Anch

egyptský hieroglyf
Tento článek je o nilském kříži. O fiktivním městském státu na Zeměploše pojednává článek Ankh-Morpork.

Anch (anglickým zápisem ankh), jinak též závěsný kříž[1] nebo nilský kříž je egyptský hieroglyf znamenající život, a to jak pozemský, tak věčný. Pro Egypťany měl symbolizovat zrození, život, kde smyčka v horní části kříže představuje dno pánevní a spodní část kříže představuje penis, tedy spojení kopulačních znaků.[pozn. 1] Egyptští bohové jsou často vyobrazováni s křížem v ruce.

Anch

V době šíření křesťanství převzali symbol koptští křesťané v Egyptě. Dnes se anch používá jako amulet.

Znaková sada Unicode reprezentuje symbol anch kódovým bodem U+2625 ANKH.

Starověký Egypt

editovat
 
Kniha mrtvých zobrazující bohyně Eset a Nebthet

Anch je původem egyptský hieroglyf pro život, též narození, znovuzrození a oživení nebo nesmrtelnost. Velmi často se objevuje na egyptských malbách a reliéfech. Často byl tesán uvnitř pyramid, na sarkofágy zemřelých, na hole kněží či byl v kresbách kladen do rukou bohů. Z pozůstatků rozeznáme amulety a prsteny s jeho vyobrazením.

 
Dochovaný exemplář Anchu

Velmi často bývá vyobrazován v souvislosti s bohyní Eset (Isis), která patřila k nejuctívanějším bohům starého Egypta a jako manželka boha Usira a matka boha Hora představovala patronku života. V hrobu královny Nefertiti je bohyně zobrazena jak předává královně život symbolizovaný anchem.[1]

Podle některých autorů vyjadřuje znak spojení symbolů aktivity a pasivity a má tak podobný význam, jaký bývá připisován všem křížům ve starověku. Jiní předpokládají, že symbol představuje magickou smyčku s kouzelnou mocí, svazující zvláštní kombinaci elementů.

Podle dalších horní kružnice značí Slunce na horizontu, vyjádřeném vodorovnou čarou. Svislá čára v tomto případě znázorňuje spojení vesmíru se zemí. V symbolu lze též spatřovat prosícího člověka s rozpaženýma rukama, či symbol ukřižování. Tvar symbolu lze odvodit z tvaru obětní lžíce. Podle nejobecnější interpretace vyjadřuje symbol kombinaci pozitivního a negativního jako např. Světlo a tma, muž a žena či život a smrt. Jinde představuje živly jako je voda a vzduch, také je v některých spisech zmiňován jako klíč k podsvětí.

Anch v západním esoterismu

editovat
 
Ukázky moderních závěsů či amuletů

V esoterních či okultních kruzích bývá anch používán k léčení nemocí či hubení jejich původců. Protože jeho skutečný přínos a obliba v Egyptě je diskutabilní, je často připodobňován jako konvertor sil. Kříž má dvě strany, každá s jiným silovým působením. Tvar kříže pak funguje jako „čistič“ energie, kdy jednou stranou je nasávána negativní síla, ta po průchodu křížem je změněna na pozitivní a následně šířena ven.[zdroj?]

Dnešní použití je různé.

Anch v populární kultuře

editovat
 
Ankh Warrior“, maska Vinnieho Vincenta ze skupiny Kiss

Anch se stal od šedesátých let populární v mnoha hnutích (gotické hnutí, hippies) a byl zpopularizován také ve filmu, literatuře (Sandman) nebo mezi hudebními skupinami (Kiss, Elvis Presley, The 69 Eyes). V současné době je jedním z nejpoužívanějších egyptských amuletů. Jako symbol si ho vybral i český rapper Yzomandias

Je populární mezi příznivci novopohanských a esoterních či okultních skupin.

Podobné symboly

editovat
 
Koptský kříž (crux ansata)
 
Kříž crux ansata v koptském kodexu Glazier

Koptský kříž

editovat

Vzhledem k podobnosti symboliky křesťanského kříže se staroegyptským závěsným křížem byl anch používán prvními křesťany v Egyptě, Kopty, jako ochranný symbol. Koptští křesťané zobrazovali anch v původní podobě, ale také v mnoha variantách. Pokřesťanštěný anch s kulatějším poutkem se nazývá koptský kříž (latinsky crux ansata, doslovně kříž s držadlem). Později byla k jeho vyobrazení přidávána také řecká písmena alfa a omega, podobně jako u Kristova monogramu.[1]

Egyptští křesťané převzali symbol nilského kříže a s mírnou úpravou jej začali na dolním toku Nilu používat jako křesťanský symbol již v prvních staletích našeho letopočtu, ovšem dále též používali rovnoramenný kříž.[2] Později vznikl samostatný koptský rovnoramenný kříž a koptský kříž z nilského kříže života.[3] Nápadná je rovněž podobnost nilského kříže života s jedním z typů tuarežského kříže.[4][5]

 
Koptský (gnostický) kříž
 
Gnostický kříž, Codex Brucianus

Gnostický kříž

editovat

Kříž označovaný jako gnostický je obdobou křesťanského koptského kříže, který je navíc doplněn o menší rovnoramenný kříž v kulatém poutku. Tato varianta je vyobrazena v gnostickém Bruceho kodexu (Codex Brucianus). Gnostici byl pozdně antický mystický směr, který byl spjat s většinovou křesťanskou církví, ale oproti ní měl zásadně odlišné učení, jehož součástí mohlo být i zpochybňování Ježíšova ukřižování. Sekty gnostiků si až na výjimky nevytvářely vlastní samostatné církve, ale v rámci většinové církve tvořily malé komunity na okrajích církevní hierarchie. Svůj největší rozmach zažil gnosticismus v 1.3. století našeho letopočtu.

Antický symbol Venuše

editovat

V antice je starověkému anchu podobný symbol (  ), který je znám jako symbol Venuše, symbol ženského pohlaví, ženství a nositelky života.

Počítačová reprezentace

editovat

Ve znakové sadě Unicode lze nalézt následující kódové body:

  • U+2625 ANKH
  • U+2640 FEMALE SIGN
  • U+132F9 𓋹 EGYPTIAN HIEROGLYPH S034

Poznámky

editovat
  1. A to navzdory tomu, že jeho tvar může připomínat postavu s rozpaženýma rukama.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ankh na anglické Wikipedii.

  1. a b c ZIEHLER, Wilhelm. Kříž: Symbol - Zobrazení - Význam. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-288-9. S. 30. 
  2. HAVELKA, Ondřej. Symbolika kříže v oblasti toku řeky Nil [online]. Dingir [cit. 2022-09-25]. Dostupné online. 
  3. HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 291–309. 
  4. NORRIS, Harry T. The Tuaregs: Their Islamic Legacy and Its Diffusion in the Sahel. 1. vyd. Warminster: Aris & Phillips, 1975. 
  5. HAVELKA, Ondřej. Tuaregové: muslimové s křesťanskou minulostí a polyteistickými berberskými kořeny [online]. Dingir [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat