměstí; - Vlevo 2: Univerzita Tarase Ševčenka; Vlevo 3: Sídlo Parlamentu Ukrajiny; - Vpravo: Náměstí Nezávislosti
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	50°27′ s. š., 30°31′25″ v. d.
Nadmořská výška	179 m n. m.
Časové pásmo	východoevropský čas; UTC+02:00 (standardní čas); UTC+03:00 (letní čas); letní čas
Stát	Ukrajina
Administrativní dělení	10 městských rajónů
	Kyjev
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	848 km²
Počet obyvatel	2 952 301 (2022)
Hustota zalidnění	3 481,5 obyv./km²
Etnické složení	Ukrajinci (82 %), Rusové (11 %), Židé (5%), Bělorusové, Poláci, Arméni
Náboženské složení	pravoslavní (64 %) – z toho; Kyjevský patriarchát 67 %; Moskevský patriarchát 18 %
Správa
Status	hlavní město, město se speciálním statusem
Starosta	Vitalij Kličko (Evropská solidarita) (2015)
Vznik	482
Oficiální web	kyivcity.gov.ua
Telefonní předvolba	+380
PSČ	01xxx-04xxx
Označení vozidel	AA a KA
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyjev (ukrajinsky Київ, Kyjiv [ˈkɪjiw]; rusky Киев, Kijev) je hlavní a největší město Ukrajiny, správní středisko Kyjevské oblasti a jedno z největších měst v Evropě. Město leží na řece Dněpr v severní části země. Zaujímá rozlohu 827 km² a v roce 2022 zde žilo přes 2,95 milionu obyvatel, včetně aglomerace pak přes 3,65 milionu obyvatel. Kyjev je kulturní a hospodářské centrum země, dopravní křižovatka a centrum elektrotechnického průmyslu. Pro svou starobylost bývá nazýván „matka ruských měst“.

Název

Název města má několik etymologických vysvětlení. Podle jedněch jazykovědců vychází z předslovanských dob. Na základě zmínek o Kyjevě ve starých perských a arabských zdrojích, kde má jméno podobu „Kujaba“ či jeho názvu v byzantských písemnostech, kde má podobu „Kijova“, ho vysvětlují jako spojení turkických slov „kij“ (hranice) a „oba“ (osídlení) ve smyslu „sídlo na hranicích“.

Podle jiných je jeho původ ve slově kij, resp. kijan, což byly trámy zatlučené do dna Dněpru a sloužily k překonání toku řeky. Kijané byli lidé, kteří se starali o přepravu využívajíce těchto kijů.

V oblasti národních pohádek se pohybujeme, pokud odvozujeme název města od osobního jména Kij (Kyjev by pak znamenalo „Kyjův“). Toto je pouze bájný příběh o třech bratrech stejně jako česko-polská pověst o Čechovi, Lechovi a Rusovi - v tomto případě jde o Kije, Choriva a Ščeka (popsaný v „Pověsti dávných let“ z počátku 12. století). Legendy o bratrech jsou široce známé po celém světě, nicméně na Ukrajinu se dostala nejspíše na konci 6. stol. n. l. v době pronikání křesťanství přes východní Balkán na sever, kdy vyslala Byzanc do oblasti dolního Dunaje arménské evangelizátory (podobný příběh je v té době v Arménii už prokazatelně znám).

Historie

První osídlení území dnešního Kyjeva pochází z přelomu 5. a 6. století, z této doby je doložena keramika typu Korčak a byzantské mince. Z 6. a 7. století jsou doloženy dřevěné stavby, ale přes strategickou polohu žádné hradiště. Osídlení se soustředilo do oblasti Zámkové hory, Dětinek a Starokyjevské hory. O počátcích Kyjeva mluví také pověst uváděná na přelomu 6. a 7. století arménským historikem Zenobem Glakem a na počátku 12. století v ruské Pověsti dávných let. Týká se bratrů Kyje, Ščeka (pravděpodobně) a Choriva, doprovázené sestrou jménem Lybeď z kmene Poljanů. Každý z nich se usídlil na jednom pahorku, které pojmenovali Boričev, Ščekovina, Chorevica a celé město pak pojmenovali po nejstarším Kyjev. V roce 866 podle Pověsti (nebo v roce 860 podle byzantských pramenů) Kyjev ovládli varjažští bojovníci Askold a Dir a vládli zde až do roku 882, kdy zahynuli v boji s jiným varjagem, novgorodským knížetem Olegem. Tento rok se považuje za počátek Kyjevské Rusi.

V 9. století se už Kyjev stal opevněným hospodářským a politickým centrem oblasti, které bylo ve styku s Byzantskou říší. Z této doby také pochází nálezy tří hradišť: na svahu Starokyjevské hory, na Zámkové hoře a na Lysé hoře. Na konci 10. století, kdy kníže Vladimír I. přijal křesťanství, dochází k dalšímu rozvoji Kyjeva. V období mezi lety 989 a 996 nechal kníže postavit tzv. Desátkový chrám sv. Bohorodičky, nejspíše na místě předchozí pohanské svatyně, a přestavět knížecí sídlo po byzantském vzoru. Jeho syn Jaroslav Moudrý obehnal Kyjev mohutným valem a postavil Zlatou bránu a katedrálu sv. Sofie. Kyjev této doby měl mnoho kostelů, klášterů a bojarských dvorců. Řemesla a obchod se soustředily v podhradí zvaném Podil, které bylo později také opevněno. Mimo město stál klášter Kyjevskopečerská lávra, centrum kultury a vzdělanosti, založený v polovině 11. století.

