Hořice

Území města bylo osídleno již od pravěku, jak dokládají archeologické nálezy ze starší doby kamenné.

První písemná zmínka o Hořicích pochází z roku 1143, kdy jsou Hořice zmíněny v zakládací listině Strahovského kláštera, v roce 1365 jsou již Hořice doloženy jako městečko.

V době husitských válek v dubnu 1423 byla u Hořic (na vrchu Gothard 357^[4] m) svedena bitva, kdy proti sobě stáli Jan Žižka se svým orebitským vojskem a Čeněk z Vartemberka s panskou jednotou. Žižkovo vojsko vyhrálo.

V 15. století patřily Hořice pánům ze Smiřic a v té době nastává hospodářský vzestup města. Po bitvě na Bílé hoře získal Hořice Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění v roce 1634 získal Hořice za své zásluhy v bojích s Turky Jakub Strozzi. Jeho syn Petr Strozzi odkázal výnosy z panství Hořice na zřízení nadace pro vojenské invalidy. Tuto nadaci spravoval pražský arcibiskup a z rozhodnutí císaře Karla VI. byla Invalidovna nakonec postavena v Praze-Karlíně.

Pošta v obci byla založena 1. září 1787.^[5]

V prusko-rakouské válce byla rozhodující bitva svedena 3. července 1866 u blízké Sadové a zanechala za sebou desetitisíce mrtvých a raněných. Dokladem jsou stovky pomníčků, rozesetých po celém kraji. Hořice v té době byly nejen hlavním sídlem pruského štábu, ale i jedním velkým lazaretem, kam byly přiváženy stovky raněných, z nichž mnozí našli na zdejším gothardském hřbitově i místo posledního odpočinku.

Hořice jsou město kamene, známý je tzv. hořický pískovec. V roce 1884 byla v Hořicích založena známá odborná škola pro zpracování kamene, jíž prošla během její více než stoleté historie celá řada našich významných umělců – Mořic Černil, Ivan Jilemnický, Bohumil Kafka, Quido Kocián, Otakar Kubín, Jan Štursa, Marie Wagnerová-Kulhánková, Vladimír Preclík a mnoho jiných.

Hořice se po vzniku prvních okresů v roce 1850 přiřadily pod politický okres Hradec Králové a po vzniku první Československé republiky až do let po II. světové válce pod okres Novopacký, přičemž byly v obou případech sídlem okresu soudního. Poté se v letech 1949–1960 staly na krátkou dobu okresním městem i Hořice. Po roce 1960 se staly součástí velkého okresu Jičín.

V sobotu 10. července 1926 navštívil město první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Po slavnostním uvítání na náměstí a zápisu do pamětní knihy navštívil Sokolovnu, školu a poobědval v Hotelu Beránek. Poté se vydal na Chlum, aby si prohlédl stavbu věže samostatnosti.

• Kostel Narození Panny Marie byl vystavěn v letech 1741–1748 podle plánů slavného barokního stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera
• Mariánský sloup z roku 1824 od zdejšího sochaře Josefa Rychtery, ojedinělý klasicistní sloup se sochami sv. Petra, Pavla a Jana Evangelisty na podstavci stál původně v dolní části náměstí, byl postupně přemísťován a až roku 1866 definitivně umístěn uprostřed náměstí, v roce 1951 byl rozebrán a uložen v kamenosochařské škole, odkud byl v roce 2005 po restaurování Jiřím Novákem instalován na původní místo
• Novogotická radnice z roku 1872
• Městské muzeum a galerie Hořice^[6]
• Kostel svatého Gotharda na vrchu Gothard – původně románský kostel založený strahovskými řeholníky ve 12. století byl v 18. století barokně přestavěn.
• Kaple Panny Marie Hlohové – empírová kaplička z roku 1826 na hřbetu hořického Chlumu
• Synagoga (dnes využívaná jako kostel Církve československé husitské), starý židovský hřbitov a nový židovský hřbitov
• Galerie kamenných plastik – na úbočí Gothardu je umístěna přírodní galerie kamenných plastik vzniklých během Hořických sochařských symposií pořádaných pravidelně od roku 1995.^[7]
• Masarykova věž samostatnosti – rozhledna vybudovaná v letech 1926–1938 a pojmenovaná po prvním československém prezidentovi Tomáši G. Masarykovi.

Ve městě se nachází 4 střední školy: Střední průmyslová škola kamenická a sochařská založená v 80. letech 19. století (dnes 4 obory), dále Hořické gymnázium (1 obor), Střední škola řemesel a základní škola Hořice (7 oborů) a Gymnázium, SOŠ, SOU a VOŠ Hořice (6 oborů + vyšší odborná škola). Dále zde nalezneme 3 základní školy, 4 mateřské školy a 2 základní umělecké školy.

