Peter Sagan

Na začátku kariéry závodil na horských kolech, které doplňoval rovněž závoděním na silnici a v cyklokrosu. V roce 2008 se stal juniorským mistrem světa a mistrem Evropy na horských kolech a skončil druhý v závodě juniorů mistrovství světa v cyklokrosu. Rovněž skončil druhý v závodech juniorů Paříž–Roubaix.

V roce 2009 se stal členem stáje Liquigas–Doimo. V prvním roce závodil jak v závodech silničních kol tak na závodech horských kol. Po skvělých výsledcích v závodech na silnici mu Cannondale nabídnul dvouletý profesionální kontrakt v týmu pro ProTour a určil tak jeho další směrování v silniční cyklistice. V roce 2010, získal svoje první vítězství mezi profesionály, když dojel první ve 3. etapě na závodech Paříž–Nice. Na stejných závodech pak přidal i další etapové vítězství, a další dvě umístění na pódiu - to vše pouze tři měsíce po jeho vstupu do profipelotonu. V roce 2011 se představil na svojí první Grand Tour Vuelta a España 2011, na které vyhrál tři etapy. Na etapových závodech Kolem Polska a Kolem Sardínie se stal celkovým vítězem. V roce 2012 při svojí premiéře na Tour de France třikrát zvítězil v etapě a vybojoval svůj první zelený trikot s velkým náskokem na druhého Greipela.

Po sezóně 2014 skončila stáj Cannondale a Peter Sagan podepsal kontrakt v týmu Tinkoff–Saxo ruského miliardáře Olega Tiňkova. V roce 2015 vyhrál poprvé silniční závod na mistrovství světa, a to v Richmondu. V roce 2016 vyhrál svůj první monument, a to Kolem Flander. Rovněž obhájil vítězství v silničním závodě na mistrovství světa poté, co v závěru závodu konaného v Kataru přesprintoval 2 bývalé mistry světa – Marka Cavendishe a Toma Boonena. Na olympiádě 2016 v Riu dal před silničním závodem přednost disciplíně cross-country, v níž skončil na 35. místě.

Po sezóně 2016 zanikla stáj Tinkoff–Saxo a Peter Sagan přestoupil do stáje Bora–Hansgrohe. V roce 2017 byl po kolizi s Markem Cavendishem z Tour de France 2017 diskvalifikován. Jeho tým Bora–Hansgrohe se snažil rozhodnutí zvrátit arbitráží a později se obrátil na sportovní arbitrážní soud CAS. UCI uznala, že vyloučení nebylo v souladu s pravidly.^[5] Sagan tak rozhodnutím jury pravděpodobně přišel o možnost vyrovnat rekordní zápis Erika Zabela, který získal zelený dres na Tour de France 6x po sobě. V Září potřetí v řadě vyhrál silniční závod mistrovství světa v Bergenu. Stal se tak prvním cyklistou, který to dokázal a pouze pátým cyklistou, který získal tři tituly mistra světa v silničním závodě. Rovněž se stal prvním cyklistou, který v jedné sezóně dokázal získat titul evropského i světového mistra. V roce 2019 získal posedmé zelený trikot na Tour de France, čímž překonal dosavadní rekordní zápis Erika Zabela.

V sezóně 2020 se mu nepodařilo obhájit svůj triumf v bodovací soutěži na Tour de France a připsal si pouze jedno vítězství, a to v 10. etapě Gira d'Italia. V roce 2021 vyhrál 6. etapu závodu Volta a Catalunya a 1. etapu závodu Tour de Romandie. Již druhý rok po sobě se zúčastnil Gira d'Italia, kde se mu i díky vítězství v 10. etapě povedla vyhrát bodovací soutěž. Poprvé se rovněž zúčastnil slovenského etapového závodu Okolo Slovenska, který ovládl celkově.

V srpnu 2021 podepsal Sagan dvouletou smlouvu s UCI ProTeamem TotalEnergies, která vzešla v platnost od sezóny 2022. V týmu ho doplnili jeho týmoví kolegové z Bora–Hansgrohe Maciej Bodnar, Daniel Oss, jeho bratr Juraj, sportovní ředitel Ján Valach, jeho osovbní mechanik, trenér a tiskový mluvčí.^[6][7] Sagan získal své první vítězství v tomto týmu na červnovém Tour de Suisse, kde vyhrál třetí etapu.^[8] O 12 dní později vyhrál své osmé Mistrovství Slovenska v silničním závodu,^[9] když dojel téměř dvě minuty před svým nejbližším konkurentem Lukášem Kubišem. Na Tour de France se mu již druhý rok po sobě nepodařilo proniknout mezi nejlepší trojici ani v jedné ze 21 etap a sezónu zakončil sedmým místem v silničním závodu na Mistrovství světa v Austrálii.

Dne 27. ledna 2023 Sagan oznámil, že na konci sezóny 2023 ukončí silniční cyklistiku a bude se snažit kvalifikovat na Letní olympijské hry 2024.^[10] Na mistrovství Slovenska v silničním závodu skončil druhý za Matúšem Štočkem, přestože měl v závěrečném sprintu kolizi s Pavlem Bittnerem.^[11] Jeho posledním závodem bylo japonské Le Tour De France Saitama Criterium, na kterém 5. listopadu skončil 3. za Seppem Kussem a vítězným Tadejem Pogačarem.

Poté, co ukončil kariéru silničního cyklisty, byla Saganovi v únoru 2024 diagnostikována anomální tachykardie, srdeční arytmie a akutní bradykardie. Následně podstoupil dvě operace srdce.^[12] Poté se vrátil zpět k silniční cyklistice, když podepsal smlouvu s UCI Continental týmem Pierre Baguette Cycling. Na olympiádu se nekvalifikoval a avizoval, že plánuje jezdit už jen pro zábavu.^[13]

Peter Sagan žije v Monaku, kde se svojí exmanželkou Katarínou vychovává svého syna Marlona. Mluví plynně italsky a anglicky.^[zdroj⁠?!]. Jeho bratr Juraj Sagan je rovněž profesionální cyklista.

2011

2. místo Criterium de Alcobendas

2012

vítěz Criterium Aalst

vítěz Profronde van Lommel

vítěz Internationaal Criterium Bavikhove

2. místo Profronde Stiphout

2. místo Profronde van Surhuisterveen

2. místo Antwerpen Derny Rennen

2. místo Oslo Grand Prix

3. místo Tourcriterium Ninove

3. místo Gouden Pijl

2013

2. místo Saitama Critérium by le Tour de France

2014

2. místo Tour de France Saitama Critérium

2015

vítěz Criterium Aalst

vítěz Profronde van Surhuisterveen

2. místo Profronde van Lommel

2016

vítěz Tour de France Saitama Critérium

2017

3. místo Down Under Classic

2018

vítěz Down Under Classic

vítěz Tour de France Shanghai Criterium

vítěz Criterium Aalst

vítěz Criterium Roeselare

vítěz Criterium Herentals

2019

2. místo Down Under Classic

3. místo Profronde Etten-Leur

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Sagan na anglické Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter Sagan na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Peter Sagan na FirstCycling
• Peter Sagan na ProCyclingStats
• Peter Sagan na WorldCyclingStats
• Peter Sagan – talent, který se rodí jednou za století