Max Henry Ferrars

Max Henry Ferrars se narodil 28. října 1846 v Killucanu v Irsku.^[3] Byl synem irského duchovního a německé matky. Po studiích na Trinity College Dublin se v roce 1870 přestěhoval do Německa a specializoval se na lesnictví na Royal Saxon Academy of Forestry v Tharandtu u Drážďan.^[3][4] Tato akademie, kterou založil renomovaný pěstitel Heinrich Cotta, byla přední institucí, kde se vyučovalo lesní hospodářství jako vědní disciplína, včetně geometrického zaměření lesa, hospodaření s půdou, biologie a ekonomie.^[5]

Poté, co dokončil své vzdělání v roce 1871, se přestěhoval do Britské Barmy, kde nejprve sloužil jako lesnický superintendent v Imperial East India Forestry Service a později jako inspektor škol a superintendent vzdělávacích služeb v britské koloniální správě.^[3] Počátkem 50. let 19. století vedla druhá anglo-barmská válka k britské nadvládě v Dolní Barmě a třetí anglo-barmská válka v roce 1885 vyústila v úplnou anexi Barmy.^[6] Německý správce lesů Dietrich Brandis, který je považován za zakladatele tropického lesnictví, jako generální inspektor indické lesní služby vyvinul od roku 1856 metodu pro stanovení obchodní hodnoty a pro udržitelné hospodaření v týkových lesích. Těžba a export dřeva, včetně barmských cenných zdrojů teaku, byl důležitým faktorem pro koloniální ekonomiku.^[7]

Ferrars byl také členem Anglo-orientální společnosti pro potlačení obchodu s opiem v Barmě a psal o škodlivých účincích opia.^[8][9] Kvůli tomu se dostal do konfliktů s britskými úřady a ve věku 50 let v roce 1896 musel ze svých funkcí odstoupit.^[10]

Na základě dobré znalosti barmského jazyka a rozsáhlých cest po různých částech země vydali v roce 1900 se svou manželkou Berthou Ferrarsovou (roz. Häusler, 17. listopadu 1845–1937) knihu s názvem Barma. Ta zahrnovala podrobné etnografické popisy různých původních etnických skupin a jejich kultur se 455 černobílými fotografiemi pořízenými během jejich cest v 90. letech 19. století.^[1]

Prostřednictvím narativního textu a dokumentárních fotografií představuje Barma kapitoly o koloběhu života lidí, od dětství přes dospívání od chlapce po muže a povolání, a také další kapitoly o řemeslech a profesích, domorodých rasách (včetně etnických skupin jako jsou Šanové, Karenové, Činové, Čimpavové, stejně jako Číňané, indičtí domorodci a Evropané), politická historie a administrativa, průvody a oslavy, končí smrtí a pohřebními obřady. V přílohách jsou poznámky k barmské chronologii, jazyku, hudbě, včetně ukázek barmské hudby v západní notové osnově, statistiky o populaci, dovozu a vývozu, stejně jako o čase a kalendáři.^[11]

Autoři mimo jiné pořídili fotografie lidí při práci nebo při speciálních oslavách, věnujících se populárním sportům, lodním závodům, hazardu nebo barmské formě šachu.^[12] Jak poznamenal Wright, neexistují žádné záznamy o důvodech, proč se Ferrarové pustili do tak ambiciózního projektu, ani neexistují informace o jejich použití fotografické techniky v klimatických podmínkách Barmy. Kniha byla vytištěna ve druhém vydání v roce 1901 a přetištěna jako faksimile v Bangkoku v Thajsku v roce 1996.^[13]

Fotografie manželů Ferrarových často ukazují lidi v jejich „přirozeném prostředí“, spíše než aby byli vystaveni ateliérovým a obrazovým kulisám, jak tomu bylo v případě mnoha snímků Barmánců z tohoto období. Naproti tomu jejich fotografie jsou ve stylu téměř dokumentární; snímky jsou pořízeny ve vesnici, v místním domě nebo ve svatyni. Přesto jsou tyto obrazy také komponovány; jednotlivci byli požádáni, aby pózovali, i když to mohlo být kvůli dlouhému času expozice.