Během 12. století se ruský stát rozpadl na řadu knížectví a Kyjev začal ztrácet svůj původní význam, a to nejen politický, ale také hospodářský a kulturní. Souviselo to mimo jiné se skutečností, že se Rusům uzavíraly možnosti obchodovat s Byzancí. Ve stepích jižně od Kyjeva se neustále pohybovali kočovníci a Byzanc získala nové obchodní partnery. Vládnoucí vrstva se přestala věnovat obchodu, usadila se na půdě a přeměnila se v pozemkovou šlechtu. Hlavní město, jehož poloha v jižní části státu byla dříve výhodou pro obchodní transakce s Byzancí, ztratilo nyní svoji prioritu. Jeho krajní poloha a snadná přístupnost ze stepí se nyní staly nevýhodou. Kyjev byl postupně odsouván do pozadí rodícími se novými centry, v nichž sídlili rurikovští vládci jednotlivých knížectví. Mezi nejvýznamnější patřilo město Vladimir. Roku 1154 dobyl Kyjev vladimirsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij, přijal titul velikého knížete kyjevského a přesídlil sem. Jeho syn Andrej Bogoljubskij však zůstal po dobytí a zpustošení Kyjeva roku 1169 sídlit na severovýchodě Rusi a Kyjev svěřil do správy bratrovi. Proto bývá rok 1169 považován za definitivní konec kyjevského státu.

Roku 1240 město zpustošila mongolská vojska chána Bátúa a zničila mnoho architektonických i písemných památek (například Desátkový chrám nebo Zlatou bránu). Roku 1299 přesídlil kyjevský metropolita do Vladimiru. Svědectví z roku 1245 o Kyjevě zničeném při mongolském nájezdu pochází od papežského vyslance k mongolskému chánu Giovanniho Carpiniho:^[1]

„

Jeli jsme tudy a sami jsme viděli všude nespočetné hromady lidských lebek a kostí. Město bylo kdysi bohaté a velice lidnaté, teď z něho však nezbylo téměř nic. Stojí tam sotva dvě stě domů a jejich obyvatelé žijí v tuhém otroctví.

“

Od roku 1363 náležel Kyjev k litevskému velkoknížectví (od roku 1471 jako středisko Kyjevského vojvodství) a spolu s ním později v rámci Lublinské unie k Republice obou národů. Od roku 1497 měl Kyjev samosprávu podle magdeburského způsobu.

Po kozáckých povstáních v polovině 17. století se Kyjev dostal pod ruskou správu; jeho podřízenost ruskému carovi definitivně potvrdila smlouva o Věčném míru z roku 1686. Od roku 1797 byl Kyjev střediskem stejnojmenné gubernie. Univerzita sv. Vladimíra, dnešní Ševčenkova univerzita, byla založena roku 1834.

V létě 1917 se po bitvě u Zborova do Kyjeva přemístil profesor T. G. Masaryk, který jako předseda Československé národní rady na Rusi osobně od 15. května 1917 budoval československé legionářské vojsko, aby byl blíže k frontové linii východní fronty první světové války. Poté působil podruhé v Petrohradě a Moskvě, aby se v listopadu do své pracovny v Kyjevě opět vrátil. Všude zažil revoluční boje a Kyjev přes Moskvu definitivně opustil v den svých 68. narozenin 7. března 1918, kdy odcestoval přes transsibiřskou magistrálu, přes Vladivostok a Japonsko, do Spojených států předpokládaje, že bude „kvartýrmajstrem“ (logistikem) legionářských vojsk nejen na Rusi, ale i na francouzských bojištích.^[2]

Po revoluci roku 1917 se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada, která prohlásila nezávislost Ukrajiny. Po více než dvou letech bojů však zvítězili v občanské válce bolševici a od roku 1920 tak byl Kyjev sovětský. Teprve roku 1934 se stal opět alespoň metropolí Ukrajinské SSR, místo „proletářštějšího“ Charkova.

Za druhé světové války, v srpnu 1941, v okolí města proběhla kyjevská obranná operace, která vyústila v katastrofální porážku sovětských vojsk. Wehrmacht dobyl 19. září 1941 město Kyjev, kde se dopustil nejkrutějších válečných zločinů – mimo jiné 29.–30. září 1941 zvláštní jednotky SS svezly do rokle Babí Jar na severozápadním okraji města přes 33 tisíc kyjevských Židů a postřílely je. Na dobývání a okupaci města se podílely mj. i slovenské jednotky (rychlá divize). Z nacistické okupace bylo těžce zničené město vysvobozeno 6. listopadu 1943 jednotkami 1. ukrajinského frontu při útočné operaci, v jejímž rámci jako první do města vstoupily jednotky 1. československé samostatné brigády a byl osvobozen také Žytomir.

Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 je Kyjev hlavním městem nezávislé Ukrajiny. Významně se do dějin země zapsal v listopadu a prosinci 2004, kdy masové demonstrace proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb, takzvaná Oranžová revoluce, vedly ke změně režimu v zemi. V roce 2013 a 2014 zde probíhaly masové nepokoje, zvané Euromajdan, při kterých došlo k svržení prezidenta Viktora Janukovyče.

