Přeskočit na obsah

Škoda 150

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Tento článek je o automobilu z roku 1939. O automobilu z roku 1923 pojednává článek Laurin & Klement 150.
Škoda 150 / Aero 150
/ Praga A 150
valník Praga A150, licence Škoda 150
valník Praga A150, licence Škoda 150
VýrobceASAP
Letecké závody, n. p.
Roky produkce1939–1942 (Škoda)
1946–1947 (Aero)
1947–1951 (Praga)
Vyrobeno3 652 kusů
Místa výrobyMladá Boleslav, Vysočany, Letňany
Technické údaje
Rozvor2900 mm
Pohotovostní hmotnost1800 kg
Užitečná hmotnost1500 kg
Maximální rychlost80 km/h
Spotřeba15–16 l/100 km
Motor
Motorřadový, vodou chlazený
Objem2,09 l
Počet válců4
Výkon38 kW (52 k)
Převodovky
Převodovka4stupňová nesynchronizovaná
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Škoda 150 byl lehký nákladní automobil vyráběný automobilkou ASAP Mladá Boleslav mezi lety 1939–1942. Po válce došlo k obnovení výroby v letech 1946–1951 jako Aero 150 a později Praga A 150. Vůz byl produkován v řadě provedení, především jako valník, skříňový automobil, vojenská sanita, hasičský vůz a další. Celkem vzniklo přes 3600 vozidel.

Vůz Škoda 150 (typ 943) byl vyvinut jako lehký nákladní automobil s užitečnou hmotností 1,5 t. Hnací ústrojí pocházelo z osobního automobilu Škoda Favorit 2000 OHV. Karosérie byla unifikována se současně uvedeným lehčím typem Škoda 100. Základním provedením se stal valník, byla však nabízena i skříňová nástavba. Již v roce 1942 výroba Škody 150 předčasn�� skončila, a to z rozhodnutí německých okupačních úřadů.[1] Do té doby bylo postaveno pouze 182 vozidel ve třech sériích.[2] Po válce došlo k obnovení výroby, avšak ta byla ministerským rozhodnutím přesunuta do bývalé továrny Aero ve Vysočanech, tehdy součásti Leteckých závodů, n. p. Zde stavěné vozy nesly označení Aero 150. Tamní výroba však trvala jen krátce, mezi lety 1946–1947. Poté byla opět přesunuta, a to do bývalé továrny Praga v Letňanech, tehdy taktéž součásti Leteckých závodů, n. p. Zde byly mírně upravené automobily Škoda/Aero 150 vyráběny pod jménem Praga A 150 do roku 1951.[1] Na výrobě se podílela také Zbrojovka Brno[3] a dále závod Vrchlabí, spadající pod AZNP, který dodal část kabin.[4] Během let 1946–1951 bylo vyrobeno kolem 3470 vozidel v 17 sériích.[1][5]

Po ukončení výroby vozu Praga A 150 nezůstala žádná odpovídající domácí náhrada. Potřeba lehkých nákladních automobilů byla nakonec řešena dovozem východoněmeckého vozu Robur, případně využíváním pro civilní provoz nevhodných terénních jedenapůltun Tatra 805.[1] Novým domácím vozidlem této kategorie se stala až licenční Avia A15, jejíž výroba byla zahájena koncem 60. let.[3]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]

Motor a převodovka

[editovat | editovat zdroj]

Škodu 150 pohání řadový, vodou chlazený zážehový čtyřválec s rozvodem OHV. Litinový blok motoru je opatřen vyměnitelnými vložkami válců. Také hlava motoru je z litiny. Kliková hřídel je uložena ve třech kluzných ložiskách. Chladicí soustava je vybavena vodní pumpou a čtyřlistým ventilátorem, obsah vody v chladiči je 12 l. Mazání motoru je tlakové oběžné, se zásobou 5 l oleje. Palivovou směs připravuje spádový karburátor Solex 32 BIP. Palivová nádrž na 65 l benzínu je uložena pod sedadlem řidiče. Dopravu paliva zajišťuje mechanické membránové čerpadlo Solex Pe 1220B. Umístění motoru je vpředu, podélně před přední nápravou.[1][6]

Zdvihový objem motoru je 2091 cm³ (vrtání válců 80 mm, zdvih 104 mm). Kompresní poměr 1:6,07. Motor dosahuje nejvyšší výkon 38 kW (52 k) při 3200 ot/min, trvalý výkon 33 kW (45 k) při 2600 ot/min. Měrná spotřeba paliva činí 247 g/kW·h (232 g/k za hodinu).[6]

Elektrická soustava pracuje s napětím 12 V (u prvních sérií 6 V). Vůz je vybaven dynamem Pal-Magneton o výkonu 130 W a 12 V akumulátorem o kapacitě 45 Ah. Startér Pal-Magneton má výkon 1,8 k.[6]

Za motorem je umístěna suchá jednolamelová spojka. Za ní pak navazuje čtyřstupňová nesynchronizovaná převodovka, s řadicí pákou na horním víku. Motor, spojka a převodovka jsou sešroubovány a tvoří montážní celek. Výkon se na zadní nápravu přenáší pomocí dvoudílného Kardanova hřídele.[1][3]

