Výbor pro veřejné blaho

Složení dvanáctičlenného výboru se opakovaně měnilo, v nejznámějším období své působnosti - mezi 5. zářím 1793 a 28. červencem 1794 – však zůstalo relativně stabilní, přestože jeho členové museli být každý měsíc znovu voleni Konventem. Jeho nejznámějším (nikoli však nutně nejmocnějším) členem v tomto období byl Maximilien Robespierre, který v něm ale neměl žádné výjimečné pravomoci a reprezentoval pouze jeden z jeho proudů vedle svých technokratičtěji (Carnot či Lindet) či radikálněji (Collot d'Herbois a Billaude-Varenne) orientovaných kolegů. Rozhodnutí Výboru byla přijímána většinovým hlasováním. Pravomoci Výboru byly výrazně posíleny zákonem z 14 frimairu roku II (4. prosince 1793), který mu poskytoval alespoň teoreticky kontrolu nad řízením armády a reprezentanty na misi v regionech. Nejvýznamnější rozhodnutí Výboru a zejména návrhy zákonů ovšem i nadále podléhaly hlasování v Konventu. Část těchto mimořádných pravomocí byla Výboru odňata po Thermidorském převratu v červenci roku 1794, v obměněné personální sestavě však fungoval až do konce Národního Konventu 26. října 1795 a ustavení Direktoria.

Období působnosti Výboru pro veřejné blaho patří mezi nejkontroverznější momenty Francouzské revoluce. Bylo charakterizováno zahraniční invazí a násilnými střety mezi revolučními frakcemi, které se mnohdy projevovaly i v samotném Výboru. Tomu se na jednu stranu podařilo odrazit invazi, potlačit protirevoluční povstání v zemi, dočasně stabilizovat politickou a ekonomickou situaci a připravit řadu sociálních reforem. Zároveň měl ale spolu s Výborem pro všeobecnou bezpečnost významný podíl na represivních zákonech i popravách výrazných politiků obviněných z kontrarevoluční činnosti, někdy označovaných za revoluční teror.

Komise se oficiálně skládala z dvanácti členů, přičemž všechny vybíral Národní konvent na dobu neurčitou. První členové byli jmenováni v 6. dubna 1793. Robespierre dominoval v první komisi už od svého zvolení.

• Bertrand Barère de Vieuzac, zástupce z Hautes-Pyrénées
• Jean-François Delmas, zástupce z Haute-Garonne
• Jean-Jacques Bréard, zástupce z Charente-Inférieure
• Pierre-Joseph Cambon, zástupce z Héraultu
• Georges Danton, zástupce z Paříže
• Jean-Antoine Debry, zástupce z Aisne, později nahrazen Robertem Lindetem, zástupcem z Eure (rezignace)
• Louis-Bernard Guyton-Morveau, zástupce z Côte-d'Or
• Jean-Baptiste Treilhard, zástupce z Seine-et-Oise
• Jean-François Delacroix, zástupce z Eure-et-Loir

Dne 10. července byla komise reorganizována a přejmenována na Velkou komisi pro veřejné blaho. Původní členové byli v podstatě znovuzvoleni a komise obdržela neobyčejnou moc. Stále však byla pod kontrolou Robespierra.

• Maximilien Robespierre, zástupce z Paříže
• Bertrand Barère de Vieuzac, zástupce z Hautes-Pyrénées
• Jean-Baptiste Robert Lindet, zástupce z Eure
• André Jeanbon Saint André, zástupce z Lotu
• Georges Couthon, zástupce z Puy-de-Dôme
• Marie-Jean Hérault de Séchelles, zástupce z Seine-et-Oise
• Pierre-Louis Prieur, zástupce z Marne
• Louis Antoine Léon de Saint-Just, zástupce z Aisne
• Lazare Nicolas Marguerite Carnot, zástupce z Pas-de-Calais
• Claude-Antoine Prieur-Duvernois, zástupce z Côte-d'Or
• Jacques Nicolas Billaud-Varenne, zástupce z Paříže
• Jean-Marie Collot d'Herbois, zástupce z Paříže

Komise ztratila svou moc po Thermidorském převratu 27. července 1794, což účinně ukončilo vládu teroru a v podstatě i diktátorství Robespierrovo, který v předcházejících měsících a letech získal, po popravě Dantona a Héberta na jaře 1794, téměř nekontrolovatelnou moc. Robespierre byl gilotinován následujícího dne po pádu komise spolu s ostatními jejími členy. Formálně byla komise nahrazena ústavou z roku 1795, která zároveň ukončila vládu Národního konventu držícího se u moci od vyhlášení republiky v roce 1792.

• prosazení zákona o maximální ceně obilí
• posílení armády (Francie měla v té době 1 500 000 vojáků)
• válečná diktatura
• potlačení kontrarevoluce a odporu
• potlačení kultu Rozumu a radikální dechristianizace^[1]
• rozšíření pravomocí revolučního tribunálu a s tím spojené zákony
• přes 40 000 popravených
• nedostatek obilí v důsledku zákona o jeho ceně

• FURET, François. Francouzská revoluce. Díl 1. Od Turgota k Napoleonovi 1770–1814. Praha: Argo, 2004.
• MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019.
• PALMER, Robert R. The twelve who ruled: the year of terror in the French Revolution. Princeton: Princeton University Press, 1941.

• Výbor pro všeobecnou bezpečnost

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Výbor pro veřejné blaho na Wikimedia Commons