Od 20. května 2019 zde sídlí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V úterý 15. března 2022 navštívil prezidenta v ostřelovaném Kyjevě, spolu s předsedy vlád Polska a Slovinska, premiér české vlády profesor Petr Fiala v otázce možné pomoci Ukrajině.

Městské symboly

Znak

Kyjevský znak zobrazuje archanděla Michaela držícího plamenný meč a štít na azurovém poli. Původně na něm byl zobrazen svatý Jiří bojující s drakem, ten zůstal ve znaku Kyjevské oblasti.

Vlajka

Kyjevská vlajka je tvořena modrým listem o poměru stran 2:3 s uprostřed umístěnou kresbou archanděla Michaela z městského znaku.

Geografie

Historické centrum Kyjeva se rozkládá na pahorcích nad pravým (západním) břehem Dněpru; ve 20. století vyrostly nové čtvrti také na levém břehu (jako například Darnycja) a byly připojeny také vzdálenější pravobřežní čtvrti (např. Oboloň, Podil). Reliéf města je dosti členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími se k řece. Do Dněpru u Kyjeva zleva ústí řeka Desna, severně od města vody Dněpru zadržuje velká Kyjevská přehrada.

Podnebí

Podnebí je mírné kontinentální. Počet dní se sněhovou pokrývkou je 90. Během zimy přicházejí oblevy, při kterých všechen sníh roztaje, ale také bývají velmi mrazivé dny (okolo -20 °C po ránu a někdy i méně), když začne vítr foukat z východu nebo severu. Nejnižší naměřená teplota v Kyjevě byla -32,2 °C. Nejkratší roční období je jaro, které trvá od půli března do půli května. Nejvíce srážek a srážkových rekordů je v létě a stále častěji bývá velmi horko (okolo 30 °C) už koncem dubna. První půlka podzimu bývá suchá, ale stává se, že září dokáže být velmi deštivé (například v září 2008 napršelo 153 mm srážek a přitom norma srážek pro září je 58 mm). Nejvyšší naměřená teplota byla 39,9 °C. V říjnu a v listopadu může suché počasí nastat také tehdy, když je nad Kyjevem tlaková výše a slunečno; teploty pak mohou vystoupit na 20 °C, nicméně koncem října spíše přichází deštivé počasí a bývá první sníh. Sníh se celý den může udržet v listopadu a výjimečně i v říjnu.

Kyjev – podnebí
Období	leden	únor	březen	duben	květen	červen	červenec	srpen	září	říjen	listopad	prosinec	rok
Nejvyšší teplota [°C]	4	6	16	23	28	30	32	32	26	20	13	6	32
Průměrné denní maximum [°C]	−1	0	7	17	22	24	27	25	18	10	5	−1	12,75
Průměrná teplota [°C]	−3,5	−2,5	3	12	16,5	19,5	20,5	19,5	13	7,5	2,5	−3	8,75
Průměrné denní minimum [°C]	−6	−5	−1	7	11	15	17	15	9	3	0	−5	5
Nejnižší teplota [°C]	−15	−15	−7	0	5	10	13	9	4	−2	−8	−12	−15
Průměrné srážky [mm]	36	39	36	46	57	82	72	61	58	40	48	44	619
Zdroj: ^[3]

Obyvatelstvo

Kyjev je největší město Ukrajiny a sedmé největší město v Evropě. K 1. lednu 2020 žilo v Kyjevě 2 952 301 obyvatel. Počet obyvatel ustavičně stoupá, a to především díky vnitřní migraci ze zbytku země. Tabulka níže představuje populační vývoj přítomného obyvatelstva města.^[4]

1990	1991	1995	2000	2005	2010	2015	2020	2022
2 624 400	2 643 400	2 643 800	2 615 300	2 666 400	2 785 100	2 888 000	2 967 400	2 952 300

V roce 2021 se v hlavním městě narodilo 29 611 živě narozených dětí, zemřelo však 45 223 lidí, z nichž 173 byly děti ve věku do jednoho roku. Na 100 zemřelých připadá jen 65 živě narozených. Nicméně v porovnání s ostatními regiony země je tento poměr jeden z nejlepších, což docela výmluvně vypovídá o stavu ukrajinské demografické situace. Celkový úbytek byl v roce 2021 9 879 osob.^[5] Míra kojenecké úmrtnosti činila 5,8 ‰.

Podle výsledků sčítání lidu v roce 2001 tvořili 82,2 % všeho obyvatelstva Ukrajinci, dalších 13,1 % Rusové a 0,7 % Židé.^[6] Pro 72,1 % všech obyvatel byla rodným jazykem ukrajinština, 25,3 % uvedlo ruštinu jako svoji mateřštinu.^[7]