 Joanna Wright, kurátorka knihovny obrázků v Royal Geographical Society

V roce 1896 se Ferrarovi vrátili do Evropy a usadili se v univerzitním městě Freiburg i. Br. na okraji Schwarzwaldu v jižním Německu. Max Ferrars se připojil k poradnímu výboru městského Muzea přírodních věd a etnologie (v té době nazývaného Museum für Natur- und Völkerkunde).^[14] Nabídl své znalosti barmské kultury a daroval části své sbírky kulturních předmětů, čímž se stal jedním z prvních velkých sponzorů muzea. Ferrarsova sbírka tvoří hlavní část sbírek muzea o kultuře dnešního Myanmaru, která zahrnuje přes 100 položek, mezi nimi skupinu dvaceti osmi barmských marionet, kusy barmského lakovaného zboží a části dřevěných dveří buddhistického kláštera.^[3]

Od roku 1899 vyučoval Ferrars angličtinu jako lektor na filologické fakultě univerzity ve Freiburgu a vydával učebnice pro studenty angličtiny.^[15] Spolu s německým muzikologem Hermannem Erpfem přeložil Ferrars knihu o vokální chrámové hudbě Nová škola gregoriánského chorálu od Dominica Johnera z nedalekého benediktinského arciopatství v Beuronu,^[16] která byla poprvé vydána v roce 1925 a přetištěna v roce 2007.^[17]

Pokračoval také ve svých cestách a fotografování, jak dokumentuje jeho fotografie skupiny dívek ve vesnici v Schwarzwaldu, přetištěná v knize Umění ve fotografii s vybranými ukázkami evropské a americké tvorby z roku 1905.^[18][19] Také v roce 1905 přispěl fotografiemi z oblasti Schwarzwaldu do knihy básní místního spisovatele Augusta Ganthera s názvem Wälderlüt. V tomto svazku jsou Gantherovy básně v dolnoalmanském dialektu ilustrovány tematicky vhodnými fotografiemi. Básně a obrázky se zabývají předindustriálními životními a pracovními podmínkami zemědělců a jejich rodin, například sklizní na vinicích nebo senážních polích, těžbou stromů, dětskou prací nebo pálením dřevěného uhlí.

Ferrars dále pracoval v univerzitní fotografické laboratoři a v roce 1911 získal fotografickou cenu regionální železniční společnosti.^[20] Již v roce 1901 vydal Ferrars technickou a uměleckou příručku o fotografii a v listopadu 1926 byl časopisem Berliner Börsen-Zeitung nazván „průkopníkem a inovátorem krajinářské fotografie “.^[21]

Podle informací uvedených na webových stránkách muzea ve Freiburgu^[3] Ferrarsovo postavení jako britského univerzitního učitele v Německu se během let první světové války stalo obtížným. Díky podpoře univerzity však mohl ve své učitelské funkci pokračovat až do svého oficiálního odchodu do důchodu v roce 1921. Ferrars zemřel 7. února 1933 ve Freiburgu,^[3] dva roky poté, co on a jeho manželka oslavili 60. výročí svatby.^[22]

V květnu 1994 byla v aukci Christie's za GBP prodána kopie druhého vydání Ferrarovy knihy Barma se 455 polotónovými reprodukcemi po jejich fotografiích s řadou alb, volných fotografií, diapozitivů, autochromů a skleněných negativů za 1.265 britských liber.^[23]

V roce 2002 publikovala Joanna Wrightová, kurátorka knihovny Picture Library v Royal Geographical Society, článek „Photographs by Max and Bertha Ferrars“ z konference „New Research in the Art and Archeology of Barma“, aby upozornila na tyto fotografie vědců o Barmě po celém světě. Byl navržen další výzkum, "abychom pochopili, jak nás tyto obrazy informují o Barmě a jak tvoří součást evropské mytologizace Barmy."^[24]

V roce 2006 časopis Geographical Magazine společnosti Royal Geographical Society v Londýně představil výběr jejich snímků.^[25] Ve sbírce etnografických článků o lidech etnické skupiny Barmánců^[26] a Karenů^[27] z roku 2013 byly Ferrarovy popisy těchto etnických skupin znovu publikovány společností Human Relations Area Files, založené Yaleovou univerzitou.^[28]

