Tencóna

Tencóna (zastarale tensona nebo tenzona) je trubadúrská lyrická básnická forma, užívaná převážně v provensálské poezii. Dnes se téměř nevyskytuje. Jedná se o reálný či stylizovaný poetický souboj dvou básníků, pořádaný na dvoře nějakého šlechtice. Jedná se také o jednu z nejkomplikovanějších básnických forem evropské poezie vůbec.

Tencóna se skládá ze tří částí.

První částí je námět. Tuto sloku napíše zadávající a souboj pořádající šlechtic, jedná se o čtyřverší, rýmované podle schématu abab. Verše v této části si pro další použití označíme jako 1,2,3,4. Pokaždé, kdy bude v rýmovém schématu básně v následujícím textu použito číslo 1-4, bude to znamenat, že se opakuje příslušný verš z prvního čtyřverší.
Druhou částí tencóny je řešení námětu prvního básníka, účastnícího se souboje. Skládá se ze čtyř slok, celkově rýmovaných podle schématu cddccaaee1 fggffbbhh2 ikkiiaall3 mnnmmbboo4.
Poslední částí tencóny je polemika s tímto řešením od jiného básníka - popírá tedy druhou část a nabízí řešení lepší. S tímto řešením se autor u stylizované tencóny (viz dále) většinou ztotožňuje. Stejně jako u druhé části, skládá se ze čtyř slok, jenže na jiné rýmy: jejich celkové rýmové schéma je pqqppbbrr4 sššssaatt3 vuuvvbbxx2 yyyzzaažža.

U každé z částí je (i u stylizované tencóny) uvedeno jméno básníka, který ji napsal. Všechny sloky tencóny jsou pochopitelně psány stejným veršem.

Tencóna je vlastně dvojitá kancóna s poněkud upraveným schématem rýmů a přidanou první částí, přesto je ovšem vznik tencóny z kancóny zřejmý.

Vedle skutečných tencón, kde všechny tři díly skutečně psali různí lidé, jak je naznačeno v úvodním odstavci, existují také tencóny stylizované, kdy všechny části píše jeden básník. Jména básníků, připojená k jednotlivým částem, jsou v tomto případě buď skutečná nebo smyšlená, pokud jsou skutečná, básník tencóny se vědomě snaží napodobit styl onoho básníka a odhadnout jejich myšlenky, jak by je asi psal on.

V české poezii byl patrně prvním a jediným autorem tencón Jaroslav Vrchlický.

Básně, pojaté jako básnické dialogy, či básně, v nichž každou sloku či verš píše jiný autor (jako rozhovor s autorem druhým), jsou ve světové poezii velmi časté, doklady jsou prakticky ze všech světových literatur. Někdy jsou jako tencóna označovány souhrnně všechny tyto básně jakékoli formy, jde však o označení poměrně nepřesné.