Rodáci

Svjatoslav I. Igorevič (942–972), byl kyjevským vládcem a vojevůdcem
Marie Dobroněga Kyjevská (1012–1087), byla polská kněžna pocházející z rodu Rurikovců, manželka Kazimíra Obnovitele, matka Svatavy, třetí manželky prvního českého krále Vratislava a vlastní babička jeho pěti dětí (Olomouckého knížete Boleslava, Judity Grojčské a českých knížat Bořivoje II., Soběslava a Vladislava, jehož syn Vladislav II. se stal druhým českým králem), dcera svatého Vladimíra I.
Anna Kyjevská (1024–1075/1089), byla francouzská královna, dcera kyjevského knížete Jaroslava I. a Ingegerdy Švédské.
Svjatoslav II. Jaroslavič (1027–1076), byl kníže Vladimiru , černigovský a Kyjevské Rusi
Nestor (1056–1106), je označován za autora původní verze nejstarší dochované kyjevoruské letopisné sbírky („svodu“) zvané Pověst dávných let
Adéla Kyjevská (1071–1109), byla druhá manželka Jindřicha IV. a římskoněmecká císařovna
Eufémie Kyjevská (11. století – 1139), byla kyjevská kněžna z dynastie Rurikovců, uherská královna jako manželka Kolomana Uherského
Agapit Pečerský (?–1095), byl mnich Kyjevskopečerského monastýru a lékař
Nikolaj Pavlovič Dileckij (1630–1680), byl ukrajinsko-ruský hudební teoretik a skladatel^[8]
Feofan Prokopovič (1681–1736), byl ukrajinsko-ruský filozof, spisovatel, státník, novgorodský arcibiskup, přívrženec ruského cara Petra I. Velikého
Dmitrij Grigorjevič Levickij (1735–1822), byl rusko-ukrajinský malíř
Nikolaj von Bunge (1823–1895), byl státník Ruského impéria, ekonom, ministr financí a předseda Výboru ministrů, profesor a rektor Univerzity sv. Vladimíra
Sergej Vinogradskij (1856–1953), byl ruský mikrobiolog
Nikolaj Alexandrovič Chodorovič (1857–1936), byl ruský generál
Serhij Berďajev (1860–1914), byl ukrajinský a ruský básník, spisovatel, novinář, překladatel. Starší bratr ruského filozofa Nikolaje Berďajeva
Alexandr Fjodorovič Trepov (1868–1928), byl ruský politik a státník
Nikolaj Berďajev (1874–1948), byl ruský křesťanský filozof a publicista, blízký personalismu
Reinhold Glier (1875–1956), byl ukrajinský a sovětský hudební skladatel a hudební pedagog německo-polského původu
Dmytro Antonovyč (1877–1945), byl ukrajinský politik, diplomat a historik umění
Alexander Archipenko (1877–1964), byl ukrajinsko-americký sochař a grafik, představitel avantgardy, nejčastěji řazený ke kubismu.
Josef Kulischer (1878–1934), byl ruský ekonom a historik hospodářství židovského původu
Kazimir Malevič (1879–1935), byl ruský malíř a teoretik
Michail Gordějevič Drozdovskij (1881–1919), byl ruský, carský a bělogvardějský důstojník
Sergej Kameněv (1881–1936), byl sovětský vojenský velitel
Dmitrij Grigorovič (1883–1938), byl ruský a později sovětský letecký konstruktér
Alfred Bem (1886–1945), byl ruský literární historik a kritik, činovník společenského života ruské emigrace
Lev Šestov (1886–1938), byl ruský spisovatel a existencialistický filozof
Michail Těreščenko (1886–1956), byl ruský podnikatel ukrajinského původu
Dmitrij Bogrov, (1887–1911), byl student práv, člen strany socialistů-revolucionářů, agent Ochranky a vrah ruského ministerského předsedy Pjotra Stolypina
Maximilian Vološin (1887–1932), byl rusky píšící básník, překladatel a literární kritik ukrajinsko - německého původu, představitel symbolismu
Jefim Bogoljubov (1889–1952), byl ukrajinsko-německý šachový velmistr
Alexandr Věrtinskij (1889–1957), byl ruský zpěvák, hudební skladatel, básník a herec
Igor Sikorskij (1889–1972), byl letecký konstruktér a průkopník letectví
Vaslav Nijinsky (1890–1950), byl ruský tanečník a choreograf polského původu
Michail Bulgakov (1891–1940), byl ruský a sovětský prozaik, dramatik a lékař první poloviny 20. století
Ilja Grigorjevič Erenburg (1891–1967), byl sovětský spisovatel, básník a publicista židovského původu. Překládal také francouzskou a španělskou literaturu.
Fedir Parfenovič Bohatyrčuk (1892–1948), byl ukrajinský lékař-radiolog, šachista a politik
Šošana Persic (1892–1969), byla sionistická aktivistka, pedagožka a izraelská politička
Naum Slutzky (1894–1965), byl německo-britský umělec ukrajinsko-židovského původu
Wladyslaw Kowalski (1895–1971), byl polský důstojník a inženýr
Golda Meirová (1898–1978), ministerská předsedkyně Izraele
Jiří Wowk (1899–1961), byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih ukrajinského původu
Boris Jefimov (1900–2008), byl sovětský karikaturista
Anatole Litvak (1902–1974), byl ukrajinsko-americký filmový režisér židovského původu
Irène Némirovsky (1903–1942), byla francouzsky píšící spisovatelka
Miloš Kosina (1905–1966), byl český spisovatel
Grigorij Kozincev (1905–1973), byl sovětský filmový režisér
Serge Lifar (1905–1986), byl francouzský tanečník, choreograf a baletní mistr
Zino Davidoff (1906–1994), byl švýcarský obchodník s tabákem
Aleksander Ford (1908–1980), byl polský filmový režisér a scenárista.^[9]
Nikolaj Nosov (1908–1976), ruský spisovatel
Ivo Váňa Psota (1908–1952), světově uznávaný tanečník, choreograf, divadelní (baletní) režisér a pedagog
Viktor Někrasov (1911–1987), byl ruský spisovatel
Ina Benita (1912–1984), byla polská divadelní a filmová herečka
Lev Kopelev (1912–1997), byl sovětský spisovatel, disident a humanista
Natalja Fjodorovna Bode (1914–1996), byla sovětská fotografka, účastnice Velké vlastenecké války.
Efrajim Kacir (1916–2009), izraelský vědec v oboru biofyziky
Olga Vasiljevna Lepešinská (1916–2008), byla sovětská tanečnice a taneční pedagožka
Maya Deren (1917–1961), byla americká filmová režisérka, filmová teoretička, choreografka, tanečnice, básnířka, spisovatelka a fotografka
Borys Paton (1918–2020), byl ukrajinský inženýr, vědec a dlouholetý předseda Národní akademie věd Ukrajiny
Karel Tinka (1920–2011), byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů, provinciál české salesiánské provincie a politický vězeň komunistického režimu
