Julius von Ripper
Julius von Ripper | |
---|---|
Kontradmirál Julius von Ripper (1902) | |
Velitel námořní základny v Pule | |
Ve funkci: 1905 – 1913 | |
Předchůdce | Franz Minutillo |
Nástupce | Eduard Chmelarž |
Prezident Námořního technického výboru | |
Ve funkci: 1902 – 1905 | |
Předchůdce | Franz Minutillo |
Nástupce | Lucian Ziegler |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | admirál (1911), viceadmirál (1905), kontradmirál (1901) |
Narození | 6. března 1847 Podgórze |
Úmrtí | 15. července 1914 (ve věku 67 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Profese | námořní důstojník |
Ocenění | Císařský rakouský řád Leopoldův Řád železné koruny |
Commons | Juliusz Ripper |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Julius Franz von Ripper (polsky Juliusz Franciszek Ripper z Ludwinowa) (6. března 1847 Podgórze, dnes součást Krakova – 15. července 1914 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál polského původu. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1861, zúčastnil se několika mezinárodních válečných konfliktů a působil i v námořní administraci na rakousko-uherském ministerstvu války. V letech 1905–1913 byl velitelem námořní základny v Pule a v roce 1911 dosáhl hodnosti admirála.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Jeho předkové pocházeli z moravského Kunína, odkud počátkem 19. století přesídlili do Haliče. Byl synem podnikatele Franze Rippera (1818–1885) a jeho manželky Anny, rozené Struźecké (1820–1884).[1] První vzdělání získal v Krakově, odkud v roce 1861 přešel na C. k. námořní akademii do Rijeky. Jako kadet se v rámci rakouského kontingentu zúčastnil dánsko-německé války (1864). V roce 1869 byl povýšen na praporčíka (Linienschiffsfähnrich) a sloužil na různých lodích, v roce 1878 získal hodnost poručíka II. třídy a v roce 1879 poručíka I. třídy.[2] Absolvoval kurz pro torpédové důstojníky a v tomto oboru se později stal předním odborníkem. V roce 1880 odjel do Anglie převzít dva torpédové čluny postavené pro c. k. námořnictvo v loděnicích v Yarrow.
V roce 1889 byl povýšen do hodnosti korvetního kapitána[3] a znovu pobýval v Anglii, kde dohlížel na stavbu torpédového člunu Planet, jehož se stal později velitelem (1891–1892).[4] Na korvetě Fasana absolvoval v letech 1892–1893 cestu Dálný východ, navštívil Indii, Čínu a Japonsko. Po návratu byl v roce 1893 povýšen na fregatního kapitána a několik dalších let působil na ministerstvu války.[5][6] Zde byl nejprve šéfem 4. oddělení námořní sekce (1894–1896) a v letech 1896–1898 ředitelem operační kanceláře námořnictva.[7] Během španělsko-americké války byl jako velitel křižníku SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia vyslán k břehům Kuby kvůli ochraně rakousko-uherských zájmů v Karibiku. V roce 1899 se stal velitelem arzenálu v Pule.[8][9]
K datu 1. května 1901 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[10] a převzal velení cvičné eskadry.[11] V letech 1902–1905 zastával funkci prezidenta Námořního technického výboru v Pule.[12][13] Dne 1. listopadu 1905 dosáhl hodnosti viceadmirála a stal se velitelem námořní základny, respektive válečného přístavu v Pule (1905–1913). Během bojů za nezávislost Kréty byl v roce 1905 velitelem mezinárodního loďstva, které mělo demonstrovat sílu evropských mocností proti Osmanské říši. K datu 1. listopadu 1911 byl povýšen do hodnosti admirála[14][15] a dne 1. března 1913 byl penzionován.[16]
Poslední rok života strávil ve Vídni, kde také zemřel a je pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově. Celoživotně se hlásil ke své polské národnosti a rodn��mu Krakovu.[17]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Jako nositel Řádu železné koruny byl na základě řádových stanov v roce 1894 povýšen do šlechtického stavu. Při povýšení do hodnosti admirála obdržel v roce 1911 zároveň titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] Během své kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[19]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1885)
- Řád železné koruny III. třídy (1893)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1898)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- komandérský kříž Leopoldova řádu (1908)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Řád železné koruny I. třídy (1911)
- velkokříž Leopoldova řádu (1913)[20]
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- velkokříž Námořního záslužného kříže (Španělsko)
- velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
- Řád červené orlice II. třídy (Německo)
- Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
- rytíř Řádu sv. Stanislava (Rusko)
- komtur Řádu meče (Švédsko)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Julius Ripper na webu sejm-wielki.pl dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1880; Vídeň, 1880; s. 73 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1890; Vídeň, 1890; s. 8, 124 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1891; Vídeň, 1891; s. 8, 117 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 7, 104 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 93, 256 dostupné online
- ↑ WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856–1918; Vídeň, 1961; s. 139, 141, 142 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine 1900; Vídeň, 1900; s. 1167 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 6, 126 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine 1902; Vídeň, 1901; s. 1205 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1902; Vídeň, 1902; s. 6, 155 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine 1903; Vídeň, 1902; s. 1196, 1199 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 298 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 9 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1912; s. 1448, 1455 dostupné online
- ↑ Služební postup Julia Rippera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 152 dostupné online
- ↑ Nekrolog admirála Julia Rippera in: Nowości Ilustrowane, 25. července 1914; s. 10–11 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 246 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 342 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 52 dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští admirálové
- Rakouští cestovatelé
- Rakouští šlechtici
- Tajní radové
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu meče
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Námořního záslužného kříže (Španělsko)
- Narození 6. března
- Narození v roce 1847
- Narození v Krakově
- Úmrtí 15. července
- Úmrtí v roce 1914
- Úmrtí ve Vídni
- Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově