Enfluran
Enfluran (systematický název (RS)-2-chlor-1,1,2-trifluorethyl(difluormethyl)ether) je halogenovaný ether běžně používaný v 70. a 80. letech 20. století jako celkové inhalační anestetikum. Objevil ho Ross Terrell v roce 1963, poprvé byl klinicky použit byl v roce 1966.
enfluran | |
---|---|
Kódy | |
Číslo CAS | 13838-16-9 |
ChEMBL ID | CHEMBL1257 |
ChemSpider ID | 3113 |
PubChem | 3226 |
Chemie | |
Sumární vzorec | C₃H₂ClF₅O |
SMILES | C(C(OC(F)F)(F)F)(F)Cl |
InChI | InChI=1S/C3H2ClF5O/c4-1(5)3(8,9)10-2(6)7/h1-2H |
Molární hmotnost | 183,971 Da |
Teplota varu | 134 °F |
Hustota | 1,52 g/cm³ |
Farmakologie | |
Indikace | status asthmaticus |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Enfluran je strukturní izomer isofluranu. Při pokojové teplotě je kapalný a snadno se vypařuje.
Fyzikální vlastnosti
editovatVlastnost | Hodnota |
---|---|
Teplota varu při 1 atm | 56,5 °C |
MAC | 1,68 |
Tlak par při 20 °C | 22,9 kPa (172 mm Hg) |
Rozdělovací koeficient krev/plyn | 1,9 |
Rozdělovací koeficient olej/plyn | 98 |
Vedlejší účinky
editovatKlinicky způsobuje enfluran útlum srdeční kontraktility závislý na dávce, čímž současně klesá také spotřeba kyslíku srdečním svalem. Zhruba 2 - 5 % vdechnuté dávky se oxidují v játrech, vznikají při tom fluoridové ionty a kyselina difluormethoxy-difluoroctová. Tento metabolismus je výrazně větší než u strukturního izomeru isofluranu.
Enfluran také snižuje práh pro vznik křečí a proto by se neměl používat zejména u osob s epilepsií. Může také způsobovat maligní hypertermii. U těhotných žen uvolňuje dělohu.
Enfluran a methoxyfluran mají nefrotoxické účinky a mohou způsobit akutní selhání ledvin, obvykle prostřednictvím nefrotoxického metabolitu.[1]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Enflurane na anglické Wikipedii.
- ↑ G. Edward Morgan, Maged S. Mikhail, Michael J. Murray, C. Philip Larson; clinical anaesthesiology third edition,142.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu enfluran na Wikimedia Commons