Michail Alexandrovič Karcev (1923–1983), byl nepříliš známý sovětský konstruktér počítačové techniky a patřil k průkopníkům vývoje počítačů v tehdejším východním bloku
Lydie Horálková (1927–2004), byla radiotelegrafistkou 2. československé samostatné paradesantní brigády v období druhé světové války.
Jevgenij Primakov (1929) byl ruský politik a diplomat
Viktor Vasiljevič Smirnov (1933) je ruský novinář, spisovatel a scenárista původem z Ukrajiny.^[10]
Misha Mengelberg (1935–2017), byl nizozemský jazzový klavírista
Valentin Mankin (1938–2014), byl ukrajinský jachtař židovského původu^[11]
Micha'el Nudelman (1938–1919), byl izraelský politik
Igor Ter-Ovanesjan (1938), je bývalý sovětský atlet
Valerij Lobanovskyj (1939–2002), byl ukrajinský fotbalový trenér
Alexandr Almetov (1940–1992), byl sovětský hokejista
Grigorij Kriss (1940), je bývalý ukrajinský a sovětský sportovní šermíř
Viktor Kudinskij (1943–2005), byl sovětský atlet
Anton Solomucha (1945–2015), byl francouzský fotograf a umělec
Jefim Fištejn (1946), je v Česku žijící a česky píšící publicista, esejista a scenárista židovského původu
Semjon Mogilevič (1946), je muž považovaný evropskými a americkými agenturami za „šéfa všech šéfů“ organizovaného zločinu a většiny syndikátů ruských mafií po světě.^[12]
Zinaida Turčinová (1946), je bývalá sovětská házenkářka
Oleg Blochin (1952), je bývalý ukrajinský fotbalista, sovětský reprezentant, bývalý ukrajinský politik a fotbalový trenér
Oleksandr Kolčynskyj (1955–2002), je bývalý sovětský zápasník, ukrajinského původu, reprezentant v zápase řecko-římském
Sergej Chelemendik (1957–2016), byl ruský spisovatel a také bývalý slovenský politik
Sergej Makoveckij (1958), je ruský herec
George Pogosov (1960), je bývalý ukrajinský šermíř
Larisa Běrežná (1961), je bývalá sovětská a později ukrajinská atletka, halová mistryně světa ve skoku dalekém
Oleg Kulik (1961), je ruský performer
Oleksij Mychajlyčenko (1963), je bývalý sovětský fotbalista ukrajinské národnosti
Jevgenij Germanovič Vodolazkin (1964), je ruský spisovatel, literární vědec a doktor filologie.^[13]
Feodosij Ivaščenko (1964), je kněz Ruské pravoslavné církve v zahraničí
Vitalij Vlasenko (1964), je ukrajinský malíř a teoretik umění
Ruslana Pysanka (1965–2022), byla ukrajinská herečka a televizní moderátorka
Viktor Dvirnyk (1969), je ukrajinský fotbalista
Serhij Holubyckyj (1969), je bývalý sovětský a ukrajinský sportovní šermíř
Dmytro Chrystyč (1969), je bývalý ukrajinský hokejista a trenér
Oleksandr Klymenko (1970–2000), byl sovětský a později ukrajinský atlet
Vadym Gutcajt (1971), je bývalý sovětský a ukrajinský sportovní šermíř
Anžela Balachonovová (1972), je bývalá ukrajinská atletka, jejíž specializace byla skok o tyči
Jevgen Buslovyč (1972–2007), byl ukrajinský zápasník, volnostylař
Alexej Žitnik (1972), je ruský hokejista ukrajinského původu
Nataša Koroljova (1973), je ruská populární zpěvačka ukrajinského původu
Valentina Lisitsa (1973), je ukrajinská pianistka rusko-polského původu
Victoria Zdrok (1973), je americká herečka, spisovatelka a modelka ukrajinského původu
Milla Jovovich (1975), herečka, modelka
Oleksandr Šovkovskyj (1975), bývalý ukrajinský fotbalista
Natalija Konradová (1976), je bývalá ukrajinská sportovní šermířka
Jan Koum (1976), je ukrajinský programátor
Olena Krasovská (1976), je bývalá ukrajinská překážkářka
Oleksandr Zacharuk (1976), je bývalý ukrajinský zápasník volnostylař
Hennadij Bilodid (1977), je bývalý ukrajinský zápasník–judista a sambista
Olha Lelejková (1977) , je ukrajinská sportovní šermířka
Viktorija Jermoljeva (1978), je ukrajinská pianistka
Gaita Lurdes Essami (1979), je ukrajinská zpěvačka a skladatelka ukrajinského a konžského původu, která reprezentovala Ukrajinu na Eurovision Song Contest 2012.^[14]
Jevgenija Vitaljevna Bilčenko (1980), je ukrajinská básnířka a překladatelka, píšící většinou rusky
Dmytro Čumak (1980), je bývalý ukrajinský sportovní šermíř
Taras Daňko (1980), je bývalý ukrajinský zápasník–volnostylař
Serhij Leščenko (1980), je ukrajinský novinář a politik
Vladyslav Treťjak (1980), je bývalý ukrajinsky sportovní šermíř
Nadija Savčenková (1981), je ukrajinská pilotka
Anastasija Matrosovová (1982), je bývalá reprezentantka Ukrajiny v judu a sambu
Volodymyr Soroka (1982), je ukrajinský reprezentant v judu
Elena Baltachová (1983–2014), byla britská profesionální tenistka
Vitalij Bubon (1983), je bývalý ukrajinský zápasník — judista
Jevhen Čeberjačko (1983), je ukrajinský fotbalový obránce
Marie Iljašenko (1983), je česká básnířka, spisovatelka a redaktorka ukrajinského původu
Maryna Pryščepová (1983), je ukrajinská reprezentantka v judu, sambu a sumu
Anna Bessonovová (1984), je ukrajinská moderní gymnastka
Maria Korytcevová (1985), je ukrajinská profesionální tenistka
Serhij Stachovskyj (1986), je ukrajinský profesionální tenista
Alex Kuznetsov (1987), je americký profesionální tenista
Anastasija Prychoďková (1987), je ukrajinská folková a popová zpěvačka
Alexandr Dolgopolov (1988), je ukrajinský profesionální tenista
Dimitrij Ovtcharov (1988), je německý stolní tenista ukrajinského původu
Artem Butenin (1989), je ukrajinský profesionální obránce
Roman Zozulja (1989), je ukrajinský fotbalista
Julija Džymová (1990), je ukrajinská biatlonistka
Anna Fedorova (1990), je ukrajinská klasická klavíristka
Serhij Ljulka (1990), ukrajinský fotbalový obránce
Quedjau Nhabali (1990), je ukrajinský zápasník–judista tmavé pleti
Ihor Plastun (1990), je ukrajinský fotbalista
Viktor Sachňuk (1990), je ukrajinský fotbalový útočník
Žan Beleňuk (1991), je ukrajinský zápasník klasik
Jevhen Morozenko (1991), je ukrajinský fotbalový záložník
Daniil Sobčenko (1991–2011), byl ukrajinský hokejista
Denis Kudla (1992), je americký profesionální tenista
Oleksandr Kostyliev (1997), je ukrajinský profesionální hráč počítačové hry Counter-Strike: Global Offensive
Darija Bilodidová (2000), je ukrajinská zápasnice–judistka
Marta Kosťuková (2002), je ukrajinská profesionální tenistka

