Theodor von Pachmann
Prof. JUDr. Anton Theodor Adalbert rytíř von Pachmann (9. listopadu 1801 Hořetice[1] – 11. února 1881 Vídeň) byl profesor práva a rektor olomoucké univerzity. Svými názory významně přispěl k odloučení církve od státu v Habsburské monarchii.
| Anton Theodor Adalbert rytíř von Pachmann | |
|---|---|
.jpg) Anton Theodor Adalbert rytíř von Pachmann, Lithografie od Josefa Kriehubera 1862 | |
| Narození | 9. listopadu 1801 Hořetice  České království |
| Úmrtí | 11. února 1881 (ve věku 79 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | pedagog |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPachmann navštěvoval gymnázium v Chomutově[2] a poté započal v roce 1821 studia, nejprve na Filozofické a pak na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1828 byl promován doktorem obojího práva (pod profesorem Josefem Helfertem). Původně se chtěl věnovat advokacii, nicméně záhy se dal na akademickou kariéru. V roce 1832 začal suplovat na katedře římského a církevního práva Právnické fakulty Vídeňské univerzity, a o dva roky později nastoupil jako suplant na totožné katedře Právnické fakulty olomoucké univerzity. V roce 1836 se v Olomouci stal řádným profesorem, v letech 1841 a 1848 pak rektorem.[3] Olomoucká univerzita byla významným centrem revoluce a národního obrození. Poté, co byl Pachmann 1. prosince 1848 zvolen rektorem, tak zamkl aulu, klíč uschoval a prohlásil, že aula bude nadále sloužit jen účelům, pro něž byla původně postavena.[4]
V roce 1837 byl jmenován členem olomoucké arcibiskupské titulární konsistorní rady,[3] v roce 1867 se pak stal vlivným členem vládní rady ve Vídni.[5]
Od roku 1851 působil Pachmann jako profesor církevního práva na Právnické fakultě Vídeňské univerzity, v roce 1870 odešel do penze.[5]
Pachmann byl důvěrníkem a právním poradcem mexického císaře Maxmiliána I., který mu také udělil vyznamenání Commandeurkreuz d. mexikan. Guadelupe-Ordens.[3] Po roce 1850 výrazně ovlivnil utváření nových vztahů mezi katolickou církví a státem. V centru jeho vědecké práce je prakticky orientovaná učebnice církevního práva. Pachmann ve své práci spojil pozdně josefínské představy s konzervativním katolickým náhledem, a připravil tak půdu pro požadavek nezávislosti církve na státním právu. Současně také střežil svou nezávislost: v pozdních 60. letech bránil konkordát z roku 1855, ve své publikaci z roku pak 1871 útočil na teorii papežské neomylnosti.[3]
Výběr díla
editovat- Die Verjährung nach dem allgemeinen bürgerlichen Rechte in Oestreich, 1833
- Kirchenverwaltung I, II., 1853
- Lehrbuch des Kirchenrechts mit Berücksichtigung der auf die kirchlichen Verhältnisse Bezug nehmenden österreichischen Gesetze und Verordnungen, 1853 (3. zcela přepracované vydání jako dvoudílné, 1863-65)
- Vorschule des römischen Rechtes, 1858
- Kirchenverwaltung im Spirituellen, 1865
- Kirchenverwaltung im Temporellen:Verwaltung des kirchl. Regierungsrecht ; Die Besorgung der Kirche nach Aussen, 1866
- Freimüthige Worte gegen die Concordats-Verlästerung, 1867
- Ein Ernstes Wort Zum Verständnitz Der Lehre Von Der Päpstlichen Unfehlbarkeit, 1871 (republikace 2010)
Odkazy
editovatSouvisející články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodor von Pachmann na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ Matriční z��znam o narození a křtu farnosti Hořetice
- ↑ VON SCHULTE, Johann Friedrich. Pachmann, Theodor Ritter von. [s.l.]: Historischen Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, 1887. (Allgemeine Deutsche Biographie; sv. 25). Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d LEISCHING, Peter. Pachmann, Anton Theodor Adalbert Ritter von. [s.l.]: [s.n.], 1998. (Neue Deutsche Biographie 19). Dostupné online. (německy)
- ↑ Sborník prací historických. [s.l.]: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 1961. (Sborník prací historických. 2,3).
- ↑ a b ZIMPRICH, Richard. Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren. Esslingen am Neckar: Bruno Langer Verlag, 1974. 124 s. (německy)
