Jacqueline du Pré
Jacqueline du Pré, CBE (26. ledna 1945 Oxford – 19. října 1987 Londýn) byla anglická violoncellistka. Její otec pocházel z ostrova Jersey.
Jacqueline du Pré | |
---|---|
Základní informace | |
Rodné jméno | Jacqueline Mary du Pré |
Narození | 26. ledna 1945 Oxford, Anglie, Spojené království |
Úmrtí | 19. října 1987 (ve věku 42 let) Londýn, Anglie, Spojené království |
Příčina úmrtí | roztroušená skleróza |
Místo pohřbení | Golders Green Jewish Cemetery |
Žánry | klasická hudba |
Povolání | violoncellistka |
Nástroje | violoncello |
Aktivní roky | 1961–1973 |
Vydavatel | EMI |
Ocenění | důstojník Řádu britského impéria (1976) |
Manžel(ka) | Daniel Barenboim (1967–1987) |
Významný nástroj | |
1673 Antonio Stradivarius Sergio Peresson 1970 David Tecchler 1696 Davydov Stradivarius 1712 Francesco Goffriller | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mládí a studium
editovatJacqueline se o violoncellu dozvěděla už ve čtyřech letech a okamžitě měla zájem na ně hrát. Hned ze začátku se projevil její skvělý talent, proto její matka již po třech měsících pro ni angažovala učitele hudby.
V roce 1950 nastoupila Jackie (jak byla nazývána v rodině) do školy v Londýně. Tam objevila skladbu Wiegenlied od Schuberta, kterou si oblíbila natolik, že ji do konce své kariéry hrála jako přídavek.
Roku 1955 začala studovat u Williama Pleetha. Už v takto mladém věku dokázala zahrát díla pro violoncello od slavných skladatelů jako byli Antonín Dvořák, Joseph Haydn nebo Edward Elgar.
„ | Jacqueline du Pré je naprosto výjimečná violoncellistka a hudební talent, s nímž jsem se kdy setkal, který je navíc obdařen mimořádnou duševní vyzrálostí. Jsem toho názoru, že má před sebou skvělou kariéru. | “ |
— William Pleeth |
Rok po nástupu výuky u Pleetha vyhrála cenu Suggia Gift, což jí zajistilo stipendium. Jacqueline však odmítala chození do školy, postupně docházku více a více omezovala, až ji nakonec zcela ukončila. O rok později již vystoupila v televizním vysílání, kde hrála s BBC National Orchestra of Wales (Symfonickým orchestrem BBC ve Walesu).
V roce 1960 obdržela zlatou medaili Guildhall School of Music a cenu britské královny Alžběty II. (Queen's Prize).
Hudební kariéra
editovatV roce 1961 bylo Jacqueline du Pré svěřeno prestižní cello z roku 1673 od Antonia Stradivariho. S ním debutovala na profesionální úrovni ve Wigmore Hall v Londýně.
Později odešla od svého učitele Williama Pleetha, začala propadat depresím a měla problémy ve svém osobním životě. Chyběl jí kontakt s vrstevníky a litovala, že předčasně ukončila studium. Přestala cvičit a dokonce chtěla skončit svou kariéru úplně. Ale nakonec se vzchopila a nepřestala hrát, avšak se odstěhovala od rodičů. Měla pak spolubydlící a začala se věnovat i jiným činnostem, jako jsou jóga a plavání. Začala se věnovat i komorní hudbě a od roku 1964 spolupracovala s Stephenem Kovacevichem.
Koncertní činnost a nahrávky
editovatV roce 1965 byla vydána její nejznámější nahrávka, a to Elgarův koncert pro violoncello e-moll op. 85. Během toho roku se dostaly na veřejnost ještě další dvě desky s nahrávkami Jacqueline du Pré (koncert od Fredericka Delia a sonáty Ludwiga van Beethovena). Nakonec v roce 1965 ještě absolvovala velmi úspěšné turné s BBC Symphony Orchestra. Přesto se u ní opět projevila deprese a byla nucena některé koncerty zrušit.
Za rok poté odjela na kurz ruského violoncellisty Mstislava Rostropoviče, který jí i její hře prospěl, a Jacqueline opět nabrala sil. Během roku 1966 potkala původně argentinského klavíristu a dirigenta Daniela Barenboima, do kterého se zamilovala. V dalším roce se s ním zasnoubila, konvertovala k judaismu (proti čemuž měla její rodina námitky). Jejich svatba se konala v Izraeli. V letech 1967-1970 manželé Barenboimovi spolu často vystupovali a ohromovali svět svou energií i nadáním.