Osobnosti

Taras Ševčenko (1814–1861), ukrajinský básník a výtvarný umělec

Pamětihodnosti

Dům s chimérami
Florovský monastýr
Chrám sv. Michala (Михайлівський Золотоверхий собор)
Chrám sv. Ondřeje (Андріївська церква)
Chrám sv. Vladimíra (Патріарший кафедральний собор святого Володимира)
Katedrála svaté Sofie (Софійський собор) z 11. století, založený knížetem Jaroslavem Moudrým, později přestavěný.^{[p 1]}
Katedrála sv. Mikuláše
Kyjevskopečerská lávra (Києво-Печерська лавра)^{[p 1]}
Muzeum Michaila Bulgakova
Národní umělecké muzeum Ukrajiny (Національний художній музей України)
Matka Ukrajina (socha)
Náměstí Nezávislosti
Prezidentský palác (Маріїнський палац)
Státní opera
Ukrajinská národní banka (Національний банк України)
Vydubycký monastýr (Видубицький монастир)
Zlatá brána (Золоті ворота)

Administrativní členění

Kyjev je rozdělen na 10 městských rajónů:

Darnycký (Дарницький, Darnyckyj)
Desňanský (Деснянський, Desňanskyj)
Dniprovský (Дніпровський, Dniprovskyj)
Holosijivský (Голосіївський, Holosijivskyj)
Oboloňský (Оболонський, Obolonskyj)
Pečerský (Печерський, Pečerskyj)
Podilský (Подільський, Podilskyj)
Solomjanský (Солом'янський, Solomjanskyj)
Svjatošynský (Святошинський, Svjatošynskyj)
Ševčenkivský (Шевченківський, Ševčenkivskyj)

Doprava

Kyjev je vedle Lvova či Charkova nejvýznamnější dopravní křižovatkou v zemi, prochází tudy i Evropská silnice E40. V dřívějších dobách, kdy tudy procházela cesta tzv. Cesta od Varjagů k Řekům (Iz Varjag v Greki), byla hlavní dopravní tepnou řeka Dněpr. Dnes má význam spíše pro nákladní dopravu; osobní doprava po řece se omezuje na turistické a rekreační vyjížďky. První most přes Dněpr byl zřízen roku 1853; v současné době několikamilionovému městu slouží vlastní síť metra, tramvají, trolejbusů i autobusů. Hlavním nádražím je Kyjiv-Pasažyrskyj. Nachází se zde také Kyjevská dětská železnice. Zhruba 30 km jihovýchodně od Kyjeva se nachází mezinárodní letiště Boryspil, blíže městu leží menší letiště Žuljany.

