Karel Vilém Medau
Karel Vilém Medau, též Karl Wilhelm Medau, firma označována C. W. Medau et Comp. (1791 Štětín[1][p 1] – 16. února 1866 Litoměřice[2][3]) byl tiskař, písmolijec, knihkupec a nakladatel původem z Pruska, jeden z průkopníků litografie a dřevorytu v Čechách, vydavatel Havlíčkových Pražských novin.
| Karel Vilém Medau | |
|---|---|
| Narození | 1791 Štětín nebo Havelberg |
| Úmrtí | 16. února 1866 (ve věku 74–75 let) Litoměřice |
| Povolání | tiskař, vydavatel |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
.jpg)
Život
editovatOtec Karla Medaua, Daniel Medau, byl krejčovský mistr ve Štětíně (tehdy Prusko, nyní Polsko). Ve Štětíně se Karel Medau vyučil knihtiskařem u místního tiskaře Karla Viléma Struckea.[4]
Karel Medau se v Litoměřicích stal faktorem tiskárny Františka Laubeho, kterou vedl od roku 1812. Když majitel tiskárny 8. července 1815 ve věku 25 let zemřel,[5] požádal Medau úřady, aby tiskárnu mohl vést pod svým jménem s tím, že se s vdovou Laubeovou ožení. Pro formální překážky se stal vlastníkem tiskárny až po sňatku, počátkem roku 1817. Od počátku roku 1820 pak žádal ještě o knihkupeckou koncesi, kterou získal v dubnu téhož roku.[4]
Od roku 1830 usiloval o založení pobočky své tiskárny v Praze. To se mu zdařilo až v roce 1837 a pod jeho jménem fungovala tiskárna do roku 1855. V roce 1856 ji převzal Medauův krajan,[p 2] zvonař a tiskař Karel Ferdinand Bellmann (1820–1893).[6]
Karel Medau zemřel v Litoměřicích a byl pohřben na místním hřbitově.[2]
Rodinný život
editovatDne 18. listopadu 1816 se v Litoměřicích oženil se čtyřiadvacetiletou vdovou Elisabeth Laubeovou, která již měla z prvního manželství dítě.[7] V manželství se v Litoměřicích narodilo celkem osm dět.[8] Dcery Elisabeth (*1816) a Karolina (*1821) pobývaly s rodiči od roku 1834 v Praze.[9]
Dílo
editovat
V litoměřické tiskárně tiskl Medau kalendáře, německé nábožné písně pro litoměřický seminář a další příležitostné tisky.[4]
Významné jsou tisky topograficky zaměřených publikací Františka Alexandra Hebera (1815–1849): totiž sedmidílné
- Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser (7 svazků, Praha 1844–1849)
- Mährens Burgen und ihre Sagen (Praha 1848).
Medau dále vydával a tiskl literaturu pro mládež a ilustrované časopisy (Erinnerungen an merkwürdige Gegenstände und Begebenheiten, vydáno ve Vídni a Praze 1821–1854).[6] V letech 1845–1848 vydával Pražské noviny a v letech 1848–1851 komerčně velmi úspěšný Pražský večerní list.
Pražské noviny a Karel Havlíček Borovský
editovatMedau odkoupil Pražské noviny v roce 1845. Když pro list hledal nového redaktora, doporučil mu František Palacký Karla Havlíčka Borovského, který se stal redaktorem Pražských novin od 1. ledna 1846. Z počátečního nákladu 160 předplatitelů se jejich počet zvýšil během jednoho roku na 1 600. V jednom z posledních vydání Pražských novin, která Havlíček redigoval, bylo oznámeno zrušení cenzury.[10] Redakci předal 4. dubna 1848 Karlu Sabinovi (jehož jméno jako redaktora již bylo uvedeno na nejbližším následujícím vydání z 6. 4. 1848) a následující den po předání vydal vlastní Národní noviny.
Zajímavosti
editovat
- Karel Medau byl pokřtěn jako evangelík, v českých matrikách je uváděn jako katolík; až v úmrtní matrice je opět zapsán jako evangelík.[1][7] (Zdroje uvádějí, že rodné město a Prusko opustil kvůli svému evangelickému náboženství,[6] tomu ale matriční údaje neodpovídají.)
- V roce 1848 bylo v Rakousku zastaveno měnění bankovek za kovové mince a vzniknul nedostatek mincí. V letech 1848–1850 proto začala města tisknout tzv. nouzová platidla. Firma Karla Medaua je tiskla pro město Litoměřice.[11]
- Jako nakladatel se Medau nevyhnul soudním sporům:
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Matrika zemřelých dodává k datu narození 1791 „údajně“ (angeblich).
- ↑ Bellmann pocházel z tehdy pruského Königsbergu (Královce).
Reference
editovat- ↑ a b Index narozených, St. Nikolai Štětín (evangel.), 1788-1886, snímek 24 [online]. Family Search [cit. 2021-02-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika zemřelých (evangelická), Litoměřice 1819-1888, snímek 56 [online]. SOA Litoměřice [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Lokales. S. 7. Leitmeritzer Wochenblatt [online]. 1866-02-24 [cit. 2021-02-11]. S. 7. Dostupné online.
- ↑ a b c VOLF, Josef. Z dějin knihtiskárny v Litoměřicích. S. 236–241. Časopis Národního musea [online]. Národní muzeum [cit. 2021-02-09]. Čís. 1–4/1925, s. 236–241. Dostupné online.
- ↑ Matrika zemřelých, Litoměřice, 1806-1823, snímek 195 [online]. SOA Litoměřice [cit. 2021-02-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c VOIT, Petr. Karel Vilém Medau [online]. Encyklopedie knihy [cit. 2021-02-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika oddaných Litoměřice, 1806-1821, snímek 90 [online]. SOA Litoměřice. Dostupné online.
- ↑ Index narozených, Litoměřice 1806-1850, snímky 97-99 [online]. SOA Litoměřice, 2021-09-02. Dostupné online.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 384, obraz 839: Medau Karl Wilhelm [online]. Národní archiv. Dostupné online.
- ↑ S. 4. Pražské noviny [online]. 1848-03-16. S. 4. Dostupné online.
- ↑ PETRTYL, Josef. Nové poukázky z let 1849-1849. S. 248. Český lid [online]. Čís. 11–12/1948, s. 248. Dostupné online.
- ↑ Domácí zprávy. S. 3. Národní listy [online]. 1861-11-17 [cit. 2021-02-09]. S. 3. Dostupné online.
- ↑ Denní zprávy. S. 3. Národní listy [online]. 1863-05-22 [cit. 2021-02-09]. S. 3. Dostupné online.
- ↑ Ze soudní síně. S. 3. Národní listy [online]. 1864-04-06 [cit. 2021-02-09]. S. 3. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- CROMER, V. C. Le Guide fidèle dans la Suisse Bohémo-Saxonne, ou, Tours de voyage [online]. Litoměřice: Karl Wilhelm Medau, 1840 [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. (francouzsky)
- Grafiky tištěné firmou K. V. Medaua [online]. Moravská zemská kníhovna [cit. 2021-02-11]. Dostupné online.