Alpské lyžování

Historie lyžování začíná v pravěku mezi 8000-7000 lety před naším letopočtem.^[1] Z té doby pochází prkna různých velikostí a tvarů nalezených v zachovalém stavu v rašeliništích. Lyže byly původně využívány k dopravě a rychlejšímu pohybu po sněhu.^[2] V polovině 19. století Sondre Norheim poprvé použil lyže ke sportu a rekreaci. ^[3]

Konkrétně za zakladatele alpského lyžování je považován rodák z Kožichovic Matyáš Žďárský, který vyvinul pevné ocelové vázání a zavedl zatáčky. Jeho technika spočívala v tzv. přívratných obloucích, jízdě v pluhu a podepírání se holí, což mu umožňovalo se držet jeho lyžařských principů: schopnost zvládnout jakýkoli terén, všechny překážky a dosahovat lyžování bez pádů.^[4]

Alpské lyžování bylo poprvé zařazeno do programu zimních olympijských her v roce 1936 na čtvrté zimní Olympiádě, jež se konala v Garmisch-Partenkirchenu.^[5]

Slalom se jezdí na trati, která je nejkratší ze všech disciplín a má brány nejblíže u sebe. Dosahované rychlosti jsou nejnižší ze všech disciplín a závodníci trať projíždějí krátkými oblouky v rychlém sledu. Závod se jezdí dvoukolovým systémem na stejném svahu v jednom dni, pro každé kolo je postavena jiná trať. Pořadí je určeno součtem časů z obou kol, vítězem se stává závodník s nejrychlejším celkovým časem. Doporučená vzdálenost tyčí od sebe je asi 13 metrů (v případě tradičních oblouků).

Obří slalom je technická disciplína, která se jede na dvě kola ve stejný den. Trať závodu má od 30 do 65 branek.^[6]

Při super-G závodníci dosahují mnohem větších rychlostí než u technických disciplín, zároveň musí více a přesněji zatáčet než u sjezdu.^[6]

Sjezd je nejrychlejší disciplínou alpského lyžování. Trať je nejdelší ze všech disciplín a brány v podstatě jen ohraničují trať. Sjezd obsahuje náročné oblouky ve vysokých rychlostech, skoky a rovné pasáže. Závod se jezdí jednokolovým systémem. Vítězem se stává závodník s nejrychlejším časem.

Alpská kombinace se skládá z jednoho kola sjezdu a jednoho kola slalomu (v minulosti bývala slalomová kola dvě). Všechny časy jsou sečteny a vítězem je závodník s nejkratším celkovým časem. Sjezd a slalom do kombinace se konají odděleně od samostatných disciplín a jsou také kratší. Kombinace se dělí na tři následující podkategorie.

Je to výsledek jednoho kola slalomu provedeného podle pravidel této disciplíny a sjezdu nebo superobřího slalomu. Závod se skládá ze dvou kol. Sjezd nebo superobří slalom se musí uskutečnit na trati homologované specificky pro tyto disciplíny. Slalom se může konat na této trati. Obě kola se mají uskutečnit v jednom dni.

Je to výsledek závodu ve sjezdu a ve slalomu. Každý závod je hodnocen samostatně. Pokud je slalom pořádán jako druhá disciplína, startují ve druhém kole závodníci označení jako kombinační jezdci písmeny „K“ nebo „ZK“ na konci startovního pole, pokud se neumístili v první třicítce.

Jsou povoleny kombinace složené ze tří nebo čtyř disciplín.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alpine skiing na anglické Wikipedii.

• Alpské lyžování na zimních olympijských hrách
• Mistrovství světa v alpském lyžování
• Světový pohár v alpském lyžování
• Evropský pohár v alpském lyžování
• Alpské lyžování na asijských hrách
• Alpské lyžování na univerziádě

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu alpské lyžování na Wikimedia Commons