Petr Brukner

V gymnaziálních letech ve studentském divadle zaujal roli kulisáka. Původním povoláním projektant, v 60. letech se náhodou seznámil s Ladislavem Smoljakem, s nímž jezdil společným spojem do zaměstnání. Smoljak jej pak přizval i s jeho ženou do zakládaného divadla Járy Cimrmana. Bruknerova manželka Eva, jinak právnička,^[1] se stala uvaděčkou, zatímco z Petra se roku 1967 nejprve stal oponář a kulisák. Jako později mnoho dalších divadelních techniků se pak Brukner přes roličku studenta cimrmanologie v semináři hry Hospoda na mýtince^{[pozn. 1]} vypracoval ve kmenového herce souboru.

Pro jeho herectví byl typický komicky nesmělý, naivní projev podpořený vysoko položeným hlasem. Podle vyprávění Zdeňka Svěráka na albu Odskok^[2] jednou režisér Jaroslav Papoušek (podle jiného zdroje Miloš Forman^[3]) označil Petra Bruknera za „největšího českého žijícího naivního herce“.

Petr Brukner se od sedmdesátých let 20. století objevoval i ve filmu, nejprve ve snímcích z pera dvojice Smoljak–Svěrák, později i v jiných. Většinou se jednalo o epizodní, díky jeho jedinečnému projevu však přesto výrazné role. Hned první jeho filmová role byla „titulní“ (Jáchyme, hoď ho do stroje). Jeho svérázné herectví využil Zdeněk Svěrák i v několika televizních skečích s panem Leopoldem Brašnářem, „který je pozoruhodný tím, že nekrade.“ V roce 2011 Brukner krátce vystupoval v dětském pořadu Kouzelná školka.

Mezi jeho záliby patří fotografování, kterému se věnuje od deseti let. Řadu let také pracoval v obrazovém nakladatelství Československé tiskové kanceláře.^[4]

V roce 2019 o něm Pavel Bartovský natočil krátký dokument nazvaný Život hledáčkem Petra Bruknera, jehož prodloužená verze měla v prosinci roku 2023 premiéru v České televizi.^[5]

Roku 2021 vyšla Bruknerova kniha vzpomínek nazvaná Jen tak jsem šel kolem.^[6] Stejný název měla i výstava jeho fotografií, která se uskutečnila ve výstavním prostoru Czech Photo Centre v pražských Nových Butovicích,^[4] kde sklidila úspěch.^[6]

V roce 2024 se uskutečnila jeho fotografická výstava v Galerii Fotorenesance /v prostorách Clubu 3.břeh/ v Nitranské ulici v Praze.

K této výstavě mu v nakladatelství Fotorenesance vyšla malá fotografická monografie.

Brukner žije v Brandýse nad Labem v blízkosti železniční tratě a v železnici našel jednu ze svých zálib. Pořizuje si jejich snímky, které shromažďuje v cyklu nazvaném „Lokomotiva“. Rovněž zvažuje podporu skupiny nadšenců kolem fotografa Dana Materny, kteří se snaží zrekonstruovat parní lokomotivu řady 534.0 zvanou „Kremák“.^[1] V dětství díky známosti se sousedem s železničářem Josefem Veselým se mohl občas svézt parní lokomotivou mezi píseckou zastávkou a tamní hlavní železniční stanicí a během jízdy mohl přikládat uhlí pod kotel lokomotivy.^[1] Bruknerovým snem je svézt se Orient expresem, v němž našel zalíbení (kromě souvislosti s Vraždou v salonním coupé) díky dokumentu Poirot řídí Orient expres. Plánoval realizaci s kolegou Jaroslavem Weiglem; po jeho úmrtí (5. září 2019)^[7] plánuje uskutečnit jízdu se svojí manželkou.^[6]

Jeho další zálibou jsou mosty. Ve svém rodném kraji obdivuje například most v Písku, v Bechyni, přemostění u Zvíkova přes Vltavu a Otavu nebo Žďákovský most. Oceňuje ale i menší mostky třeba v Lomnici nebo ve Skalici.^[1]

• Afrika – Cyril Metoděj
• Akt – Láďa Pýcha
• Blaník – Smil Flek z Nohavic / Josef Bohuslav Chvojka
• Cimrman v říši hudby – inženýr Wagner / dirigent
• České nebe – svatý Václav
• Dlouhý, Široký a Krátkozraký – princezna Zlatovláska
• Dobytí severního pólu – lékárník Vojtěch Šofr
• (Domácí zabijačka – Kryštof)
• Hospoda Na mýtince – vězeň Kulhánek / policejní inspektor Trachta
• Lijavec – mlynář / Formánek
• Němý Bobeš – Bobeš / Marta, hostinský, sluha
• Posel z Liptákova – Artur a František
• Švestka – Emilka Najbrtová, Jenny Suk a Andulka Šafářová
• Vražda v salonním coupé – praktikant Hlaváček
• Záskok – Vlasta

• 1974 – Jáchyme, hoď ho do stroje! – programátor Jáchym
• 1976 – Marečku, podejte mi pero! – Famfula
• 80. léta – Leopold Brašnář (několik televizních skečů)
• 1983 – Jára Cimrman ležící, spící – Viktor Kaplan
• 1983 – Slavnosti sněženek – traktorista Janeček
• 1985 – Vesničko má středisková – poťouchlý družstevník
• 1988 – Nejistá sezóna – Bouček (v podstatě role sama sebe)
• 1991 – Obecná škola – řidič autobusu
• 1994 – Bylo nás pět – pan Jirsák
• 1997 – Lotrando a Zubejda – mazaný sedlák
• 2006 – Obsluhoval jsem anglického krále – milionář
• 2007 – Vratné lahve – penzista
• 2014 – Tři bratři – dědeček Růženky
• 2017 – Po strništi bos – pan Chrást

• VOŽENÍLEK, Tomáš. Jsem stále kluk odchovaný párou stejně jako Jára Cimrman. ČD pro vás. Červen 2022, roč. 14, čís. 6, s. 6–10. ISSN 1210-9142. 
• KROC, Vladimír. Petr Brukner : jen tak jsem šel kolem. 1. vyd. Praha: Prostor, 2021. 285 s. ISBN 978-80-7260-508-8. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Brukner na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Brukner
• Petr Brukner v Česko-Slovenské filmové databázi
• Petr Brukner na Kinoboxu
• Život hledáčkem Petra Bruknera (krátkometrážní dokument)
• Český rozhlas Plus - Hovory: část rozhovoru s Pavlem Bartovským týkající se filmu Život hledáčkem Petra Bruknera
• Pravda někdy bývá nudná, říká cimrmanolog Petr Brukner: Česká televize 12. 12. 2022