Ba'al Šem Tov
| Ba'al Šem Tov | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | יִשְׂרָאֵל בֵּן אֱלִיעֶזֶר |
| Narození | kolem r. 1700 Okopy |
| Úmrtí | 21. května 1760 (6. sivanu 5520) Medžybiž |
| Pseudonym | בעש״ט |
| Povolání | rabín a léčitel |
| Denominace | judaismus |
| Žáci a následovníci |
|
| Hlavní zaměření | rabín, chasidismus a kabala |
| Významná díla | Shalosh T'nuos |
| Otec | Eli’ezer Maukov |
| Děti |
|
| Pohřben | Medžybiž a Ohel Baal Shem Tov |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jisra'el ben Eliezer, hebrejsky רבי ישראל בן אליעזר zvaný Ba'al Šem Tov, hebrejsky בעל שם טוב (Pán dobrého (tj. Božího) jména), podle zkratky též jen בעש״ט Bešt; 1698 nebo 1700, Okopy – 1760, Medžybiž) byl židovský náboženský myslitel a charismatický duchovní vůdce, jenž je označován jako zakladatel východoevropského chasidismu. Jedním z jeho potomků byl slavný rabín Nachman z Braclavi, který založil dynastii Braclavských chasidů.
Život
Ba'al Šem Tov je přízvisko, které získal během svého působení. Narodil se v chudé židovské rodině v oblasti Podolí (tehdy součást polského státu) Eli’ezerovi a Sáře. Byl pomocník učitele (v jidiš: behelfer) v synagoze, kde se seznámil s židovskou mystikou – kabalou. Brzy však osiřel.
Po smrti své první manželky začal putovat haličskými městečky a příležitostně se živil jako učitel. Se svou druhou ženou Chanou se kolem roku 1730 usadil ve městě Tovste (polsky Tłuste, jižně od Ternopilu). Měl jednoho syna, Cviho, a dceru Edel. O Edel tvrdil, že její jméno je akronymem[1] hebrejského slovního spojení eš dat lamo (oheň pravice pro ně).[2] Podařilo se mu získat velké množství praktických znalostí léčivých rostlin a lidového léčitelství, což způsobilo jeho věhlas jako divotvůrce. Svým chudým souvěrcům namísto rabínské učenosti hlásal radostnou, niternou zbožnost, osobní nápravu a lásku k bližnímu. Velký důraz kladl na modlitby, jež prý vedou až k vytržení, projevující se pohyby těla, výkřiky, tancem a zpěvem. Mezi haličskou židovskou populací si začal získávat množství stoupenců, kteří se možná již za jeho života začali nazývat chasidim – zbožní. Kolem roku 1740 se přestěhoval do Medžybiže (Międzyboż – Меджибіж), kam se za ním sjížděly stovky přívrženců, ale i těch, kteří hledali útěchu či radu. V Medžybiži také založil vlastní dynastii. Ta byla de facto vyvražděna během 2. světové války.
Legendy
Jeho život je opředen mnoha legendami, například jeho přízvisko pochází od jeho schopnosti ovládat tvořivé síly, ukryté v božích jménech, vyhánět démony a zlé duchy, konat zázraky (přivolávat déšť apod.). Legendy o Beštovi vznikaly již za jeho života a po jeho smrti začaly být kompilovány do celých sbírek. Nejznámější takovou sbírkou je Šivchej ha-Bešt (Chvály na Bešta), zkompilovaná Dov Berem ben Šmu'elem z Linice.
Kromě několika málo dopisů se nezachovala žádná písemná památka, jeho výroky sebrali a tradovali jeho žáci. Nejvýznačnější z jeho žáků byl Dov Ber z Meziřiče, magid (kazatel), jenž pod svým vedením rozšířil hnutí po celé východní Evropě. Jeho a Beštovi žáci a potomci poté založili dynastie chasidských vůdců, kteří byli svými stoupenci nazýváni cadikim (spravedliví). Cadik je charakteristický vyššími morálními kvalitami (alespoň v očích svých stoupenců). Je schopen plného přilnutí k Bohu (devekut). Bešt učil, že každý žid je součástí Šchiny (Boží přítomnosti) a že každý žid by měl být cadik, podobně jako učí biblický verš Izajáš 60,21: „Tvůj lid, všichni budou spravedliví, navěky obdrží do vlastnictví zemi, oni, výhonek z mé sadby, dílo mých rukou k mé oslavě.“
Cadik sestupuje ke hříšným a snaží se je napravit a přivést zpět k Bohu. Tato teorie řadě odpůrců chasidismu velmi připomínala sabatianismus, a proto byl Bešt a jeho následovníci často označováni jako „čarodějové“, „blázni“ nebo „zatracení“. Kromě zachraňování duší živých měl cadik mít schopnost zachraňovat i duše zemřelých. Domněnky o inklinaci k sabatiánské herezi Bešt sám ještě podpořil tím, že měl prohlásit, že i duše Šabtaje Cviho může být zachráněna, byť „byla uchvácena Samaelem“. To byl později nucen odmítnout – argument proti němu zněl, že pokud toto platí o Šabtaji Cvi, bude to rovněž platit i o Ježíši z Nazareta, s čímž Bešt nesouhlasil. Domněnky o Beštově přímé inklinaci k sabatianismu nejsou podložené žádnými konkrétními důkazy.
Nástup chasidismu
Chasidští cadikim byli známí legendárními skutky a jejich výroky se hojně šířily po chasidských komunitách. Prvek cadiků dokonce v raném chasidismu eliminoval pojem samotného Mesiáše. Chasidští rabíni získávali stále větší vliv než místní rabíni, vzdělaní v židovské náboženské a právní tradici – tyto jevy spolu s lidovými pověrami v chasidismu vyvolaly ve střediscích židovské vzdělanosti odpor. Vzniklo hnutí „odpůrců“ (mitnagdim), v jehož čele stál rabín ha-gaon rabi Elijahu ben Šlomo, zvaný Ga'on z Vilna. Nakonec roku 1722 uvrhli mitnagdim všechny chasidy a jejich duchovní vůdce do klatby. Chasidismus si i přesto své postavení udržel a zůstal i přes osvícenskou kritiku v 19. století významnou a charakteristickou složkou východoevropského židovství. Východoevropskou chasidskou populaci fakticky zlikvidovalo až nacistické vraždění během 2. světové války. Hnutí bylo obrozeno v Izraeli a v USA.
Odkazy
Reference
- ↑ DOKTÓR, Jan. Księga ku chwale Baal Szem Towa. Kraków: Austeria, 2011. ISBN 978-83-61978-73-2. S. 174.
- ↑ Dt 33, 2 (Kral, ČEP)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ba'al Šem Tov na Wikimedia Commons - (česky) Časopis Šavua tov 75/5768, str. 3-6 Archivováno 27. 3. 2014 na Wayback Machine.
Literatura
- COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)
- LANGER, Jiří. Devět bran : Chasidů tajemství. Praha: Odeon, 1990.
- WIESEL, Elie. Svět chasidů : Portréty a legendy. Praha: Sefer, 1996.
