Parodontitida

Parodontóza je označení chronického onemocnění parodontu. V řadě příznaků je parodontóza podobná parodontitidě, v klinickém nálezu však chybí zánět. Podobně jako u parodontitidy se tvoří pravé parodontální choboty, vzniká viklavost a dochází k putování zubů, ale nevyskytuje se zánětlivá exsudace. Chrup přitom bývá čistý, chybějí většinou i zevní dráždivé příčiny. Nezánětlivý charakter a ústup tkání připomínají atrofii parodontu, avšak nejsou přítomny parodontální choboty a zuby zůstávají in situ (v místě, v přirozené poloze).

Je prokázáno, že infekčním agens parodontálního onemocnění a gingivitidy lidí a zvířat je bakterie rodu Treponema. Ústní dutinu člověka obývá více než 75 fylotypů na úrovni druhu patřících do rodu Treponema. Ve Švýcarsku byla v roce 1994 ze zubního plaku odebraného pacientovi s parodontitidou izolována Treponema vincentii. S periodontálním onemocněním je běžně spojována Treponema denticola, dalším patogenem je Treponema medium. Etiologická role jiných orálních bakterií rodu Treponema není zatím jasná.^[1][2]

Parodontitida je bakteriální zánět podpůrných tkání zubu – odborně parodontu –, kterému často předchází zánět dásní (gingivitida). Nejprve začíná krvácením z dásní, později se tvoří parodontální choboty, obnažují se zubní krčky, dásně ustupují, zuby mění své umístění (rozestup a výklon), viklají se; dásně někdy bolí a otékají. Organismus reaguje na infekci vytvářením látek způsobujících destrukci vaziva přiléhajícího k zubu a rozkladem kostěného lůžka zubu. Následkem tohoto stavu je postupné uvolňování zubů, které může vyústit až v jejich ztrátu. Nebezpečí parodontitidy spočívá v tom, že její průběh bývá obvykle bezbolestný a počátek výraznější bolesti již signalizuje vznik abscesu.

Parodontitida se vyskytuje především ve středním a vyšším věku, u kuřáků čtyřikrát až sedmkrát častěji. Kouření navíc snižuje obranyschopnost organismu proti bakteriím. Na rozdíl od zánětu dásní (gingivitida) způsobuje parodontitida trvalé poškození. Regenerace porušeného vaziva je možná pouze v některých méně závažných případech. Ovšem důsledná hygiena dutiny ústní, příp. správná léčba může zlepšit zdraví dásní a zabránit přechodu onemocnění do pokročilejšího stadia.

Parodontitida se projevuje především ustupujícími dásněmi, jejich krvácením a zápachem z úst. V pokročilém stadiu se již zuby viklají a uvolňují následkem porušeného vaziva v okolí zubu. Konečným stadiem je ztráta zubů. Mnoho lidí však žádné příznaky nezaznamená. Zubní lékař onemocnění odhalí pečlivým vyšetřením dásní speciální sondou nebo provede rentgenový snímek, na kterém je úbytek kosti zubního lůžka patrný.^[3]

Léčbou parodontitidy se zabývá obor zvaný paradontologie. Usiluje o zachování a léčbu tkání zajišťujících zakotvení zubu.

Existují tři stadia závažnosti parodontitidy:

1. Mírné stadium – léčba spočívá ve speciální technice čištění zubů a v odstraňování plaku a zubního kamene usazeného na povrchu korunky zubu a mírně pod úrovní dásně. Na takto ošetřeném povrchu zubů bakterie nemohou ulpívat.
2. Střední stadium – vyžaduje odstranění naddásňového a poddásňového zubního kamene. Lékař rozhodne o případné chirurgické léčbě, která zahrnuje obnovení tvaru dásně, nebo se přikloní k regenerační metodě obnovení ztráty kosti.
3. Kritické stadium – chirurgická léčba a mnohdy i ztráta zubů je nevyhnutelná.^[4]

Stadia parodontitidy

•  
  zdravá dáseň
•  
  mírné stadium
•  
  střední stadium
•  
  kritické stadium

Při středně těžkých a těžších stavech se kromě chirurgické léčby užívá i léčba antibiotiky, případně se léčby kombinují.^[5]

Zabránit vzniku parodontitidy nebo ji v raném stadiu léčit je možné pouze pravidelnou a správnou technikou ústní hygieny. Léčba se provádí pomocí léčiv, jako jsou speciální zubní pasty, ústní vody nebo masážní roztoky. Profesionální ústní hygienu v ordinaci zubního lékaře nebo u dentální hygienistky je vhodné podstoupit každých šest měsíců.

Studie, jejímž cílem bylo určit bakteriální diverzitu v lidském subgingiválním plaku, uvádí, že převládající subgingivální mikrobiální komunita sestávala z 347 druhů nebo fylotypů, které spadají do devíti bakteriálních kmenů, resp. ze 415 druhů. Spolu s organismy nacházejícími se jinde na povrchu v dutině ústní (tvář, jazyk, zuby) činil odhad 500 druhů bakterií.^[6]

• CHAN, Yuki; HUO, Yong-Biao; YU, Xiaolin; ZENG, Huihui; LEUNG, Wai Keung and WATT, Rory M. Complete genome sequence of human oral phylogroup 1 Treponema sp. strain OMZ 804 (ATCC 700766), originally isolated from periodontitis dental plaque. Microbiology Resource Announcements. 2020, vol. 9, iss. 22, e00532-20. https://doi.org/10.1128/MRA.00532-20
• KARIMBUX, Nadeem, ed. Clinical Cases in Periodontics. 2nd ed. Hoboken (NJ): Wiley Blackwell, 2022. 390 s. Clinical cases series. ISBN 978-1-119-58395-0.
• POLENÍK, Pavel. Subgingivální ošetření v praxi zubního lékaře. Praha: Quintessenz, 2008. 200 s. ISBN 978-80-86979-04-5.
• Practical advanced periodontal surgery [online]. 2nd ed. Hoboken (NJ): John Wiley & Sons, ©2020 [cit. 13. 11. 2023]. ISBN 978-1-119-19634-1. Dostupné z: https://ebookcentral.proquest.com/lib/natl-ebooks/detail.action?docID=6173676
• STAROSTA, Martin. Plastická chirurgie parodontu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 114 s. ISBN 80-244-0664-0.
• STRAKA, Michal a VARGA, Ivan. Bunkové mikroprostredie zdravého a fibrotického ďasna. Bratislava: S GRAF, 2016. 206 s. ISBN 978-80-971559-3-3.

• Chrup
• Onemocnění chrupu
• Paradontologie
• Stomatologie
• Zánět ozubice

•   Slovníkové heslo paradontóza ve Wikislovníku
• parodontitis
• Treponema vincentii, KEGG database