Brakteát

Nejstarší nalezené brakteáty pocházejí z 5. a 6. století, z období stěhování národů. Byly to jednoduché mince, ražené pomocí matric po jedné straně. Měly miskovitý nebo knoflíkovitý tvar, vzniklý úderem razidla. Byly zpravidla zdobeny motivy, napodobujícími pozdně antické medailony římských císařů. Do 21. století bylo v evropských zemích nalezeno zhruba 900 brakteátů, z toho přibližně jedna třetina na území Dánska a Švédska. Největší koncentrace nálezů byla zaznamenána na ostrově Gotland a v západním Norsku.

Na českém území byly brakteáty zavedeny začátkem 13. století Přemyslem Otakarem I. a nahradily v té době silně znehodnocené denáry. Předlohou českých brakteátů byly brakteáty pocházející z Míšně. První mince měly průměr okolo 40 mm a hmotnost téměř 1 g. Postupně se průměr mince zmenšoval až na 28 mm. Mince byla v době platnosti stále nazývána denarius a její platnost ukončila měnová reforma Václava II. v roce 1300, kdy začala ražba pražského groše. Brakteáty byly až na výjimky tzv. němé mince - chybí zde jména panovníků jako vydavatelů. I tyto mince nakonec trpěly měněním velikosti i ryzosti, lidmi byly lámány, aby vznikly menší díly a mince se spíše vážily.

České brakteáty razili následující panovníci, v závorce je uvedeno datum ražby:

• Přemysl Otakar I. (asi 1210–1230)
• Václav I. (1230–1253)
• Přemysl Otakar II. (1253–1278)
• Václav II. (1278–1305)

Moravské brakteáty razili následující panovníci, v závorce je uvedeno datum ražby:

• Přemysl Otakar II. (1253–1278)
• Václav II. (1278–1305)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brakteat na německé Wikipedii.

• Dějiny saského mincovnictví

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Brakteát na Wikimedia Commons