Formule 1 v roce 1973

V top týmech došlo k relativně málo změnám, ale ne méně než obvykle dále v pořadí:

• Továrně podporovaný tým Matra se stáhl z Formule 1. Už před sezónou 1972 zredukovali svůj provoz na jeden vůz a po sezóně skončil úplně.
• S podporou Universal Oil Products a technickou podporou od bývalého designéra BRM Tonyho Southgate vstoupil tým ze série Can-Am Shadow Racing Cars do sezóny 1973 Formule 1. Shadow s sebou přivedl svého jezdce ze série Can-Am Jackieho Olivera a podepsal šampiona série Can-Am z roku 1972 George Follmera. Nakonec tým prodal šasi novému vlastnímu týmu Grahama Hilla - Embassy Racing.
• Lotus podepsal Ronnieho Petersona z Marche.
• Hill se přestěhoval z Brabhamu, kde jeho místo zaujal Andrea de Adamich. Ital přišel ze Surtees, kde jeho místo zaujal Carlos Pace.
• Poté, co Pace a Henri Pescarolo odešli, musel Frank Williams najít dva nové jezdce: Howdena Ganleyho z BRM a Nanniho Galliho z Tecna. Tecno podepsalo posledního jezdce Matry, Chrise Amona.^[2]
• BRM podepsalo smlouvu s Clayem Regazzonim^[3] a s Niki Laudou vedle Jeana-Pierra Beltoise. Jednalo se o zlaté trio jezdců, ale podařilo se jim získat pouze dvanáct bodů a tým skončil sedmý v šampionátu konstruktérů. Mírnou útěchou pro Regazzoniho, který přes zimu opustil Ferrari, bylo to, že italský tým skončil jen o jedno místo výše se stejným počtem bodů.
• Poté, co Peterson a Lauda opustili March, podepsali tým Jeana-Pierra Jarier. Jarier měl za tým jezdit ve Formuli 2, ale dostal také místo ve Formuli 1. Jeho sezóna ve Formuli 1 byla obtížná a během roku se klasifikoval pouze jednou, ale podařilo se mu získat titul ve Formuli 2 dominantním způsobem.

• Budoucí mistr světa James Hunt debutoval při Grand Prix Monaka, řídil soukromý vůz March 731 přihlášený týmem Hesketh Racing. Byl to také debut týmu.
• V tomto závodě debutoval také David Purley pro tým LEC Refrigeration Racing, což byl jeho vlastní tým sponzorovaný jeho rodinnou chladicí společností. Stejně jako Hunt řídil March 731. Tým LEC se vrátil s vlastním šasi v roce 1977.
• Po pěti závodech Nanni Galli oznámil svůj odchod z Formule 1. Jeho místo v týmu Franka Williamse ve zbývající části sezóny zaujalo sedm různých jezdců.
• Šampion britské Formule 3 ze sezóny 1972 Rikky von Opel objednal šasi Formule 1 pro svůj tým ve Formuli 3 Ensign.^[4] Tým debutoval při Grand Prix Francie.
• Při Grand Prix Velké Británie debutoval dvojnásobný britský šampion Formule 3 Roger Williamson. Teprve ve svém druhém závodě, Grand Prix Nizozemska, havaroval a zemřel při následném požáru.^[5]
• Rolf Stommelen se vrátil do Formule 1, aby v Brabhamu nahradil Andreu de Adamicha. Ital byl těžce zraněn při hromadné nehodě na Silverstone. Trvalo třicet minut, než by vytažen z vozu.^[6][7][8]
• Tým Tecno skončil tři závody před koncem sezóny poté, co po několika sporech vnikla v týmu toxická atmosféra.^[9] Jezdec Chris Amon se přestěhoval do týmu Tyrrell a začal s přípravami svého vlastního závodního týmu.

Kalendář byl rozšířen z 12 na 15 závodů:

• Grand Prix Brazílie se jela poprvé na Autodromo de Interlagos a Grand Prix Švédska se jela poprvé na Scandinavian Raceway.
• Grand Prix Nizozemska se vrátila do kalendáře poté, co byla v roce 1972 zrušena kvůli bezpečnostním opatřením, které nebyly dokončeny včas. Opatření zahrnovala nový asfalt, nové bariéry, změnu uspořádání okruhu a novou řídicí věž závodu.

Další změny:

• Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka si vyměnily místa v kalendáři, takže závod v Monaku se jel druhý v sezóně. Belgický závod také přinesl neoficiální označení Grand Prix Evropy pro rok 1973.^[10]
• Grand Prix Španělska byla přesunuta z Jaramy do Montjuïc v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Belgie přesunuta z Nivelles-Baulers na Circuit Zolder a Grand Prix Velké Británie byla přesunuta z Brands Hatch na Silverstone.
• Grand Prix Francie byla přesunuta z okruhu Charade na okruh Paula Ricarda.

• Minimální hmotnost vozu byla zvýšena z 550 kilogramů na 575 kilogramů.^[11]

• Jezdci před závodem absolvovali celé zahřívací kolo. Dříve vozy vytvořily provizorní startovní rošt kousek za oficiálním startovním roštem a poté se jednoduše přesunuly z jednoho startovního roštu na druhý, aby zahájily závod.
• Systém číslování týmů byl formalizován:
  • Od druhého závodu sezóny byli týmoví kolegové spárováni: jezdci Lotusu dostali čísla 1 a 2, jezdci Tyrrellu čísla 3 a 4 a tak dále.^[12] Čísla přidělená každému týmu se ještě během několika závodů změnila.
  • Před pátým závodem v kalendáři bylo stanoveno pevné pořadí číslování týmů na zbytek sezóny.^[13]
  • Pro sezónu 1974 byla čísla přidělena na základě umístění v šampionátu konstruktérů ze sezóny 1973. Poté týmy neměnily čísla, pokud nevyhrály šampionát mezi jezdci nebo nepodepsaly úřadujícího mistra světa, nebo pokud tento nebo jiný tým ze soutěže nevypadl.
• V sezóně 1973 se poprvé ve Formuli 1 objevil Safety car v podobě Porsche 914 při Grand Prix Kanady.^[14] Pojem safety car byl však oficiálně představen až o dvacet let později, v sezóně 1993.

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo sedm nejlepších výsledků z kol 1-8 a šest nejlepších výsledků z kol 8-15.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

^† Williamson utrpěl smrtelnou nehodu při Grand Prix Nizozemska.

^† Cevert utrpěl smrtelnou nehodu při kvalifikaci na Grand Prix USA.

Tým Ensign, který během šampionátu nezískal žádné body, tak nebyl klasifikován v oficiálních výsledcích FIA.^[1]

Sezóna 1973 zahrnovala dva nemistrovské závody, které byly otevřené pro vozy Formule 1 i vozy Formule 5000.^[18][19] Závody se nezapočítávaly do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1973 Formula One season na anglické Wikipedii.