Cementování

Cementování nebo cementace je v metalurgii označení pro proces povrchového zušlechťování oceli tím, že se v povrchové vrstvě výrobku zvyšuje obsah uhlíku (do 0,25 %) resp. martenzitu, což pak umožňuje povrchové kalení. Nauhličená vrstva bývá cca 0,8 mm silná, hotový výrobek zůstává uvnitř houževnatý a na povrchu je tvrdý.^[1] Cementování už běžně používali staří Římané. Objev je však starší, uvádí se, že technologie byla známa na Kavkaze už v 10. - 9. stol. př. n. l.^[2] Oceli k cementování: uhlíkové, slitinové s přísadou Cr, Mn, Ni, atp., nízko a středně legované třídy 14 – 16.^[3]

Technologie

K dodávání uhlíku lze použít:

cementační prášek, v němž se součástka žíhá při teplotě kolem 930 °C;
rozpustné uhlíkaté látky, obvykle kyanidy; protože jsou většinou jedovaté, tento způsob se dnes už nepoužívá;
uhlíkaté plyny, nejčastěji propan, butan nebo acetylen, smíšený s neutrální atmosférou, aby nevybuchl; tato metoda je v současnosti nejvíce používána;
účinnost plynné cementace se zvýší, pokud se provádí ve vakuové peci při velmi nízkém tlaku uhlíkatých plynů.

Odkazy

Související články

Reference

↑ Cementování [online]. [cit. 2023-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-04.
↑ Těrechova N. N. et al. 1997: Očerki po istorii drevněj železoobrabotki v vostočnoj Evropě. Moskva. (rusky)
↑ PLEINER, Radomír. Staré evropské kovářství. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu cementování na Wikimedia Commons
Galerie cementování na Wikimedia Commons
Cementování Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.

Literatura

J. Korecký, Cementování oceli. Praha 1957
Ottův slovník naučný' nové doby', heslo Cementování kovů. Sv. 2, str. 871

[1] Cementování [online]. [cit. 2023-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-04.

[2] Těrechova N. N. et al. 1997: Očerki po istorii drevněj železoobrabotki v vostočnoj Evropě. Moskva. (rusky)

[3] PLEINER, Radomír. Staré evropské kovářství. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962.

[1]