Stockholmská škola

Stockholmská škola (švédsky Stockholmsskolan) je škola ekonomického myšlení, kterou ve 30. letech 20. století utvořila skupina švédských ekonomů navazujících na odkaz Knuta Wicksella a Gustava Cassela.

Škola působila a dosáhla největšího věhlasu ve 30. letech v době velké hospodářské deprese, kdy se spousta ekonomů zabývala vztahem úspor a investic, v Anglii to byl např. John Maynard Keynes. Stockholmská škola došla k podobným závěrům v makroekonomii jako Keynes, avšak nezávisle. Díla stockholmských ekonomů byla totiž přeložena do angličtiny až koncem 30. let. Stockholmská škola se zasloužila zejména o rozlišení investic a úspor ex post a ex ante, které je dnes součástí standardní makroekonomické analýzy.^[1]

Představitelé stockholmské školy

Gunnar Myrdal – Monetární rovnováha (1931)
Erik Lundberg – Studie k teorii hospodářské expanze (1937)
Bertil Ohlin – Stockholmská teorie úspor a investic (1937)
Erik Lindahl – Studie v teorii peněz a kapitálu (1939)
Dag Hammarskjöld
Ingvar Svennilson

Reference

↑ HOLMAN, Robert; A KOL. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-380-9. Kapitola 13 – Švédští marginalisté, s. 313.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[holman-1] HOLMAN, Robert; A KOL. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-380-9. Kapitola 13 – Švédští marginalisté, s. 313.

[1]