Cyrilice

Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se sice připisuje Metodějovu žáku Klimentovi Ochridskému, důkazy však chybí. Pravděpodobnější ale bude, že autorem byl žák sv. Metoděje Konstantin zvaný Presbyter, který působil v novém hlavním městě První bulharské říše v Preslavi jako biskup. Tady bylo hlaholské písmo nahrazené cyrilikou.

V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále.

Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708–1711, kdy byla některá písmena upravena (Ѧ na Я) a jiná méně používaná písmena vypuštěna (Ѯ, Ѱ, Ѡ). Toto písmo nazývané graždanka („občanské písmo“) odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů. Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v letech 1917–1918, kdy byla čtyři méně používaná písmena (I/i, Ѣ/ѣ, Ѳ/ѳ, Ѵ/ѵ) z azbuky vypuštěna.

Původní cyrilice kolem roku 900 vypadala takto:

Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce:

Názvy písmen (ke každému písmenu bylo přiřazeno slovo, má se za to, že existovala báseň, kde se tato slova vyskytovala): az – buki – vedi – glagol’ – dobro – jesť – živjote – dzelo – zemlja – iže – i – kako – ljudi – myslete – naš – on – pokoj – rcy – slovo – tvjordo – uk – fert – cher – omega – červ’ – cy – ša – šta – jer – jery – jer’ – jať – ju – ja – jotované jesť – malý jus – jotovaný malý jus – velký jus – jotovaný velký jus – ksi – psi – fita – ižica.

Tvar písmen se během času měnil, některá písmena zanikla úplně, jiná se pro potřeby nových jazyků zavedla. Vzhled a pořadí písmen v abecedě (tj. azbuce) se rovněž liší zdroj od zdroje. Znaky, které se nevyskytují v ruské azbuce, anebo mají jinou výslovnost, jsou doplněné v závorce o informaci o významu (nejdříve český či nejbližší ekvivalent, a pak popis v IPA, je-li ovšem k dispozici).

Zde je přehled základní, majuskulní podoby („velká písmena“):

Ižica se vyslovovala V po A a E, jinak I. Jer (tvrdý znak) zřejmě odpovídá dnešní výslovnosti v bulharštině, tj. šlo o podobnou samohlásku jako v anglickém jazyce „a“. Často se psal na konci slov, která by jinak končila souhláskou, např. богъ = bůh.

Co do počtu uživatelů je dnes nejrozšířenější ruská cyrilice, tzv. azbuka, která obsahuje následující znaky:

• Ukrajinština používá navíc písmena Є, І, Ї, Ґ; naopak nepoužívá např. Ё, Ъ, Ы, Э. Г se v ní nečte G, ale H.
• Běloruština používá navíc písmena І, Ў, Ґ; Ў se čte podobně jako polské Ł; nepoužívá např. И, Щ, Ъ. Г se v ní nečte G, ale H přesněji jako ostré CH [ɣ]
• Srbština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj) a Џ (Dž) –⁠ písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v srbské/chorvatské latince.
• Černohorština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj), Џ (Dž), С́ (Ś), З́ (Ź) –⁠ písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v černohorské latince.
• Makedonština po vzoru srbštiny používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Љ (Lj), Њ (Nj), Ѕ (Dz) a Џ (Dž), místo Ђ má Ѓ a místo Ћ má Ќ –⁠ písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v latince.
• Bulharština čte Щ jako Št, ne Šč; Ъ v ní reprezentuje stejnou samohlásku jako rumunské Ă.
• Mongolština má navíc znaky Ө/ө, Ү/ү (někdy se píše jako V/v). Písmena Ж (Ž) a З (Z) se čtou a vyslovují jako Dž a Dz.

Následující tabulka minuskulní azbuky („malá písmena“) ukazuje rozdíly mezi kolmým a kurzívním písmem ruské azbuky. Některé kurzívní znaky jsou značně odlišné.

V bulharštině se často vyskytují v tištěném textu písmena v tzv. „rukopisném stylu“^[2], ve kterém jsou některá písmena naprosto odlišná i v základním (kolmém) typu písma a který je podobný kurzivě. V tomto stylu se písmeno д píše podobně jako malé „g“ v latince, písmeno т jako malé „m“ v latince, písmeno и jako malé „u“ v latince, písmeno п jako malé „n“ v latince, písmeno г jako zrcadlově otočené „s“ v latince, písmeno к jako malé „k“ v latince a písmeno л se píše podobně jako vzhůru nohama obrácené „v“ tedy podobně jako řecká Λ.^[3][4]

Číslice cyrilice je číselná soustava odvozená od cyrilice, která vznikla v První bulharské říši na konci 10. století. Soustava se používala v První bulharské říši a u jižních a východních Slovanů.^[5] Tento systém byl používán v Rusku nejpozději až do počátku 18. století, kdy ho Petr Veliký nahradil v rámci své iniciativy občanské reformy písma arabskými číslicemi.^[6][7] Číslice cyrilice hrály také roli v plánech měnové reformy Petra Velikého, stříbrné kopějky vydané po roce 1696 a strojně ražených mincí vydaných mezi 1700 a 1722 s vepsaným datem pomocí číslic cyrilice.^[8] Do roku 1725 byly ruské imperiální mince převedeny na arabské číslice.^[9] Číslice cyrilice lze stále nalézt v knihách napsaných v jazyce církevní slovanštiny.^[10]

• Bringhurst, Robert (2002). The Elements of Typographic Style (version 2.5), pp. 262–264. Vancouver, Hartley & Marks. ISBN 0-88179-133-4.
• Vladimír Vavřínek: Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem, s. 340, nakl. Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-7429-344-3

• Číslice cyrilice
• Seznam jazyků
• Seznam jazyků používajících cyrilici
• Seznam písem (podle abecedy)
• Seznam písem (podle skupin)
• Skoropis

•   Slovníkové heslo cyrilice ve Wikislovníku
•   Obrázky, zvuky či videa k tématu cyrilice na Wikimedia Commons
• Cyrilice v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
•   Cyrilica ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Stránky o cyrilici Archivováno 18. 2. 2010 na Wayback Machine.
• Cyrilice na Omniglotu
• Staroslověnština na Omniglotu
• Font cyrilice Cyrillic Old Face
• Cyrilice na Unicode.org
• Kazašská cyrilice a fonty ke stažení^{[nedostupný zdroj]}
• Život sv. Metoděje - ukázka cyrilského textu