Dibortetrachlorid
Dibortetrachlorid je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem B2Cl4.
| dibortetrachlorid | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Dibortetrachlorid |
| Anglický název | Diboron tetrachloride |
| Německý název | Dibortetrachlorid |
| Sumární vzorec | B2Cl4 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13701-67-2 |
| PubChem | 139548 |
| SMILES | B(B(Cl)Cl)(Cl)Cl |
| InChI | InChI=1S/B2Cl4/c3-1(4)2(5)6
|
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 163,4 g/mol |
| Teplota tání | -92,6 °C |
| Teplota varu | 65,5 °C |
| Hustota | 1,5 g/cm3 (0 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | ortorombická[1] |
| Hrana krystalové mřížky | a = 11,9 Å, b = 6,281 Å, c = 7,69 Å[1] |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -523 kJ·mol−1 |
| Standardní molární entropie S° | 232,3 K J·mol−1·K−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -468,8 kJ·mol−1 |
| Měrné teplo | 137,7 J·mol−1·K−1 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava
editovatModerní syntéza zahrnuje dechloraci chloridu boritého pomocí mědi.[2]
Lze jej také připravit působením elektrického výboje na chlorid boritý za nízké teploty:[3][4]
- BCl3 → BCl2 + Cl
- Cl + Hg (elektroda) → HgCl nebo HgCl2
- 2 BCl2 → B2Cl4
Nejúčinnější technika syntézy nepoužívá kov, místo toho vysokofrekvenční střídavý proud prochází plynným chloridem boritým.[5]
Vlastnosti
editovatDibortetrachlorid je bezbarvá kapalina,[3] která se hydrolyzuje ve vodě za vzniku kyseliny borité,chlorovodíkové a vodíku:[6]
- B2Cl4 + 6 H2O → 2 H3BO3 + H2 + 4 HCl
Stejně jako jiné tetrahalogenidy boru se dibortetrachlorid rozkládá při pokojové teplotě[7], přičemž rychlost rozkladu se zvyšuje katalytickým vlivem produktů rozkladu:
- B2Cl4 → 1/n (BCl)n + BCl3
Na vzduchu začne dibortetrachlorid okamžitě hořet:[8]
- 6 B2Cl4 + 3 O2 → 2 B2O3 + 8 BCl3
V pevném stavu dibortetrachlorid krystalizuje v ortorombické soustavě s prostorovou grupou Pbca (číslo 61) a mřížkovými parametry a = 11,9 Å, b = 6,281 Å, c = 7,69 Å.[6][1] Dibortetrachlorid tvoří s Lewisovskými bazemi adukty v poměru 1:2.
Reaktivita
editovatDibortetrachlorid je využíván jako činidlo pro syntézu organoboritých sloučenin. Například dibortetrachlorid se aduje na ethen:[9]
- CH2=CH2 + B2Cl4 → Cl2B–CH2–CH2–BCl2
Dibortetrachlorid absorbuje rychle vodík za pokojové teploty:[4][10]
- 3 B2Cl4 + 3 H2 → B2H6 + 4 BCl3
Dibortetrachlorid reaguje s fluoridem antimonitým za vzniku dibortetrafluoridu:[10]
- 3 B2Cl4 + 4 SbF3 → 3 B2F4 + 4 SbCl3
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Diboron tetrachloride na anglické Wikipedii a Dibortetrachlorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c ATOJI, M.; WHEATLEY, P. J.; LIPSCOMB, W. N. Molecular Structure of Diborane Tetrachloride, B2Cl4. www.crystallography.net [online]. 1955 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TIMMS, Peter L.; ITTEL, Steven D.; KUCK, Mark. Tetrachlorodiborane(4) (Diboron Tetrachloride). Příprava vydání Duward F. Shriver. 1. vyd. Svazek 19. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-04542-7, ISBN 978-0-470-13250-0. DOI 10.1002/9780470132500.ch14. S. 74–78. (anglicky)
- ↑ a b TIMMS, P. L. Advances in Inorganic Chemistry and Radiochemistry. [s.l.]: Academic Press 445 s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-057863-7. Kapitola Low Temperature Condensation, s. 143. (anglicky)
- ↑ a b URRY, Grant; WARTIK, Thomas; MOORE, R. E. The Preparation and Some of the Properties of Diboron Tetrachloride, B 2 Cl 4 1. Journal of the American Chemical Society. 1954-11, roč. 76, čís. 21, s. 5293–5298. Dostupné online [cit. 2024-10-17]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01650a010. (anglicky)
- ↑ MORRISON, John A. Chemistry of the polyhedral boron halides and the diboron tetrahalides. Chemical Reviews. 1991-01-01, roč. 91, čís. 1, s. 35–48. Dostupné online [cit. 2024-10-17]. ISSN 0009-2665. DOI 10.1021/cr00001a003. (anglicky)
- ↑ a b ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. [s.l.]: Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 314. (německy)
- ↑ WILEY-VCH. Ullmann's Fine Chemicals. [s.l.]: Wiley 1 s. Dostupné online. ISBN 978-3-527-68357-4. S. 351. (anglicky)
- ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 799. (německy)
- ↑ URRY, Grant; KERRIGAN, James; PARSONS, Theran D. Diboron Tetrachloride, B 2 Cl 4 , as a Reagent for the Synthesis of Organo-boron Compounds. I. The Reaction of Diboron Tetrachloride with Ethylene 1. Journal of the American Chemical Society. 1954-11, roč. 76, čís. 21, s. 5299–5301. Dostupné online [cit. 2024-10-17]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01650a011. (anglicky)
- ↑ a b HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: de Gruyter 2033 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-012641-9. S. 1033. (německy)