V článku časopisu Geographical vydaném společností Royal Geographical Society roku 2018 nazvaném „Nezkrotná řeka Salween: Max a Bertha Ferrars, 1890–1899“ autor ocenil studie Ferrarových a také fotografie řeky Salween ve východním Myanmaru:^[29]

Během průzkumu Myanmaru na konci 90. let 19. století zdokumentovali antropologové Max a Bertha Ferrarsovi geofyzikální rysy krajiny a také různé místní populace, s nimiž se setkali podél řeky Salween dlouhé 2 400 km. [...] Ferrarsovi zjistili, že pánev Salween je nejen kulturně rozmanitá, ale představuje také oblast ekologického zájmu.

Nezkrotná řeka Salween: Max a Bertha Ferrars, 1890–1899, časopis Geographical, říjen 2018

Celkem 467 skleněných negativů fotografií, pořízených deskovým fotoaparátem té doby Ferrarovými a podobných, ale ne identických s ilustracemi v jejich knize o Barmě^[30], archivovala společnost Royal Geographical Society, Londýn,^[31] a více než 300 z nich je dostupných online.^[32]

Britská Barma, 90. léta 19. století

•  
  Šachisté
•  
  Barmské tradiční loutky
•  
  Etnické čínské ženy a dívky, Šanský stát
•  
  Barmské ženy nesoucí vodu
•  
  Cestování se slony
•  
  Interiér vesnické klášterní školy

Schwarzwald, 1896–1905

•  
  Ženy na statku
•  
  Farmáři po sklizni
•  
  Dělníci kácejí stromy

• FERRARS, Max; FERRARS, Bertha. Burma. [Celkem 455 ilustrací a map Burmy]. Londýn: Sampson Low Marston & Co., 1900. OCLC 560197521 (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Max and Bertha Ferrars: Burma. 2nd ed. (1901), Sampson Low Marston & Co Limited, London, Great Britain (pdf).
• Max and Bertha Ferrars: Burma. (1996) AVA Pub. House, Bangkok, Thajsko, ISBN 974-89409-7-7, OCLC 43445823.
• MAX HENRY FERRARS. Handcamera und Momentphotographie: eine Beschreibung der wichtigsten Verfahren: mit 47 Kunstbeilagen, incl. Heliogravüre und Lichtdruck, und zahlreichen Textilillustrationen. [s.l.]: Ed. Liesegang's Verlag, 1901. Dostupné online. S. str. XVI, 265 s.. (německy) Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• AUGUST GANTHER, MAX FERRARS. Wälderlüt: Gedichte in niederalemanischer Mundart.. [s.l.]: [s.n.], 1905. Dostupné online. (gsw) Celkem 53 snímků z Schwarzwaldu autora Maxe Ferrarse. Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Henry Ferrars na anglické Wikipedii.

• Burma: frontier photographs 1918-1935. Redakce Dell Elizabeth. [s.l.]: Merrell ve spolupráci s Green Centre for Non-Western Art (Centrum pro nezápadní umění), 2000. ISBN 978-1-85894-103-5. OCLC 43069287 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• SINGER, Noel. Burmah: a photographic journey, 1855-1925. [s.l.]: P. Kiscadale, 1993. ISBN 978-1-870838-26-9. OCLC 28954982 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

• Fotografie v Indii

Další významní fotografové 19. století v britské Barmě:

• John McCosh
• Linné Tripe
• Willoughby Wallace Hooper
• Philip Adolphe Klier
• Felice Beato

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Henry Ferrars na Wikimedia Commons
• "Max Henry Ferrars", Museum Mensch und Natur, Freiburg, Německo
• John Falconer, British Library, Biografický slovník fotografů 19. století v jižní a jihovýchodní Asii
• Charles Holme (ed.), Umění ve fotografii, s vybranými příklady evropské a americké tvorby, Kanceláře 'The Studio', Londýn, Paříž a New York 1905, s. 202