Porciunkule (kaple)

Kaple je písemně doložena poprvé v roce 1045 dokumentem, který je dnes opatrován archivem katedrály San Rufino v Assisi. Kapli asi původně založili za vlády papeže Liberia (Liberius 325–366) eremité z doliny Jóšafat a ti v ní měli uchovávat relikvie z hrobu Panny Marie. Legenda praví, že v roce 516 kaple přešla do držení svatého Benedikta z Nursie a že nesla jméno Panny Marie z údolí Josaphat nebo od andělů. Později měla kaple nést jméno Nanebevzetí Panny Marie.

Kaple časem zpustla v ruiny uprostřed dubového lesa. František ji a další dvě malé kaple obnovil, a to poté, co v jedné z nich (v San Damiano) slyšel k němu promlouvat Krista: „vidíš, jak se můj dům rozpadá? … Dej ho do pořádku!“. Sv. František Porciunkuli vlastníma rukama obnovil a sám se podle Matoušova evangelia^[1] rozhodl Ježíše následovat v chudobě.

V roce 1208 opat benediktinského kláštera na Monte Subasio Františkovi nabídl, že mu onen kopec nad Assisi daruje za podmínky, že z něho František učiní centrum své společnosti. To František odmítl pro rozpor s principem chudoby a kapli Porciuncula se rozhodl toliko najmout za roční nájemné koše ryb. Toto sjednané nájemné hned nechal opatovi uhradit.

Na Květnou neděli 18. března 1214 František v kapli přijal Kláru, sestřenici Rufina, svého dávného druha, a věnoval jí řeholní roucho a ona započala žít jako řeholnice. Klára později založila se svými družkami v San Damiano řád klarisek.

Když sv. František cítil, že se blíží jeho konec, nechal se v září 1226 dopravit zpět do kaple a na smrtelné posteli odporučil kapli svědomité ochraně a péči svých bratří. Zemřel při západu slunce v sobotu 3. října 1226.

V roce 1569 přikázal papež Pius V. postavit nad kaplí nový velkolepý kostel. Stavba této baziliky skončila až v roce 1679.

Svatý František je pochován v nedaleké bazilice svatého Františka, obě místa jsou patriarchálními bazilikami.

Po andělské kapli Porciunkule bylo španělskými přistěhovalci pojmenováno severoamerické město Los Angeles.

Kapli zdobili umělci všech následujících století.

Známá je zevní pestrobarevná nazarénská freska, vytvořená v roce 1829 německým malířem Johannem Friedrichem Overbeckem a představující svatého Františka, jak od Krista a Panny Marie přijímá odpustky. Mimo ni zdobí kapli fresly neznámého umbrijského umělce. Po straně jsou náhrobní desky od Pietra Cattaniho z roku 1221. Nad vchodem uvnitř lze spatřit fresku od Piettra Vannucciho nazývaného Perugino – obraz Ukřižování Krista pocházející z roku 1485; během výstavby katedrály byl silně poškozen. Dveře z 15. století zdobí květinový motiv. Nahoře na střeše je gotická zvonička.

Uvnitř je kaple strohá a jednoduše zařízená. Některé kameny pocházející z Monte Subasio byly zasazeny na své místo samým svatým Františkem, když kapli obnovoval. Kapli zdobí jednoduché gotické fresky 14. a 15. století, avšak mistrovským kouskem je šestidílná freska v apsidě kaple pocházející z rukou kněze Ilaria da Viterbo (1393):

• (ve středu) Zvěstování
• (napravo) Sv. František se vrhá do trnitého ostružiní
• (napravo) Sv. František s dvěma anděly
• (nahoře) Zjevení Krista a Panny Marie ve společnosti 60 andělů a sv. František podávající jim růže
• (nalevo) Sv. František uprošuje papeže Honoria III. o potvrzení odpustků
• (nalevo) Sv. František ve společnosti s umbrijskými biskupy vyhlašuje odpustky.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Porciunkule na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky Porciunkule