Vystoupení v Praze
editovatDne 3. ledna 1967 vystoupila v Praze ve Smetanově síni Obecního domu na koncertu BBC Symphony Orchestra, který řídil Sir John Barbirolli. Byl to druhý koncert tohoto orchestru v rámci cyklu koncertů Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Jacqueline du Pré hrála Elgarův koncert pro violoncello e-moll op. 85. Dále byla na programu večera díla Hectora Berlioze a Gustava Mahlera.[1] Z koncertu existuje zvukový záznam.[2]
Nemoc a smrt
editovatOd roku 1969 si Jacqueline du Pré stěžovala na podivné pocity v pravé ruce, ale žádný specialista nepřišel na jejich skutečnou příčinu. V roce 1971 přestala cítit prsty na obou rukou a téměř přestala koncertovat. V roce 1973 ještě absolvovala tři ze čtyř plánovaných vystoupení.
Nakonec se lékaři shodli na tom, že příčinou jejích potíží byla roztroušená skleróza. Kvůli této t��žké nemoci Jacqueline du Pré musela zcela ukončit svou hudební činnost. Po konci kariéry se věnovala výuce studentů a výzkumu vlastní nemoci. Zemřela v roce 1987.
Vybraná diskografie
editovat- Edward Elgar: Cello Concerto / Sea Pictures / Cockaigne (In London Town)|Cockaigne (In London Town) Overture. Janet Baker. London Symphony Orchestra / Sir John Barbirolli (EMI 0724356288720)
- Johannes Brahms: Cello Sonatas. Daniel Barenboim (EMI 0724356275829)
- Joseph Haydn: Cello Concertos Nos. 1 & 2 / Boccherini: Cello Concerto in B flat (arr. Grützmacher). English Chamber Orchestra / Daniel Barenboim. London Symphony Orchestra / Sir John Barbirolli (EMI 0724356694828)
- Ludwig van Beethoven: Piano Trios Opp. 1 & 97 / Variations and Allegrettos. Daniel Barenboim, Pinchas Zukerman (EMI 0094635079821)
- Beethoven: Piano Trio Op. 70 / Cello Sonatas Nos. 3 & 5. Daniel Barenboim, Pinchas Zukerman (Trio), Stephen Kovacevich (sonatas) (EMI 0094635080728)
- Jacqueline du Pré – The Early BBC Recordings (EMI 0724358623628)
- Beethoven: Cello Sonatas. Daniel Barenboim (EMI 0724358624229)
- Beethoven: Cello Sonatas, No. 3 in A, Op. 69; No. 5 in D, Op. 102; No. 2 (Angel 36384)
- Johannes Brahms / Frédéric Chopin / César Franck: Cello Sonatas. Daniel Barenboim (EMI 0724358623321)
- Antonín Dvořák: Cello Concerto in B minor (Violoncellový koncert h moll, Op. 104) / Robert Schumann: Cello Concerto in A Minor; New Philharmonia Orchestra, Chicago Symphony Orchestra / Daniel Barenboim (EMI 0724356280526)
- The Complete EMI Recordings (17 CD). Various co-performers (EMI 5099950416721)
- DVD
- Remembering Jacqueline du Pré (1994), režisér Christopher Nupen
- Jacqueline du Pré in Portrait (2004), režisér Christopher Nupen
- The Trout (dokument z roku 1970 vydaný na DVD roku 2005), režisér Christopher Nupen
- Jacqueline du Pré: A Celebration of Her Unique and Enduring Gift (2007), režisér Christopher Nupen
- Hilary and Jackie (1998), dramatizovaný portrét, režisér Anand Tucker
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacqueline du Pré na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ KŘÍŽ, Jaromír. Ve znamení umění Angličanů : Nadšené přijetí dvou koncertů orchestru BBC. Večerní Praha. 4. 1. 1967, roč. 13, čís. 3 (3726), s. 3. ISSN 0862-6855.
- ↑ Jacqueline du Pré : Live in Prague [online]. Testament Records [cit. 2017-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-30. (anglicky)
Literatura
editovat- WILSON, Elizabeth A. M. Jacqueline du Pré: Her Life, Her Music, Her Legend. Londýn: Faber and Faber, 1999. Dostupné online. ISBN 0571200176.
- DU PRÉ, Piers; DU PRÉ, Hilary. A Genius in the Family: Intimate Memoir of Jacqueline du Pré. Londýn: Sinclair-Stevenson, 1997. ISBN 1856197530.
- EASTON, Carol. Jacqueline du Pré: A Biography. Cambridge: Da Capo Press, 2000. Dostupné online. ISBN 0306809761.