Geografie

Větší města v okruhu Kyjeva:

Korosteň (~161 km)	Černobyl (~134 km)	Černihiv (~143 km)
Lvov (~552 km)		Charkov (~480 km)
	Kyjev

Užhorod (~779 km)	Oděsa (~473 km)	Dnipro (~451 km)

Sport

Klub	Sport	Soutěž	Stadion	Poznámky
FK Dynamo Kyjev	Fotbal	Premjer-liha	NSC Olympijský	28× Mistr Ukrajiny
FK Oboloň-Brovar Kyjev	Fotbal	Perša liha	Obolon Arena
FK Arsenal Kyjev	Fotbal		Knjažka-Arena
BK Budivelnyk	Basketbal	Ukrajinská Basketbalová Liga	Kyjiv Palac Sportu	5× Mistr Ukrajiny
ATEK Kyjev	Hokej	Ukrajinská hokejová liga	Ice Rink ATEK aréna	2× Mistr Ukrajiny
Bilyj Bars Brovary	Hokej	Ukrajinská hokejová liga	Ice Arena TEC Terminal

Na stadionu NSC Olympijský se hrálo Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, konkrétně skupina D.

Partnerská města

Ankara, Turecko (2004)
Ašchabad, Turkmenistán
Baku, Ázerbájdžán
Bratislava, Slovensko
Edinburgh, Skotsko, Spojené království (1989)
Florencie, Itálie

Města s jinými druhy spolupráce

Odkazy

Poznámky

↑ ^a ^b Od roku 1990 jsou tyto památky součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Reference

↑ "Rus a Mongolové ve 13. století (Mongolský vpád a jeho důsledky)". s. 26.
↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 26 - 98, 140 - 148, 169, 200
↑ Průměrné maximum, průměrné minimum, nejnižší a nejvyšší každoroční teplota.
↑ Головне управління статистики м.Києва - Населення (1990-2021рр.). www.kiev.ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online.
↑ Головне управління статистики м.Києва - Календар оприлюднення експрес-випусків у 2022 році. kyiv.ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online.
↑ Всеукраїнський перепис населення 2001 – Результати – Основні підсумки – Національний склад населення – місто Киів. 2001.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online.
↑ Всеукраїнський перепис населення 2001 – Результати – Основні підсумки – Мовний склад населення – місто Київ. 2001.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online.
↑ OSIPOV, Jurij Sergejevič. Дилецкий, Николай Павлович. 8. vyd. Moskva: Большая российская энциклопедия, 2007. 768 s. ISBN 978-5-85270-338-5. S. 749. (rusky)
↑ Encyklopedia PWN Dostupné online
↑ Виктор Смирнов - Биография, книги автора. loveread.ws [online]. [cit. 2015-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-20.
↑ YIVO | Sport: Jews in Sport in the USSR. yivoencyclopedia.org [online]. [cit. 2020-08-20]. Dostupné online.
↑ Glenny, Misha (2008), McMafia: A Journey Through the Global Criminal Underworld; New York: Alfred A. Knopf, pp 72–73.
↑ Водолазкин Евгений Германович. Labirint.RU. Dostupné online [cit. 2017-10-27].
↑ Archivovaná kopie. gaitana.com [online]. [cit. 2014-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-07.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyjev na Wikimedia Commons
Galerie Kyjev na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Kyjev ve Wikislovníku
Oficiální web městské rady (ukrajinsky)
Encyklopedie Kyjeva Archivováno 7. 11. 2007 na Wayback Machine. (ukrajinsky)
Kyjev – průvodce po Kyjevě s mnoha fotografiemi (česky)

[UNESCO-15] Od roku 1990 jsou tyto památky součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

[1] "Rus a Mongolové ve 13. století (Mongolský vpád a jeho důsledky)". s. 26.

[2] PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 26 - 98, 140 - 148, 169, 200

[3] Průměrné maximum, průměrné minimum, nejnižší a nejvyšší každoroční teplota.

[4] Головне управління статистики м.Києва - Населення (1990-2021рр.). www.kiev.ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online.

[5] Головне управління статистики м.Києва - Календар оприлюднення експрес-випусків у 2022 році. kyiv.ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online.

[6] Всеукраїнський перепис населення 2001 – Результати – Основні підсумки – Національний склад населення – місто Киів. 2001.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online.

[7] Всеукраїнський перепис населення 2001 – Результати – Основні підсумки – Мовний склад населення – місто Київ. 2001.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online.

[8] OSIPOV, Jurij Sergejevič. Дилецкий, Николай Павлович. 8. vyd. Moskva: Большая российская энциклопедия, 2007. 768 s. ISBN 978-5-85270-338-5. S. 749. (rusky)

[9] Encyklopedia PWN Dostupné online

[REF1-10] Виктор Смирнов - Биография, книги автора. loveread.ws [online]. [cit. 2015-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-20.