• Josef Ladislav Jandera (1776–1857), katolický kněz, teolog, profesorem matematiky, rektor UK
• Josef Uhlíř (1822–1904), středoškolský profesor a básník
• Petr Maixner (1831–1884), malíř historických výjevů
• Iacob Felix (1832–1905), rumunský lékař-hygienik
• Věnceslava Lužická (1832–1920), spisovatelka
• Josef Durdík (1837–1902), filosof
• Pavel Durdík (1843–1903), lékař, cestovatel
• Fritz Mauthner (1849–1923), německý prozaik, dramatik, lyrik a filosof
• Vladimír Srb (1856–1916), právník, politik, pražský starosta
• Václav Fuchs (1857–1911), šéfredaktor a vydavatel Světa zvířat,^[8] zaměstnavatel Jaroslava Haška^[9]
• Alois Adlof (1861–1927), kazatel, teolog
• Josef Pazourek (1862–1933), vysokoškolský profesor obchodních věd a rektor ČVUT
• Alois Ladislav Vymetal (1865–1918), hudební skladatel
• Karel Šťastný (1865–1935), akademický malíř
• Jaroslav Maixner (1870–1904), sochař, řezbář a medailér
• Zdeněk Matěj Kuděj (1881–1955), novinář, cestovatel a spisovatel
• Karel Vik (1883–1964), grafik, ilustrátor a malíř
• Alois Dvorský (1883–1966), herec a komik
• Irene Kirpal (1886–1977), poslankyně německých soc. demokratů
• Vojtěch Krch (1892–1966), architekt
• Helena Rudlová(1897–1965), pedagožka a spisovatelka
• Josef Matoušek (1906–1939), historik, oběť nacismu
• Marie Wagnerová-Kulhánková (1906–1983), sochařka
• Alois Jilemnick�� (1910–1986) , regionální historik, středoškolský profesor, novinář a spisovatel
• Jaroslav Malina (1912–1988), skladatel a kapelník
• Karel Knaifl (1914–1988), bojový pilot u Royal Air Force ve 2. světové válce
• Gustav Schorsch (1918–1945), herec, divadelní režisér a překladatel
• Jiří Kárnet (1920–2011), česko-americký dramatik
• František Lukeš (1921–1998), kněz, spisovatel, pedagog
• Stanislav Fišer (1931–2022), herec
• Vlastimil Šubrt (1934–2013), ekonom, spisovatel, politik
• Jaroslava Jehličková (* 1942), atletka
• Stanislav Zippe (* 1943), výtvarník
• Ivan Jilemnický (1944–2012), sochař
• Helena Rögnerová (* 1955), politička, manažerka
• Iva Šedivá (* 1955), politička, poslankyně
• Václav Horáček (* 1956), politik
• Petr Hlavatý (1958–2017), zpěvák, pedagog a sbormistr
• Anna Čurdová (* 1962), politička
• Marcela Augustová (* 1965) , televizní novinářka, hlasatelka a moderátorka
• Zdeněk Lhota (* 1967), politik, poslanec
• Eva Francová (* 1968), sochařka, fotografka a autorka kuchařky
• Pavel Kožíšek (* 1970), iluzionista
• Tomáš Petráček (* 1972), katolický teolog
• Josef Cogan (* 1973), politik, poslanec
• Tereza z Davle (* 1975), fotografka
• Michal Divíšek (* 1976), lední hokejista
• Martin Černík (* 1976), snowboardista
• Eva Le Peutrec (* 1980), architektka
• Pavel Petřikov mladší (* 1986), judista
• Ladislav Brykner (* 1989), házenkář
• Oldřich Hajlich (* 1992), herec
• Jaroslav Břeský (* 1989), zpěvák

• Hořice
• Březovice
• Doubrava
• Chlum
• Chvalina
• Libonice
• Svatogothardská Lhota

•   Miletín, Česko
•   Trstená, Slovensko

•  
  Galerie kamenných plastik na úbočí vrchu Gothard
•  
  Kostelík svatého Gotharda
•  
  Kostel Narození Panny Marie
•  
  Českobratrský kostel
•  
  Sochařský park U sv. Josefa

• Seznam kulturních památek v Hořicích
• Mezinárodní sochařské sympozium v Hořicích
• Seznam čestných občanů města Hořic

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Hořice na Wikimedia Commons
•   Encyklopedické heslo Hořice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Hořice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky