Bektášíja

Bektášíja (albánsky Bektashizma nebo Bektashizmi, turecky Bektaşîlik) je náboženský směr v rámci islámu, původně vlivný súfistický řád (taríka) v Osmanské říši. Jeho zakladatelem byl Hadži Bektáš Veli^[1][2], islámský učenec, mystik, filosof a světec z Chorásánu, který žil ve 13. století v Anatolii, od jehož náboženského jména je odvozen název řádu Bektášija.

Řád Bektášíja
Urdhri Bektashi
Logo bektášíjského řádu
Poloha světového centra Bektašíje
Základní informace
Kategorie	dervišský řád
Sídlo	Tirana
Poslední představený	Edmond Brahimaj (Baba Mondi)
Působnost	Albánie, Bulharsko, Řecko, Kosovo, Severní Makedonie, Turecko, albánská diaspora (Itálie, Spojené státy), turecká diaspora (Německo, Francie, Rakousko, Belgie)

Bektášíja zčásti zachovává některé předislámské zvyky, naopak nedodržuje některé muslimské rituály (ani modlitbu), převzala prvky křesťanství a šíitismu. Mohameda a Alího klade na stejnou úroveň s Alláhem. Zdůrazňuje úlohu duchovního učitele. Sunnitská ortodoxie považuje bektášíju za nemorální a heretickou.^[zdroj?]

Jednoduchá organizace a tolerance bektášíje k nemuslimům přispěla ke konverzi části křesťanského obyvatelstva v rámci Osmanské říše.

Po likvidaci janičářů v roce 1826 byli krutě pronásledováni i bektašové. V Turecku bektášíja oficiálně zanikla v roce 1925 (zrušení súfistických řádů), centrum bektášíje se následně přesunulo do Albánie (kde byli během komunistické vlády bektašové pronásledováni), později do Egypta. Dnes má mnoho stoupenců v Turecku, Albánii^[3] a mezi albánskými emigranty v USA.