Přeskočit na obsah

Juan Antonio Samaranch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Juan Antonio Samaranch
7. předseda Mezinárodního olympijského výboru
Ve funkci:
3. srpna 1980 – 16. července 2001
PředchůdceLord Killanin
NástupceJacques Rogge

Narození17. července 1920
Barcelona
Úmrtí21. dubna 2010 (ve věku 89 let)
Barcelona
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníhřbitov v Montjuic
ChoťMaría Teresa Salisachs (od 1955)
RodičeFrancesc Samaranch Castro a Joana Torelló Malvehy
DětiJuan Antonio Samaranch Salisachs
María Teresa Samaranch
PříbuzníAlessia Samaranch Bigelli (vnučka)
SídloBarcelona
Alma materNavarrská univerzita
German School of Barcelona
IESE
Profesediplomat, politik, rink hockey player, byznysmen, trenér, novinář a sportovní funkcionář
Náboženstvíkatolická církev
katolicismus
OceněníVelkokříž za námořní zásluhy s bílým odznakem (1967)
velkokříž Cisnerosova řádu (1968)
Velkokříž za vojenské zásluhy s bílou stuhou (1968)
Velkokříž Řádu za zásluhy v zemědělství (1970)
Grand Cross of the Aeronautical Merit (Spain) - White Decoration (1974)
… více na Wikidatech
CommonsJuan Antonio Samaranch
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Antonio Samaranch Torelló, Marqués de Samaranch (* 17. července 1920, Barcelona21. dubna 2010, Barcelona) byl španělský sportovní funkcionář a v letech 19802001 předseda Mezinárodního olympijského výboru.

Narodil se do bohaté rodiny. Od roku 1966 byl státním tajemníkem pro sport ve Francově autoritářském Španělsku a stal se také předsedou Španělského olympijského výboru a členem MOV. V letech 19741978 byl místopředsedou MOV, v letech 19771980 velvyslancem Španělska v Sovětském svazu a Mongolsku a v roce 1991 byl španělským králem Juanem Carlosem povýšen do šlechtického stavu.

Po letní olympiádě v roce 1980 rezignoval na post předsedy MOV Lord Killanin a byl zvolen za jeho nástupce. Během svojí vlády zabezpečil olympijskému hnutí významné sponzory a uzavřel dohody s televizními společnostmi, čímž finančně ozdravil olympijské hnutí. Letní olympijské hry 1984 byly ještě bojkotovány východním blokem, počet států sdružených v MOV a participujících na hrách ale rostl s každou následující olympiádou. Také chtěl, aby se her zúčastnili ti nejlepší sportovci, což postupně vedlo k akceptaci profesionálních sportovců.

Mezi jeho další úspěchy se řadí restrukturalizace MOV a dosažení toho, že letní olympijské hry 1992 se konaly v jeho rodné Barceloně[1].

Přesto byl rozporuplnou osobností a dostalo se mu nemálo kritiky zejména z řad bývalých sportovců, politiků a tisku. Byl podstatou byrokrat a do jisté míry politik autoritářského režimu generála Francisca Franca, což bylo podle některých neslučitelné s funkcí předsedy MOV. Podle kritiků byl autoritářským vládcem a odmítal kritiku zevnitř i zvenku MOV, přičemž rozhodnutí MOV byla často zahalena rouškou tajemství. V tomto kontextu je důležité poznamenat, že byl členem Opus Dei. Během jeho vedení MOV se vyskytlo mnoho případů korupce členů organizace, zejména přijímání výhod od kandidátských měst a zemí. Během posledních let na čele hnutí potlačil některé z těchto excesů, ale bylo mu vytýkáno, že o nich musel během celého své předsednictví vědět a začal konat až po nátlaku médií, zejména po skandálu okolo zimní olympiády v Salt Lake City, která se konala v roce 2002.

Jedním z jeho největších úspěchů zůstává finanční záchrana MOV, který byl v krizi od začátku sedmdesátých let 20. století a hry byly mimořádnou zátěží pro hostitelská města. Každopádně jak MOV se získanými penězi nakládá je součástí spekulací a kritiky.

V roce 2001 se již o funkci předsedy neucházel. Nahradil jej Jacques Rogge a on sám se stal doživotním čestným předsedou organizace.

Byl ženatý od roku 1955, jeho manželka Maria Teresa Salisachs Rowe (* 1931) známá jako „Bibí“ zemřela v roce 2000. Měli dvě děti; syn Juan Antonio Samaranch Salisachs je v současnosti členem MOV a od roku 2016 i prvním místopředsedou této organizace[1].

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b PHOENICKS. Catalunya 2011 [online]. 21. 4. 2020 [cit. 2020-04-21]. Dostupné online. 
  2. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  3. The Order of Sikatuna | Official Gazette of the Republic of the Philippines. web.archive.org [online]. 2016-10-13 [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. Odluka o dodjeli Ordena kralja Tomislava. narodne-novine.nn.hr [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  5. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  6. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  7. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08. 
  8. lex.justice.md [online]. [cit. 2020-07-07]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 3 października 1994 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-20. 
  10. » State Honours | Slovak-Republic.org [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Prezident SR - Rad bieleho dvojkrza, I. trieda. web.archive.org [online]. 2011-05-15 [cit. 2022-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-15. 
  12. BOE.es - Documento BOE-A-1980-23524. www.boe.es [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  13. Boletín Oficial del Estado. 1975-10-01, čís. 235, s. 20771. Dostupné online. 
  14. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2000-04-01, čís. 79, s. 13765. Dostupné online. 
  15. Boletín Oficial del Estado. 1959-04-01, čís. 78, s. 4936. Dostupné online. 
  16. zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  17. УП-1555-сон 29.08.1996. О награждении Хуана Антонио Самаранча орденом «Буюк хизматлари учун». lex.uz [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]