Podvozek je tvořen rámem ze dvou lisovaných ocelových podélníků tvaru U. Ty jsou spojeny nýtovanými příčkami. Vzadu je hnací tuhá náprava odpružená podélnými půleliptickými listovými péry, rozchod kol 1420 mm. Přední náprava se vyznačuje na tehdejší nákladní automobil neobvyklým řešením - nezávislým zavěšením kol na dvou příčných půleliptických listových pérech, umístěných nad sebou (podobně jako u vozu Tatra 57). Péra jsou šrouby upevněna na blok spojky. Přední náprava je vybavena pákovými hydraulickými tlumiči. Řízení předních kol pracuje pomocí šroubu a matice. Rozchod předních kol činí 1500 mm, rozvor náprav pak 2900 mm. Vůz je opatřen hydraulickými bubnovými brzdami na všech kolech. Kola jsou osmnáctipalcová, s lisovanými ocelovými disky rozměru 5"×18" a pneumatikami rozměru 6,00–18, na zadní nápravě v dvojmontáži.[p 1][1][3]

Kabina a nástavby

[editovat | editovat zdroj]

Kabina vozu je smíšené konstrukce, s dřevěnou kostrou potaženou ocelovým plechem. U provedení valník je zadní stěna kabiny dřevěná. Uvnitř se nachází dvoudílné sedadlo, sahající přes celou šířku budky. Pod ním je uložena palivová nádrž, akumulátor a nářadí. Dvoudílné čelní okno má výplň z tvrzeného skla. Dveře kabiny u vozů Škoda 150 a Aero 150 jsou uchycené v pantech vzadu, otevírají se proti směru jízdy. Praga A 150 má rekonstruovanou a modernizovanou kabinu, s dveřmi uchycenými vpředu.[1][3]

Základním vyráběným provedením byl valník, dále existovaly skříňové nástavby v řadě modifikací, civilních i vojenských. Byla to například klasická dodávka, poštovní vůz, vojenská sanita, štábní vůz, pojízdná zubařská ordinace a další. Další variantou byla autobusová karosérie (pouze několik kusů vozu Škoda 150 s kapacitou 12 osob vyrobila společnost Sodomka pro Filmové laboratoře Praha,[7] poválečná výroba zahrnovala asi 50 vozů Praga A150 s podélnými lavicemi pro 14 sedících cestujících s karoseriemi různých výrobců[8]) nebo otevřený hasičský vůz. Továrny dodávaly také samotná šasi pro karosování zákazníkem.[1]

Rozměry a výkony

[editovat | editovat zdroj]

Údaje platí pro valník Praga A 150.[6]

Rozvor: 2900 mm
Rozchod kol vpředu/vzadu:1500/1420 mm
Světlá výška pod nápravami: 230 mm

Délka: 5355 mm
Šířka: 2000 mm
Výška: 2060 mm
Délka ložné plochy: 2800 mm

Hmotnost podvozku: 1350 kg
Pohotovostní hmotnost: 1790 kg
Užitečná hmotnost: 1500 kg + 3 osoby
Největší povolená hmotnost přívěsu: 750 kg
Celková hmotnost: 3500 kg

Největší rychlost plně zatíženého vozu s přívěsem o celkové hmotnosti 750 kg: 60 km/h
Největší rychlost plně zatíženého vozu bez přívěsu: 80 km/h

Spotřeba zatíženého vozu s přívěsem: 20 l/100 km
Spotřeba zatíženého vozu bez přívěsu: 15–16 l/100 km

  1. V poválečných letech mělo mnoho provozovaných civilních vozů z důvodu nedostatku pneumatik pouze jednoduchou zadní montáž.[1]
  1. a b c d e f g h i j HOŠŤÁLEK, Petr. ŠKODA nákladní typ 150 [online]. České Budějovice: Jihočeské motocyklové muzeum [cit. 2013-11-12]. Dostupné online. 
  2. CEDRYCH, Mario René; NACHTMAN, Lukáš. ŠKODA - auta známá i neznámá. 2. vyd. Praha: Grada, 2007. 288 s. ISBN 978-80-247-1719-7. S. 33. 
  3. a b c d e SPREMO, Milan. Atlas našich automobilů 4: 1937–1963. 1. vyd. Praha: NADAS, 1991. 320 s. ISBN 80-7030-119-8. S. 79–82. 
  4. KRÁLÍK, Jan. Škoda 1203. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 136 s. ISBN 978-80-247-3383-8. S. 40. Dále jen: Škoda 1203. 
  5. PŘÍHODA, Emil. Praga : devadesát let výroby automobilů. 1. vyd. Praha: Unium, 1998. 428 s. ISBN 80-902542-1-7. S. 362–363. 
  6. a b c d HOŠŤÁLEK, Petr. PRAGA - nákladní typ A 150 [online]. České Budějovice: Jihočeské motocyklové muzeum [cit. 2013-11-12]. Dostupné online. 
  7. HARÁK, Martin. Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů, II. díl. Praha: Corona, 2006. ISBN 80-86116-31-X. S. 13–15. 
  8. HARÁK, Martin. Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů, III. díl. Praha: Corona, 2008. ISBN 978-80-86116-42-6. S. 137. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CEDRYCH, Mario René; NACHTMAN, Lukáš. ŠKODA - auta známá i neznámá. 2. vyd. Praha: Grada, 2007. 288 s. ISBN 978-80-247-1719-7. 
  • SPREMO, Milan. Atlas našich automobilů 4: 1937–1963. 1. vyd. Praha: NADAS, 1991. 320 s. ISBN 80-7030-119-8. 
  • CHLAD, Vladimír; RABOCH, Václav. Užitkové automobily v datech a číslech, 1. část. 1. vyd. Praha: NADAS, 1967. 168 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]