[11] YIVO | Sport: Jews in Sport in the USSR. yivoencyclopedia.org [online]. [cit. 2020-08-20]. Dostupné online.

[12] Glenny, Misha (2008), McMafia: A Journey Through the Global Criminal Underworld; New York: Alfred A. Knopf, pp 72–73.

[13] Водолазкин Евгений Германович. Labirint.RU. Dostupné online [cit. 2017-10-27].

[14] Archivovaná kopie. gaitana.com [online]. [cit. 2014-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-07.

[1]

Ukrajina – Україна – (UA)

Oblasti a jejich správní centra	Čerkaská oblast (Čerkasy) • Černihivská oblast (Černihiv) • Černovická oblast (Černovice) • Dněpropetrovská oblast (Dnipro) • Doněcká oblast (Doněck)¹ • Charkovská oblast (Charkov) • Chersonská oblast (Cherson) • Chmelnycká oblast (Chmelnyckyj) • Ivanofrankivská oblast (Ivano-Frankivsk) • Kirovohradská oblast (Kropyvnyckyj) • Kyjevská oblast (Kyjev) • Luhanská oblast (Luhansk)¹ • Lvovská oblast (Lvov) • Mykolajivská oblast (Mykolajiv) • Oděská oblast (Oděsa) • Poltavská oblast (Poltava) • Rovenská oblast (Rovno) • Sumská oblast (Sumy) • Ternopilská oblast (Ternopil) • Vinnycká oblast (Vinnycja) • Volyňská oblast (Luck) • Zakarpatská oblast (Užhorod) • Záporožská oblast (Záporoží) • Žytomyrská oblast (Žytomyr)

Autonomní republika a její správní centrum	Autonomní republika Krym (Simferopol)²

Města se zvláštním postavením	Kyjev • Sevastopol²

¹Na části území těchto oblastí platí zákon o zvláštním statusu jednotlivých území v Doněcké a Luhanské oblasti. ²Území anektovaná Ruskou federací jako Republika Krym a federální město Sevastopol.

Hlavní města Evropy

Nezávislé státy	Amsterdam (Nizozemsko) • Andorra la Vella (Andorra) • Athény (Řecko) • Bělehrad (Srbsko) • Berlín (Německo) • Bern (Švýcarsko) • Bratislava (Slovensko) • Brusel (Belgie) • Budapešť (Maďarsko) • Bukurešť (Rumunsko) • Dublin (Irsko) • Helsinky (Finsko) • Kišiněv (Moldavsko) • Kodaň (Dánsko) • Kyjev (Ukrajina) • Lisabon (Portugalsko) • Londýn (Spojené království) • Lublaň (Slovinsko) • Lucemburk (Lucembursko) • Madrid (Španělsko) • Minsk (Bělorusko) • Monaco-Ville (Monako) • Moskva (Rusko) • Nikósie (Kypr) • Oslo (Norsko) • Paříž (Francie) • Podgorica (Černá Hora) • Praha (Česko) • Reykjavík (Island) • Riga (Lotyšsko) • Řím (Itálie) • San Marino (San Marino) • Sarajevo (Bosna a Hercegovina) • Skopje (Severní Makedonie) • Sofie (Bulharsko) • Stockholm (Švédsko) • Tallinn (Estonsko) • Tirana (Albánie) • Vaduz (Lichtenštejnsko) • Valletta (Malta) • Varšava (Polsko) • Vatikán (Vatikán) • Vídeň (Rakousko) • Vilnius (Litva) • Záhřeb (Chorvatsko)

Teritoria, kolonie a zámořská území	Douglas (Man) • Episkopi (Akrotiri a Dekelia) • Gibraltar (Gibraltar) • Karyés (Athos) • Longyearbyen (Špicberky) • Mariehamn (Alandy) • Olonkinbyen (Jan Mayen) • Saint Helier (Jersey) • Saint Peter Port (Guernsey) • Tórshavn (Faerské ostrovy)

Územní celky se sporným mezinárodním postavením	Cchinvali (Jižní Osetie) • Ajaccio (Korsika) • Priština (Kosovo) • Severní Nikósie (Severní Kypr) • Suchumi (Abcházie) • Tiraspol (Podněstří)

Města na Ukrajině podle počtu obyvatel

2 500 000+	Kyjev

1 000 000+	Charkov • Oděsa

500 000+	Dnipro • Doněck • Záporoží • Lvov • Kryvyj Rih

250 000+	Mykolajiv • Mariupol • Sevastopol • Luhansk • Vinnycja • Simferopol • Makijivka • Cherson • Černihiv • Poltava • Čerkasy • Chmelnyckyj • Černovice • Žytomyr • Sumy

Města na řece Dněpru

Rusko	Dorogobuž Smolensk

Bělorusko	Dubroŭna Orša Škloŭ Mogilev Bychaŭ Rahačoŭ Žlobin Rečyca Kamaryn

Ukrajina	Vyšhorod Kyjev Ukrajinka Ržyščiv Kaniv Čerkasy Svitlovodsk Kremenčuk Horišni Plavni Verchňodniprovsk Kamjanske Dnipro Záporoží Vasylivka Enerhodar Marhanec Nikopol Kamjanka-Dniprovska Beryslav Kachovka Tavrijsk Nova Kachovka Olešky Cherson Hola Prystaň Očakiv

Tučně jsou vyznačeny města oblastního významu